Hlavním tématem letošních přijímacích zkoušek na střední školy se stalo omezení, které žákům znemožnilo napsat si do přihlášky dvě školy. Bouřlivá diskuze ale zastínila problémy, které se opakují každým rokem a které způsobuje sama podoba přijímacího řízení.
Hlavním tématem letošních přijímacích zkoušek na střední školy se stalo omezení, které žákům znemožnilo napsat si do přihlášky dvě školy a nechat si tak zadní vrátka pro přijetí na jinou školu ve druhém kole. Bouřlivá diskuze zastínila problémy, které se opakují každým rokem a které způsobuje sama podoba přijímacího řízení. Podívejme se na ty nejzásadnější.
Jedna škola, jeden úřad
Úředníci ministerstva školství prosadili do nového zákona a příslušné vyhlášky předpis o přijímacím řízení, který vzbudil odpor rodičů, základních škol a především soukromých a prestižních škol středních. Žák si nově muže zvolit pouze jednu školu. V případě, že na ni nebude přijat, musí počkat, zda na nějaké jiné střední škole nezbyde volné místo, o které by se mohl ucházet ve druhém kole. Důsledkem je, že děti vsadily často na jistotu a zvolily si školu, na kterou třeba ani nechtěly jít, protože šance na přijetí je zde vyšší. Prestižní gymnázia tak hlásí úbytek zájemců, naopak jiné střední školy se radují…
Někteří ředitelé středních škol si dokonce libují, že mají méně problémů s administrativou! Otázkou zůstává, zda je jejich úkolem „zúřadovat přijímačky“, nebo něco jiného. Zdá se, že jde o vítězství úředníků na MŠMT i středních školách nad zájmem dětí, ale i vzdělávání jako takového, což je smutné …
Zmíněný problém ale není hlavní, jak by se mohlo zdát z Klausovy petice, podání k Ústavnímu soudu a přehlasování pozměňovacího návrhu k školskému zákonu z dílny ODS komunisty a sociálními demokraty. Vidíme sice, kdo vládne našemu školství, ale to je vše. Největším problémem je podoba přijímacího řízení a jeho samotná existence.
Přijímačky na střední školy mají tradiční podobu už léta a je známou skutečností, že na západ od našich hranic nic podobného nenajdeme. Evidentně ale nejde o následováníhodný výdobytek českých učitelů, kteří se rozhodli navázat na dílo učitele národů Jana Ámose Komenského… Co je na současné podobě přijímaček špatného? Skoro vše.
Písemný test z češtiny a matematiky
Nechápu, jak ředitelé a učitelé středních škol nabyli dojmu, že nejlepší studenty vyberou tím, že jim dají písemný test z matematiky a českého jazyka. Představuji si šéfredaktora, který hledá nového grafika do redakce známého časopisu. Přihlásí se mu tři lidé, ale protože může přijmout pouze jednoho, dá všem dva hodinové testy – diktát, určování větných členů a počítání zlomků. Nezaměstnaný, který udělá nejméně chyb, pak toto místo dostane … Nezní vám to absurdně? Gymnázia ale nedělají nic jiného.
Jako ústavy, které mají poskytnout studentům všeobecné vzdělání, takže jejich absolventi budou například biologové, chemici, architekti, učitelé, právníci nebo lékaři, přece nevychovávají pouze budoucí matematiky a češtináře. Jediný test, který má v jejich případě smysl, je ten ze studijních předpokladů.
Podobný test ovšem čeká také zájemce o studium na středních školách pedagogických, průmyslových, obchodních akademiích a dalších odborných školách s maturitou. Je divné, že jejich ředitele a učitele dosud nenapadlo stanovit si profil přijímaného studenta a přizpůsobit tomu formu a obsah celého přijímacího řízení! Pak by možná budoucí učitele testovali z psychologie, inženýry z logického myšlení a grafiky z výtvarného cítění…
Jenom personalista šílenec by dával zájemci o práci písemný test a vůbec by si s ním nepromluvil, nepodíval by se na to, co už v životě dokázal, nezeptal by se ho na motivaci pracovat právě v jeho firmě. Takových šílenců jsou ale kupodivu plné střední školy! Můžeme vážně pochybovat, že i samotná výuka probíhá podobně neprofesionálně, když už vstup na jejich školu je tak iracionální …
Vybíráme nejlepší nebo vyřazujeme nejhorší?
Přijímačky zřejmě existují proto, že se na školu hlásí více uchazečů, než může škola přijmout. Otázka je, zda autoři přijímaček vrhají všechnu svou energii na to, aby vybrali skutečně nejlepší uchazeče, nebo prostě potřebují někoho vyřadit. Myslím si, že převládá způsob druhý.
