Ve školství se v poslední době téměř výhradně mluví v souvislosti s kurikulární reformou. Podle ministerstva školství jde všechno dobře a podle plánu, podle mnohých oponentů z řad politiků nebo odborníků existují v realizaci reformy rizikové oblasti. Debata se sice vede na úrovni úřadů, státních institucí, aktivních nestátních organizací a asociací, ale ptá se někdo na názor těch, kteří svou účastí celý vzdělávací proces vytvářejí? Společnost Scio se v rámci evaluačního projektu Mapa školy zeptala více než 90 000 z nich.
Výsledky tohoto unikátního průzkumu určitě stojí za zhodnocení všemi, kteří se o české školství zajímají. Povinně by se jimi měli zabývat zvláště ti, kteří se podílejí na realizaci školské reformy. Předešlo by se tak tomu, že jejich další kroky budou místo na konkrétních faktech stavět na iluzích o náklonnosti k reformě z řad učitelů a široké veřejnosti.
195 škol, téměř 49 tisíc žáků 1. i 2. stupně základního vzdělávání, více než 38 tisíc rodičů a přes 3300 učitelů a ředitelů. Taková je bilance projektu Mapa školy. V rámci něj byli ředitelé škol, učitelé, žáci a jejich rodiče dotazováni na názory a postoje formující školní klima – tedy prostředí, v němž se samotné školní vzdělávání uskutečňuje. Z odpovědí všech aktérů Mapy školy byly vypracovány souhrnné analýzy, které jednotlivým školám slouží jako podklad před započetím tvorby školních vzdělávacích programů a plnění jejich zákonné povinnosti autoevaluace podle vyhlášky č. 15/2005 sb.
Posbíraná data z odpovědí na 158 průřezových otázek představují z tohoto pohledu naplnění téměř ideálních podmínek pro sociologické zkoumání a vytvářejí bohatý materiál pro kohokoliv, kdo se zajímá o české školství. Kromě výsledků zpracovaných individuálně pro jednotlivé školy přinesl projekt mnoho zajímavých informací pro celé školství. Na reprezentativnosti projektu se podílí i rovnoměrné zastoupení škol z jednotlivých krajů i poměr škol velkých středních a malých.
Většina učitelů je proti reformě!
Podle ministerstva školství není nutné podporovat školskou reformu žádnou kampaní, která by reformu podpořila v očích odborné a hlavně laické veřejnosti. Nyní se můžeme podívat, jakých bylo díky tomuto přístupu dosaženo výsledků.
Na otázku „Považujete přechod ke školním vzdělávacím programům za krok správným směrem?“ odpovědělo ne a spíše ne 44 % učitelů základních škol a 46 % učitelů víceletých gymnázií. Jako krok správným směrem vnímá ŠVP 38 % učitelů ZŠ a 31 % učitelů víceletých gymnaziálních učitelů (odpovědi ano a spíše ano). Toto nepříznivé zjištění naznačuje, že v učitelských řadách převládá nedůvěra a skeptický postoj ke změnám, které s sebou nový školský zákon přinesl. Zajímavé je tento výsledek porovnat s názory ředitelů, kteří byli tázáni, jaký zájem o tvorbu ŠVP očekávají z řad učitelů. 160 dotazovaných odpovědělo, že očekává od učitelů nadprůměrný nebo aktivní přístup, jenom 26 ředitelů předpokládá zájem minimální nebo pasivní.
Představy o cílech vzdělávání se diametrálně liší
Podle nedávného průzkumu porovnávajícího zájem české veřejnosti o různá celospolečenská témata (zdravotnictví, sociální politika, školství) vyplynulo, že většina lidí je s českým školstvím spokojena. Je to odraz jejich skutečného vztahu ke školství nebo spíše absolutní neinformovanosti o tom, co se ve školství vlastně děje? Všechno mluví spíše pro druhou, smutnější variantu. Podle referencí učitelů postrádají rodiče často elementární informace o tom, jak školství v současnosti funguje, ať už po organizační nebo systémové stránce. Dáme-li výsledky z Mapy školy do souvislosti s tímto stavem, nemůžeme se divit, že odlišnost v představách o tom, co má vzdělávání poskytovat, jsou tak rozdílné.
V projektu byla širokému spektru respondentů (učitelé, žáci 2. stupně, rodiče) kladena otázka „Co podle vás patří mezi hlavní úkoly školy?“ Dotazovaní měli na výběr z devíti odpovědí (viz graf), které představovali jednak tradiční cíle školy a jednak cíle vyplývající ze školské reformy (naučit se učit se, naučit se řešit samostatně problémy).
Výsledky potvrdily hypotézu, že učitelé jsou těmi, kdo mají největší povědomí o žádoucích cílech školy v dnešním pojetí, a že rodiče - a v závislosti na nich žáci 2. stupně - ve větší míře očekávají od školy „tradiční hodnoty“. Předpokládá se, že postoj učitelů je ovlivněn jejich účastí na reformě, zatímco rodiče vnímají školu spíše takovou, jakou ji sami zažili.
Za primární cíl školy považují rodiče získat maximum znalostí (65 %), následuje naučit se učit se (55 %)a naučit se spolupracovat v kolektivu (50 %).
Odpovědi učitelů lze seřadit v pořadí: naučit se učit se (84 %), naučit se spolupracovat v kolektivu (68 %) a naučit se samostatně řešit problémy (45 %).
Žáci, podobně jako jejich rodiče, očekávají od školy, že jim hlavně pomůže získat maximum znalostí (67 %). Druhou a třetí nejpočetnější kategorií odpovědí v případě žáků 2. stupně je naučit se spolupracovat v kolektivu (49 %) a dobře se připravit na přijímací zkoušky (42 %). Obecně nejmenší očekávání jsou v kategoriích získat zdravé sebevědomí, naučit se dodržovat pravidla. Zajímavou tendenci vykazuje kategorie naučit se slušně chovat, ve které je četnost odpovědí u žáků téměř trojnásobně vyšší než u učitelů a rodičů.
Z pohledu učitelů se jeví jako nejdůležitější, aby škola naučila žáky učit se a vyhledávat informace, spolupráci v kolektivu a samostatnému řešení problémů. Naopak cíle, jakými jsou získat maximum znalostí nebo dobře se připravit na přijímací zkoušky, jsou kategoriemi, které vykazují u učitelů v porovnání s ostatními respondenty nejmarkantnější rozdíly.
Je možné, že rozdílné představy rodičů a učitelů vyplývají také z nízké informovanosti. Na otázku „Dostali jste od školy nějaké informace o tom probíhající reformě školství?“ odpovědělo 43 % rodičů žáků ZŠ, že od školy nedostali žádné informace. Na gymnáziích odpovídá stejně 38 % všech rodičů.
Znají učitelé názory žáků? Podle učitelů ano, podle žáku ne
Velkým problémem, který řeší české školství, je přístup učitele k žákovi. Trendem je posilování partnerského vztahu učitele a žáka, s čímž úzce souvisí to, jak dobře učitel své žák zná a jak jim dokáže porozumět.
Abychom mohli vzájemné porozumění porovnat, postavili jsme v grafu proti sobě odpovědi učitelů a žáků 2. stupně na otázku „Máte od svých žáků dostatek informací o tom, jak komu vyhovuje váš způsob výuky?“ a „Ptají se tě učitelé na tvůj názor na výuku?“
Téměř tři čtvrtiny (74 %) učitelů mají pocit, že disponují dostatkem informací od žáků a zná jejich názor na výuku (odpovědi ano + spíše ano), možnost těchto odpovědí zvolili žáci 2. stupně jenom v 11 %. Naopak, u žáků až v 81 % převládá pocit, že se o jejich názor učitelé nezajímají (odpovědi ne + spíše ne).
Celkově se dá říci, že výsledky dotazníkového šetření v oblasti výuky vykazují výraznější názorové rozpory mezi žáky a učiteli, proto školám doporučujeme zaměřit se právě na tuto oblast.
Víceletá gymnázia vykazují vyrovnanější parametry
Podle výzkumu, kterému se dlouhodobě věnuje sociolog Petr Matějů a jeho tým, nespočívá výhoda studentů víceletých gymnázií pouze v jejich lepších předpokladech ke studiu, ale často zejména v lepších podmínkách, které víceletá gymnázia svým studentům poskytují. Částečně se to dá znázornit na výsledcích vyplývajících z Mapy školy. Na víceletých gymnáziích je procentuelně více učitelů mužského pohlaví. Zatímco na základní škole vyučuje v průměru 84 % žen, na víceletých gymnáziích dosahuje podíl mužů v učitelském sboru přijatelnějších 31 %. Víceletá gymnázia také disponují větším průměrným počtem učitelů, kteří mají potřebnou předmětovou aprobaci. Z dosažených dat vyplývá, že aprobovanost učitelů na většině víceletých gymnáziích se pohybuje okolo 90 %, zatímco na základních školách lze velmi pravděpodobně narazit na aprobovanost pohybující se mezi 50 - 90 %. Nejčastěji (30 %) se počet aprobovaných učitelů na základních školách pohybuje mezi 80 a 89 %.
Dotazníkové šetření Mapa školy se dotýkalo mnoha dalších témat a přineslo školám zpětnou vazbu o prostředí školy, vnitřních vztazích, spolupráci či materiálním zázemí. Může být využito jako základ pro zhodnocení stávajících poměrů a následné změny uvnitř každé školy, ale i jako sebereflexe aktérů školní reformy. Jedním z jeho principů je také periodicita, která umožní školám, aby mohly přesně stanovit vývoj a efektivitu přijatých opatření. A kromě toho tu bude samozřejmě i možnost sledovat vývoj názorů a postojů, které prezentují jednotlivé zúčastněné zájmové skupiny a které tvář českého školství do velké míry formují.
Bohumil Kartous
0 komentářů:
Okomentovat