Za uplynulých třináct let Česká republika dosáhla jistých úspěchů v budování pluralitního školství, v němž mají své místo i alternativní vzdělávací programy. Nyní však MŠMT nečekaně likviduje Waldorfské školy, aniž by své rozhodnutí rozumně zdůvodnilo, a nejde patrně o poslední restrikci tohoto druhu. Opět směřujeme k jednotné škole?
Mezi významné polistopadové změny v českém školství jistě patří rozbití jednotné školy. Ač měla jednotná organizace procesů probíhajících ve škole svoje výhody, na které učitelstvo dodnes nostalgicky vzpomíná (například se věří, že dítě si v mnoha ohledech ani nemuselo všimnout změny při přechodu z jedné školy do jiné), pluralita je přesto zpravidla vnímána coby hodnota sama o sobě, coby přínos pro školský systém i dětskou populaci.
Už v roce 1990 byly nastartovány procesy, které měly umožnit školám, aby se profilovaly podle potřeb dětí, obce či regionu, aby byly vedeny podle nejlepšího vědomí a svědomí učitelského sboru a ředitelů. Ředitelé škol se v rámci posilování autonomie konečně stali hlavními nositeli odpovědnosti za dění ve škole (jakkoliv jejich pravomoci se posilovaly jen v dílčích parametrech a poměrně pomalu).
Od poloviny devadesátých let se zdálo, že směr cesty k pluralitnímu školství je dán a kroky jsou nezvratné. Jmenujme jen hlavní události, které pluralitu podpořily: umožnění vzniku škol s alternativními zřizovateli; vznik alternativních vzdělávacích programů, z nichž především Obecná škola si zpočátku našla výraznou odezvu; prosazení právní subjektivity škol; v neposlední řadě také zakotvení prostoru pro svébytnost v koncepčních dokumentech, především v Bílé knize, v Rámcovém vzdělávacím programu i v návrhu školského zákona. Nemalý význam byl po celou dobu přikládán také zavedení tzv. „pokusného ověřování“, které umožnilo průnik dalších nových prvků do škol.
Dílčí úspěchy i první varování
Tak se stalo, že se Česká republika mohla ve druhé polovině devadesátých let prezentovat sympatickým, podle některých kritérií snad až desetiprocentním podílem škol s novými prvky práce, vzdělávacím programem odlišným od běžné „Základní školy“ či alternativním zřizovatelem. Dokonce jsme se mohli chlubit prvními vlaštovkami z oblasti tzv. tradičních alternativních směrů: školami hrdě se hlásícími k Daltonskému plánu, školami podle Montessori nebo Waldorfskými školami. Způsob práce a výsledky těchto inovativně pracujících škol se zdály být stejně slibné jako způsob práce a výsledky jejich obdob ve vyspělých západních zemích. Zdálo se, že optimismus je na místě.
Varováním, že věci nejsou tak růžové, bylo mj. rychlé mizení tříd pracujících podle vzdělávacího programu Obecná škola. Příležitostné ataky především ze strany úřadů vůči školám vybočujícím z řady byly dalším indikátorem, že něco není v pořádku.
Zásah shůry
Na stránkách ministerstva školství týkajících ze základních škol (zde) se můžeme dočíst:
„MŠMT sděluje, že dosud vyhlášená pokusná ověřování podle § 58 školského zákona budou k 30. 6. 2003 zrušena, pokud nebude zažádáno o jejich pokračování. Pokračující pokusná ověřování budou vedena počínaje školním rokem 2003/2004 pouze podle Opatření ministryně školství č. 30 060/2002-20 (Věstník MŠMT ročník LIX sešit 2 únor 2003) a Pokynu náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č.j. 30 061/2002-20 ze dne 29. listopadu 2002.“
Zdánlivě jde jen o změnu administrativních pravidel pro experimenty. Tato změna pravidel přichází ve chvíli, kdy by optimisté spíše očekávali, že experiment bude vyhodnocován a v případě úspěchu škol, kde je prováděn, bude ukončena experimentální fáze a hledán způsob, jak experiment začlenit do systému. Pesimista se ovšem musel obávat, že administrativní změny bude využito k restriktivním zásahům, pro které by se jinak těžko hledal prostor.
Bohužel, tyto obavy se právě naplňují: Waldorfské školy obdržely rozhodnutí o ukončení experimentu k 30. 8. 2003 s odkazem na stávající vzdělávací programy – do kterých se ovšem jejich způsob výuky nevejde. Prakticky to tedy znamená jejich konec. A podle prozatím neoficiálních zpráv budou podobně ukončovány další experimenty.
Nejde jen o Waldorfské školy
Zde na vysvětlenou: přes veškeré sympatie a mnoho dobrých argumentů pro tuto alternativu, které vyznávám, zde nechci tvrdit, že Waldorfská škola je jediným perspektivním směrem v našem školství. Dokonce ani nechci tvrdit, že s Waldorfskými školami české školství stojí a padá. Pro budoucí rozvoj českého školství je však naprosto klíčové, aby se rozhodnutí o bytí či nebytí škol či celých alternativních směrů nečinilo bez jasného zdůvodnění, a to je už argument, který je společný všem školám.
Nikdo ovšem dosud nepřinesl studii, výzkum či jiný materiál, který by uvedl, že vzdělávací program Waldorfské školy vede k horším výsledků než kterýkoli jiný. Nejsou tu dokonce ani ekonomické či politické argumenty proti Waldorfským školám, které by zodpovědné instituce prezentovaly. Naopak, už jen argumenty uvedené výše jsou silným důvodem postavit se za tento kamínek do mozaiky pluralitního školství v České republice. Jednotná škola totiž rozhodně není modelem vhodným pro 21. století.
Petr Novotný
0 komentářů:
Okomentovat