Žáci dostávají mluvnické úkoly, aniž by jejich tvůrci věděli, zda měli kvalitního a kvalifikovaného učitele češtiny na základní škole, jak často se jim učitelé střídali, jaké měli podmínky ke studiu atd. Navíc úlohy jsou spíše z okruhu toho nejtěžšího učiva, které existuje. Přetížené osnovy ovšem zvládnou pouze žáci s nejlepším rodinným zázemím, kvalitním učitelem a perfektními výkony v dané oblasti. Jestli je to klíčová oblast pro úspěšné absolvování dané školy, už nikoho nezajímá …
Kvalita testů
Přijímačky dělají „na koleně“ středoškolští učitelé ve svém volném čase. Málokdo z nich ale studoval oblast evaluace vzdělávání. Lze tedy říci, že většina neumí vytvořit profesionální test. Ten musí mít nejen určité kvality, ale měl by projít ověřením na vzorku žáků, což nedělá žádná střední škola. Možná by středoškolští učitelé mohli v rámci evaluace zkusit alespoň vlastnoručně vyrobené přijímačky sami složit …
Některé školy naštěstí již přešly alespoň k profesionálněji vyrobeným testům společností Scio a Kalibro. Ty výše uvedené požadavky na kvalitu splňují. Pro učitele základních škol ale nastupuje další dilema – musejí žáky připravit na oba typy přijímaček – klasické i moderní.
Často slyším nářky učitelů na středních školách, jak nesmyslné jsou přijímačky na školy vysoké. Samozřejmě mají pravdu, ale nedělají oni totéž školám základním? Nenaříkají si stejně jako základní školy na střední? A abychom ještě zvýšili celý ten absurdní kolotoč – nechlubí se základky, kolik z jejich žáků bylo přijato na střední školy s oněmi proklínanými přijímačkami… A nesestavují školy přijímačky čím dál těžší a s menší vypovídací hodnotou?
Přijímačky a reforma školství
Někteří ředitelé základních škol si začínají uvědomovat, že chystaná reforma školství (přechod na školní vzdělávací programy) nemůže být úspěšná, pokud přijímací zkoušky zůstanou takové, jaké jsou. Bývají to totiž právě ony, které určují skutečný obsah vzdělávání na základních školách, nikoliv nějaké osnovy. Ze základní školy se stala především přípravka na přijímačky. Celé vzdělávání se pak spotřebuje během jednoho dopoledne přijímaček. A míra nervozity žáka, která jeho výkon asi ovlivňuje nejvíce, rozhodne o jeho kariéře na budoucí čtyři roky. To je přímo hazard s potenciálem mladé generace! Nedivme se, že nám jednou vše vrátí i s úroky. Pozorovateli zvnějšku musí rozum stát nad tím, proč něco takového naše společnost s dětmi dělá a co si od toho slibuje…
Objektivita
Posledním mýtem, na který chci v souvislosti s přijímacími zkouškami upozornit, je jejich „objektivita“. Možná by byla objektivita důležitá, kdyby vzdělávání bylo objektivním procesem. Vzdělávání je ale proces navýsost subjektivní. Vyučujeme žáka, učí se člověk. Proto bychom s ním měli jednat jako s osobností, která má svůj vývoj a individualitu. Nikoliv vyhodnotit jeho výkon během dvou tří hodin a na jeho základě ho nepřipustit k dalšímu vzdělávání!
Testy v rámci různých škol navíc nejsou ani v nejmenším srovnatelné. Jejich náročnost se liší škola od školy a o objektivitě vůbec nemůžeme mluvit, spíše o hazardu… Daleko blíže k objektivitě mají již zmíněné testy Scia, na které přešly již celé kraje, například středočeský nebo olomoucký. Škoda, že ne všechny kraje mají osvícené zastupitele… Za lepší ale považuji testování zcela zrušit!
Řešení
Řada učitelů si neumí představit jinou podobu přijímaček, než s jakou se setkává nyní – test připravený školou, nebo test připravený profesionální firmou. Rád bych ale upozornil na talentové zkoušky na konzervatoře. Ty už vnímají uchazeče jako lidskou bytost. Hledejme poučení u nich a hlavně v zahraničí.
O co lepší by bylo, kdyby se sešel žák základní školy, jeho rodič, třídní učitel a společně se shodli na škole, která by byla pro dítě nejvhodnější! O co lepší by bylo, kdyby uchazeč o studium na střední škole absolvoval vstupní motivační pohovor, případně i nějaký test podle typu školy, na kterou se hlásí!
Nebylo by i pro naši společnost výhodnější, kdyby všichni žáci dostali šanci, místo toho, abychom jim upírali vzdělání, o které mají zájem? Můžeme si takový luxus dovolit?
Zatím marně čekám, kdy si ředitelé středních škol uvědomí, že přijímací řízení nemusí mít podobu čeština plus matematika. Již nyní mají svobodu připravit kvalitní přijímací řízení a prokázat tak, že jsou lidmi na svém místě! Kdy to udělají a kdo je k tomu donutí, když si to během posledních patnácti let neuvědomili sami?
Radek Sárközi
0 komentářů:
Okomentovat