Nejvyšší kontrolní úřad vydal závěrečnou zprávu k realizaci Státní informační politiky ve vzdělávání, známé především jako Internet do škol. Patnáct stránek obsahuje tvrdá obvinění: porušování zákonů a jiných závazných předpisů, odchýlení od vládou schválené koncepce, předražování až o stovky procent, nevýhodné smlouvy. Účet: 884 milionů korun.
Realizaci projektu Státní informační politiky ve vzdělávání začal Nejvyšší kontrolní úřad šetřit poměrně záhy po nástupu nové ministryně školství Petry Buzkové do úřadu. Ta jej dokonce sama požádala o urychlený postup a jeho výsledky slíbila zveřejnit (viz dokument Kroky učiněné v projektu SIPVZ od nástupu Petry Buzkové do funkce ministryně.). Pro ČTK pak před rokem řekla, že z výsledku šetření vyvodí odpovídající závěry.
Nyní je tedy výsledek šetření NKÚ na světě a vše již bylo „probráno“ se samotným ministerstvem školství: „Námitky proti kontrolnímu protokolu podalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Námitky byly vypořádány vedoucím skupiny kontrolujících. Odvolání podáno nebylo," píše se v záhlaví kontrolní zprávy NKÚ.
V plném znění najdete celý dokument ZDE , takže si na něj můžete udělat vlastní názor. V tomto článku najdete základní přehled o tom, co NKÚ zjistil – s tím, že podrobnějšímu rozboru kontrolních závěrů v jednotlivých oblastech (projektech) budeme věnovat další samostatné články.
Jaké je hlavní zjištění?
Nejvyšší kontrolní úřad popsal ve svém kontrolním závěru řadu nedostatků. Klíčovým a „prvopočátečním“ je zřejmě ten, který NKÚ uvádí v závěrečné kapitole Vyhodnocení. Zde konstatuje, že vláda v letech 2000 a 2001 přijala určitou koncepci (nejprve samotnou Koncepci SIPVZ, poté Plán I. etapy realizace SIPVZ), ale posléze tato koncepce byla měněna, a to v neprospěch plnění cílů, které vláda stanovila: „Kontrolou bylo zjištěno, že v letech 2001 a 2002 docházelo ke změnám oproti vládou schváleným podmínkám v neprospěch plnění cílů jednotlivých projektů, aniž by se vláda těmito změnami zabývala."
Sám jsem již v červnu 2001 upozorňoval na to, že původní představa přímého připojování škol k veřejnému internetu, obsažená v obou zmíněných vládních dokumentech, zmutovala do požadavku na vybudování celorepublikového školského intranetu (viz např. článek SIPVZ: Je B správně?). To mělo řadu důsledků, od otázek kolem omezování dostupnosti a monitorování provozu v síti (na centrálních firewallech) až po snahy o „řízenou komercionalizaci prostoru", který školský intranet vytvořil – viz aféra kolem tzv. obecně prospěšné společnosti, která měla tuto řízenou komercionalizaci fakticky realizovat. Mimochodem, první podnět k NKÚ na prošetření financování SIPVZ podal již v březnu 2002 školský výbor Parlamentu ČR, poté co se začal zabývat snahami o založení takovéto obecně prospěšné společnosti (viz článek Poslanci nechtějí OPSku).
Nynější kontrolní nález se však těmito přeci jen techničtějšími aspekty nezabývá. Všímá si spíše toho, co lze snáze kvantifikovat – například počtu počítačů: „Při realizaci Projektu III – Infrastruktura došlo postupně k výraznému zhoršení podmínek oproti vládou schválenému Plánu I. etapy. MŠMT postupně přistoupilo na snížení rozsahu předmětu dodávky jak místních sítí, tak komplexních služeb (včetně dodávky stanic) na zhruba polovinu v důsledku nedostatečného zadání obchodní veřejné soutěže na výběr generálního dodavatele a uzavření nevýhodných smluv s ním.“
Na druhou stranu se kontrolní závěr nijak explicitně nevyjadřuje k výši pořizovací ceny samotných SKP a k nákladům na jejich provoz – tedy k tomu, zda 48 195 Kč jednorázově za aktivaci a 3005 Kč měsíčně, po dobu 36 měsíců, je či není adekvátní, vzhledem k vybavení počítačů a k rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb. Konstatuje však, že: „[jednorázová] Cena za aktivaci [48 195 Kč] byla sjednána v rozporu se zadávací dokumentací i Plánem I. etapy.“
Explicitně se kontrolní závěr vyjadřuje pouze k ceně dodaných „přípojných míst“ (síťových zásuvek), které byly předraženy o stovky procent. Zde si totiž GD účtoval za každou 9019,50 Kč, zatímco odborné posudky, které si NKÚ nechal udělat, dospěly k ceně 1442 Kč, resp. 1521 Kč.
Ze zásadnějších koncepčních otázek se kontrolní závěr vyjadřuje negativně zejména k samotné koncepci generálního dodavatele, když v závěrečném hodnocení říká, že „způsob zajištění realizace pomocí tzv. generálního dodavatele a generálního auditora nepřinesl předpokládané výhody.“ Konkretizuje to i rovině nákladů: „Neprojevily se výrazné množstevní slevy, jak Plán I. etapy předpokládal.“ (Což v kontextu ceny přípojných míst působí ještě dosti mírně.)
Zásadní ovšem je, že NKÚ ministerstvu vytýká nedodržování konkrétních zákonů a předpisů. Ve zprávě je uvedeno například porušení zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, při převodu nevyčerpaných účelově určených prostředků z roku 2001 do svého rezervního fondu, či nedostatečné vedení programové dokumentace, což následně „znemožnilo sledování plnění parametrů podle dokumentace a naopak umožnilo čerpání prostředků bez ohledu na plnění uložených úkolů“.
Vytýkáno je ministerstvu i nedodržování zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a to mj. při zadání dodávky SW produktů či přípravy ICT koordinátorů – vše mělo být neoprávněně zadáno generálnímu dodavateli formou „výzvy jednomu zájemci“.
Se zákonem o zadávání veřejných zakázek souvisí i následující výtka k průběhu hlavního výběrového řízení na samotného generálního dodavatele. Zde byla veřejnost dlouho masírována tvrzením, že pouze dnešní GD dokázal podat nabídku správně, zatímco ostatní uchazeči nikoli. Kontrolní závěr NKÚ k tomu říká toto: „Nabídku vybraného uchazeče ve veřejné obchodní soutěži na výběr generálního dodavatele komise posoudila jako vyhovující, přestože překročila podmínku maximálního počtu stran. Pět zbývajících nabídek vyřadila komise při otevírání obálek z důvodu neúplnosti nabídky. V jednom případě např. proto, že v jednom z dvanácti výtisků nabídky chyběla kopie výpisu z obchodního rejstříku. Rozhodnutí MŠMT potvrdil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.“
Jaké byly příčiny?
Za jednu z příčin odchýlení se od původních záměrů, schválených vládou, považuje kontrolní závěr i to, že celý projekt se realizoval stylem „o nás bez nás“: „Do přípravy ani do realizace Státní informační politiky ve vzdělávání nebyly v dostatečné míře zapojeny školy, tj. subjekty, kterých se koncepce a jednotlivé projekty především týkaly a týkají.“
Celá řada příčin má podle kontrolního závěru svůj původ přímo v činnosti samotného ministerstva školství:
„Plán I. etapy realizace Státní informační politiky ve vzdělávání nebyl závazným způsobem rozpracován (ani v souladu se zákonem o rozpočtových pravidlech, ani interními opatřeními v rámci MŠMT)."
„Na MŠMT nebylo rozpracování a sledování projektů dostatečně personálně a odborně zajištěno."
„Kvalitu a rozsah plnění MŠMT nekontrolovalo, v některých případech ani kontrolovat nemohlo, protože ustanovení smluv nebyla formulována jednoznačně. To se týkalo i ustanovení vymezujících předmět plnění a jeho cenu."
„Odbor legislativní a právní MŠMT upozorňoval na vady smluv, přesto byly takové smlouvy uzavřeny a úhrady na základě nich provedeny."
„MŠMT uzavřelo s generálním dodavatelem a generálním auditorem takové smlouvy, v nichž připustilo nedostatečnou konkretizaci předmětu plnění a přistoupilo na vyšší než nabídkové ceny. Navíc ceny nebyly ani v těchto případech dostatečně specifikovány.“
„Generální auditor měl pro MŠMT vykonávat především kontrolu činnosti generálního dodavatele. MŠMT však neověřovalo kvalitu a rozsah činnosti generálního auditora."
Další příčinou je podle kontrolního závěru to, že některé „zakázky byly zadávány externím spolupracovníkům a dodavatelům a poradenským firmám. Často se jednalo o zakázky, které bezprostředně nesouvisely se Státní informační politikou ve vzdělávání, nebo o zakázky, jejichž výsledky nebyly využity," píše se ve zprávě.
Na samotném konci pak kontrolní závěr konstatuje, že ani NKÚ nemohlo vyčíslit část neoprávněně použitých prostředků, protože příslušné smlouvy byly příliš neurčité. Přesto je konkretizovaná částka nehospodárně nebo neoprávněně použitých peněz vysoká – takřka miliarda korun:
„Kontrolou bylo dále zjištěno, že část prostředků určených na realizaci státní informační politiky ve vzdělávání byla použita neoprávněně nebo nehospodárně, popřípadě nebyla použita na krytí nezbytných potřeb. Tímto způsobem bylo vynaloženo nejméně 884 mil. Kč. Další část neoprávněně použitých prostředků nebylo možné v rámci této kontrolní akce vyčíslit, protože některé smlouvy nedostatečně specifikovaly rozsah a cenu plnění a MŠMT si nezajistilo dostatek podkladů pro sledování a ověření plnění zakázek.“
Podle sobotní Mladá fronty Dnes již zpráva kontrolorů leží na stole premiéra Vladimíra Špidly, který se jí má s ministry zabývat. A nebudou sami – celý projekt a roli jednotlivých státních úředníků hodlá zkoumat i policie.
Jiří Peterka
0 komentářů:
Okomentovat