Někteří to zažili, jiní o tom jen slýchají. Ono pověstné „kastování" žáků základních škol do studijních a praktických tříd bylo jednou vyzdvihováno, jindy zase zatracováno. Přesvědčivé argumenty zaznívají z obou stran a pravda je asi někde uprostřed. Zkušenost, o které pojednává tento článek, je z těch pozitivních. Posuďte sami.
Zásadním problémem učitele základní školy je najít odpovídající míru obsahu a metod práce pro různorodou skupinu žáků, kterou vyučuje. Nadanější žáci jsou schopni vnímat náročnější postup a hlubší výklad učiva s řešením obtížných a samostatnost vyžadujících úloh. Slabší žáci zase unesou spíše jen základní poznatky a potřebují aplikace učiva pro životní uplatnění získaných poznatků. Jak to ale všechno vtěsnat do vyučovací hodiny v jedné konkrétní třídě je pro učitele s tvořivým přístupem k práci často úplným rébusem. Možnost, jak ho rozluštit, existuje. A je aplikovatelná ve většině škol. Řešení je ve vnější diferenciace žáků. Pamětníci si vzpomenou na osvědčenou metodu našeho školství sedmdesátých let. Později byla zavrhovaná jako plod socialistického školství. Faktem je, že její zavádění a uplatňování bylo tehdy zdůvodňováno nezbytností péče o děti z dělnicko-rolnických rodin. Dnes jsou pro její renesanci jiné důvody - například zvládnout potřeby různorodé skupiny vyučovaných žáků.
Jak diferencovat
Organizace výuky s vnější diferenciací žáků je možná na školách s nejméně dvěmi paralelními třídami v jednom ročníku. Zkoušeli jsme několik let přesvědčit rodiče o výhodnosti roztřídění žáků podle schopností, v návaznosti na jejich budoucí profesní zájem a zařazení. Neuspěli jsme na argumentu, že zase chceme děti dělit – jak už jednou zažili sami na sobě, na „chytré a „hloupé“. Pochopení jsme našli až v závěru minulého školního roku, když se nám v osmých třídách sešli žáci s velmi nevyrovnanými schopnostmi.
Ve třídách nebyli průměrní žáci, ale zhruba polovina z nich byla snaživá a schopná, druhá polovina neměla o učení téměř žádný zájem. Upozornili jsme rodiče, že za tohoto stavu bude v devátém ročníku velmi obtížné kvalitně připravit jejich děti na přijímací zkoušky. Sami pak demokratickým hlasováním rozhodli o zrušení dosavadních osm let spojených třídních kolektivů a dali souhlas k sestavení nových tříd pro poslední rok školní docházky. Přitom jednu třídu měli navštěvovat žáci počítající s dalším studiem, ve druhé byli žáci, kteří se chtějí vyučit a o střední škole neuvažují. Je pochopitelné, že se změnou nesouhlasila většina žáků, neboť se nechtěli vzdát svých spolužáků. Rodiče ale měli poslední slovo a zároveň možnost sami rozhodnout, do které z tříd své dítě zařadí. Některým váhajícím rodičům pomohly v rozhodování třídní učitelky či konzultace s učiteli hlavních předmětů.
Dobré počáteční zkušenosti
Jaké jsou naše poznatky po měsíci vyučování v nově rozdělených třídách? Obavy žáků z nových kolektivů byly zbytečné. Nové třídy se rychle sžily, vždyť se v nich sešli žáci mentálně i zájmově sobě blízcí. Spokojeni jsou také rodiče, a to dokonce i ti, kteří se změnou váhali, nebo nesouhlasili. Po měsíci vyjadřují spokojenost a uvádějí, že změna dětem všestranně prospěla. Diferenciaci ve shodě oceňují i učitelé. Ve studijní třídě se zvětšila konkurence mezi žáky, která se projevuje zvýšeným zájmem o učení a v přípravě na vyučování. Zvýšené nároky učitelů žáci zatím zvládají a reagují na ně větší snahou. Ve třídě nejsou kázeňské problémy, učení je zde efektivní.
Překvapení jsme se dočkali i v kolektivu „praktické“ třídy. Odešla jim „konkurence“ v podobě těch nejlepších, kteří je léta stínili. Naskytla se jim možnost významně se zviditelnit. Toho využila většina a jako mávnutím proutku se nyní představuje v nové roli snaživých a velmi aktivních žáků. Snížené nároky učiva, zaměřené na praktické ukázky s častou manuální činností je zajímají. Zlepšili si klasifikaci proti předcházejícím létům, a to je silně podněcuje k další snaze. Báli jsme se v této třídě problémů s kázní, ale naše obavy se nenaplnily. Žáci se nemají před kým předvádět, publikum, které jim tleskalo odešlo a sobě rovní sami sobě herci být nechtějí.
Jak je to u vás?
Diferenciace žáků na základní škole dle prospěchu se mi jeví jako jedna z cest, jak efektivně řešit individuální přístup k různorodým žákům. Zatím jsme se nezabývali otázkou, zda je vhodné dělit třídy až v posledním ročníku základní školy, nebo raději už dříve. Jisté je, že s diferenciací žáků nelze začít příliš brzy – v nižších ročnících se děti mění z měsíce na měsíc.
A jaké zkušenosti máte s diferenciací žáků do „studijních“ a „praktických“ tříd vy? Vzpomenete si ještě, jak to bylo dříve, nebo je vaše zkušenost takříkajíc čerstvá? Podělte se o ni s ostatními čtenáři.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat