Jan Mertl: Jak vyřešit problémy v českém školství

Situace v českém školství začala připomínat jedoucí starý vlak. Lidé, kteří v něm jedou, cítí, že vůz se třese. Města a obce, kudy projíždí, vidí, jak je ten vlak opotřebovaný. Společným jmenovatelem je nedostatek peněz, ale na druhé straně se intenzivně diskutuje, jak pokračovat v jízdě, protože ji nelze zastavit. Trochu metaforický začátek je jen stručným úvodem ke konkrétním návrhům, které bych rád shrnul v několika bodech. Jsem přesvědčen, že jejich realizace by zajistila školství nejen dobré vzdělávací výsledky, ale také a především dlouhodobou  perspektivu, adekvátní společenskou pozici  a dynamický rozvoj. Nejsou to žádné vzdušné zámky. Je to cesta, jak ukončit nekonečné diskuse, a začít produktivně pracovat.

1. Platy učitelů

Bez jakýchkoli debat je vhodné nastavit nástupní platy učitelů na základních a středních školách na úroveň celostátního průměru. Po 10 letech praxe učitel musí dosáhnout na 1,5 násobek celostátního průměru a na této úrovni – bude-li i nadále řadovým učitelem – již setrvat, protože další odměňování „za zásluhy“ je v zásadě nesmyslné. Toto financování stanovit legislativně a nepřipustit diskusi, že na toto nejsou peníze. Jsou-li peníze na platy jiných veřejných činitelů, musí být peníze i na školství. Není li dostatek peněz v rozpočtu ani po jeho případné restrukturalizaci, je nutno zvýšit daně (v posledních letech neodůvodněně klesaly) a účelově alokovat peníze z takového zvýšení do školství.

Nadtarifní složka musí činit minimálně čtvrtinu platu. O jejím přiznání musí rozhodovat ředitel školy, supervizovaný radou školy.

1. Projekty, granty, …

Granty a projekty zásadně nepoužívat jako klíčový zdroj financování. Úkolem učitele je především učit, nikoli sepisovat další a další návrhy projektů a monitorovacích zpráv.

Projekty a granty vypisovat a realizovat jen na skutečně výběrové, neobvyklé, soutěžní  a profilační aktivity škol. Zásadně redukovat objem administrativy s těmito projekty spojený, položit důraz na jejich smysl a výsledky a dlouhodobou udržitelnost vytvořených výstupů. Nelze připustit, aby na jedné škole současně běželo 8-10 různých projektů či grantů. V takovém případě je vedení školy obvykle ani z hlavy nevyjmenuje a je to jen zástěrka pro nedostatečné financování zcela standardních činností školy.

Ušetřené prostředky z grantů použít na podporu žákovských olympiád, středoškolské odborné činnosti a jiných osvědčených metod podporujících regulérní soutěž žáků. Není třeba vymýšlet stále nové variace na totéž, stačí ocenit a podpořit to dobré, co se osvědčilo.

1. Výuka

Jednoznačně se vrátit k principu, že základním cílem a smyslem výuky ve škole jsou znalosti žáka a jeho schopnost je konkrétně využít v dalším studiu či v praxi. Neznamená to pochopitelně, že školní docházka nemůže zahrnovat i další typy aktivit, které jsou z hlediska dosažení tohoto cíle jen zprostředkující. Ale není možné, aby tyto činnosti dominovaly a dokonce byly zdrojem jakési konkurenceschopnosti školy navenek ve smyslu atraktivity výuky.

Vrátit do školy jako klíčový vztah učitele a žáka, vrátit známkám jejich váhu a snížit zátěž učitelů aktivitami, které s prací se žáky nesouvisí. 

1. Informační technologie

K informačním technologiím už tady bylo napsáno mnohé, a to i mnou. Nebudu se tedy příliš opakovat, shrnu jen, že je nutné

• systematicky financovat obnovu a rozvoj ICT technologií ve školách, aby tyto nebyly ani výkladní skříní nejmodernější techniky, ale ani odkladištěm vyřazených strojů z bank
• integrovat využití ICT do výuky, řízení škol a vedení pedagogické dokumentace
• koncipovat využití ICT tak, aby nebylo jen volitelným nadstandardem, ale nezbytným základem a běžným pracovním prostředkem

1. Školská soustava

Ač je to nepopulární, je nutno razantně ukončit selekci žáků na druhém stupni ZŠ. Stávající víceletá gymnázia transformovat na oddělený druhý stupeň ZŠ a gymnázium. Pro extrémně nadané děti (1-3 procenta populace) zřídit státní školy se speciální výukou jim přizpůsobenou. Jinou selekci na základní škole neprovádět a na střední školy nechat žáky volit podle profesní specializace a dosavadního prospěchu. Tím se vrátí druhému stupni ZŠ žáci a školství jednotný systém výuky.  

Výše uvedené kroky, podle mého názoru, jsou nezbytnou podmínkou stabilizace školství a jeho dalšího rozvoje. Samozřejmě, že je možné daleko lépe, než jsem to udělal já, tyto věci rozpracovat, také je možno je doplnit či lehce pozměnit. Ale co vím naprosto jistě, že neustálými diskusemi o tom, která pedagogická metoda je o chloupek lepší, která škola je lepší než druhá, kdo dokáže více ušetřit nebo naopak sehnat sponzorů a jak inovativně kdo učí se situace v českém školství obecně nezlepší. Samozřejmě, každé dílčí či místní zlepšení je pozitivem. Ale české školství více než kdy jindy potřebuje vedle místně schopných jedinců i razantní kroky z pozice koncepce vzdělávací soustavy, její organizace a financování, které jsem se pokusil nastínit.

Jan Mertl