Martin Mach: Nesnesitelná tíha odpovědnosti?

Předmětem základní kritiky SIPVZ (potažmo Internetu do škol) není kvalita odvedené práce ze strany generálního dodavatele, ale koncepce celého projektu. Za ni je jednoznačně zodpovědné ministerstvo školství, přesto je veřejným terčem ACOL-Český Telecom. Co však podniká současné vedení MŠMT, aby napravilo chyby toho minulého? Je tomu zhruba rok, co byla téměř slavnostně uzavřena rámcová smlouva mezi MŠMT ČR a generálním dodavatelem, konsorciem ACOL-Český Telecom. Ten v podstatě již splnil svůj hlavní závazek, kterým byla instalace a zprovoznění informační a komunikační infrastruktury ve více než 3 500 školách v celé České republice. V uplynulém roce však proběhly volby a nové vedení MŠMT, podobně jako řada odborníků, vystavilo celý projekt tvrdé kritice. Příliš drahý, neúčelný, nemotivující učitele … to byly a jsou nejčastější výtky.

Co je však předmětem kritiky? Není to kvalita odvedené práce ze strany GD (v opačném případě by totiž MŠMT zřejmě cíleně pozastavilo platby), ale koncepce celého projektu a znění příslušných smluv. Kritika by tedy měla jednoznačně směřovat k ministerskému týmu, který tuto koncepci a smlouvy vytvářel.

Místo toho se vede útok na GD. Měl by snad generální ředitel ACOLu převzít břímě odpovědnosti minulého ministerstva, všem se omluvit a nejlépe zkrachovat? Nepochybně by tímto svým statečným činem otevřel cestu perspektivním firmám, které vědí, jak na to. Které by k Internetu zapojily všechny, tedy i ty nejzapadlejší vesnické školy za nesrovnatelně nižší ceny a které by školám dodaly takovou infrastrukturu, jež by umožnila provozovat cokoliv složené z nul a jedniček. Bohužel, zdá se, že se vedení ACOLu chová tak, jak je tomu u soukromých firem obvyklé: trvá na plnění uzavřených dohod. Ďábelské jednání, není-liž pravda?

Pravdou ovšem je, že nastala reálná situace, která ze všeho nejvíce škodí samotnému školství. Má vybudovánu infrastrukturu, srovnatelnou v některých ohledech s bankovním sektorem, platí za ni nemalé částky a školy přitom nemohou využívat drtivou většinu svých výukových aplikací. Proč? Protože tato infrastruktura nebyla budována pro volný provoz výukového SW. Vzpomeňme si, jde přece o „Internet do škol“… Pokud se vám to zdá postavené na hlavu, nejste jistě sami. Plán realizace SIPVZ totiž počítal s tím, že vybudovaná síť školského intranetu bude napájena certifikovaným vzdělávacím softwarem ze vzdělávacího portálu MŠMT (Projekt II). Tento portál však jaksi neexistuje. Jak se tato anomálie mohla přihodit, by si snad na MŠMT někdo vzpomněl. Anebo jsou tam všichni úplní nováčci?

Shrnuto: české školství si na leasing pořídilo nový vůz (doslova i s opancéřovanými skly), pouze do něho nemá benzín. Generální dodavatel nepochybně vidí nastalou tristní situaci, trvá však na svém. Většina tradičních výrobců vzdělávacích programů se spojila v duchu rčení, že v jednotě je síla a nejspíše čeká, až přijde onen pověstný černý kůň a zalehne jim dvůr, tedy spíše ovládne právě vytvořený trh.

A co na to ministerstvo? Místo, aby převzalo svou odpovědnost za minulost a snažilo se klidným a nepřetržitým jednáním dospět ke konsensu prospěšnému pro školy, jedná vskutku zásadově. V důsledku tohoto zásadového postoje si mohou momentálně žáčci povětšinou cvičit tak akorát psaní dopisů ve Wordu, popř. programovat ve Visual Studiu. Učitelům a laické veřejnosti je navíc usilovně vtloukáno do hlavy, že na školách mají cosi od počátku nepoužitelného a že snad budeme muset vybudovat něco úplně nového, protože stávající síť ovládá mrzký AutoCont. Přitom odpovědnost za řešení vzniklé situace jednoznačně leží na zástupcích MŠMT.

Závěrem bych pro pořádek uvedl, že jsem v terénu spolupracoval s GD při realizaci projektu, jinak učím na střední škole. S odstupem času, v diskusích s kolegy, vidím samozřejmě i nedostatky použité koncepce, ale rozhodně se musím ohradit proti zavádějící argumentaci, která je často uváděna některými kritiky tohoto projektu. Zároveň znovu opakuji, že je povinností všech odpovědných úředníků řešit neodkladně krizovou situaci ku prospěchu českého školství.

Martin Mach