Nadepsané dilema možná řešil každý učitel, který se věnuje svým žákům i mimo školu. Třeba jako trenér sportovního oddílu, vedoucí zájmového kroužku nebo na prázdninovém táboře. I když se to nezdá, je to obtížná životní situace pro obě strany. Pro učitele i jeho žáka.
Žáci ve škole vnímají svého učitele jako autoritu a chovají se k němu podle užívaných pravidel. Taková pravidla jsou jednou dána školním řádem a všemi kolem vyžadovaná. Porušení zvyklostí je nepřípustné, je chápáno jako přestupek a provinivší se žák (provinilcem může být samozřejmě i učitel), je za jejich porušení často trestán. Jenže jak se má zachovat žák i učitel, kteří se dopoledne podle těchto pravidel chovají ve třídě, ale za několik hodin se oba sejdou třeba na tréninku sportovního klubu?
Tam už se komunikuje úplně jinak. O slovo se předem nežádá. Nějaký ten ostřejší výraz se toleruje. Diskutuje se, někdy se i vášnivě hádá a debatuje o soupeřích, kamarádech, špatné přihrávce… Vžitá školní pravidla tu berou za své. Těžká role pro mladého a nezkušeného člověka. Ale má to ten starší a zkušenější lehčí? Jak se v jiné roli cítí samotný učitel? Nezdá se, že by to měl jednodušší, třeba proto, že je dospělý a v pozici k dítěti je nadřazenou osobou. I on mluví a jedná docela jinak než ve škole. Kdyby to nedokázal, jeho chování by bylo oprávněně považováno za nemožné a takovou činnost by se stejnými dětmi nemohl dělat.
Máme tu problém zdánlivě neřešitelný. Vždyť obě popsané situace, se svými zvyklostmi a vžitými normami, jsou jakoby v protikladu a vzájemně ruší. Je možné docílit, aby učitel byl svým žákům zároveň i starším kamarádem? Určitě ano! Takové řešení existuje. Kompromis, který dovolí učiteli i jeho žákovi hrát úspěšně svoji dvojroli, má mnoho živých příkladů.
Nejdříve musí oba překonat předsudky a v mysli i konkrétních projevech dokázat oddělit obě protichůdné situace. Nezaměňovat je ani nezneužívat jednu pro úspěch druhé. Být si zřetelně vědom situace, v které se právě pohybuji, a přizpůsobit jí své jednání. Pak se učiteli podaří být pro zcela konkrétního žáka jak přísným pedagogem, tak současně i starším kamarádem. Bez kontroverzního tykání, okázale přehrávaných projevů a silných slov. To samé se jistě podaří žákovi, který dokáže prožít roli mladšího důvěrníka a přítele svého staršího partnera.
Žák pozná, že přísný a nekompromisní učitel je mimo školu docela zajímavý a vtipný člověk, který má pochopení pro trampoty mladých lidí. Umí poradit nejen s početními úlohami a měkkým či tvrdým „i“ ve slově kobyla, ale zná lék na nejednu životní bolístku. A učitel je zase překvapen tím, že ten nejistý a váhavý žáček, který má problém stvořit při zkoušení u tabule jednu souvislou větu, je mimořádně šikovný organizátor a docela spolehlivý partner. To samozřejmě jen prospěje pravidly svázanému vztahu ve škole a většinou vede k odstranění nezdravého respektu, a tím upevnění přirozené autority učitele. Často přitom vznikají přátelské vztahy na mnoho let.
Vedl jsem a stále ještě vedu vedle své kantorské profese zájmový oddíl na naší škole. A i když jsem při skloubení obou rolí vedle mnoha radostí zažil i nejedno zklamání, přesto práce se svými žáky "nad školní úvazek" nelituji. Mám totiž dojem, že bez takové aktivity bych jako učitel nebyl ani poloviční.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat