Vít Šebor: Narazí SIPVZ na nové kraje?

Není pochyb o tom, že realizace státní informační politiky ve vzdělávání je přes veškerou kritiku na školách velmi očekávána jako významná pomoc při zavádění výpočetní technologie do vzdělávání. Bohužel, na obzoru se rýsuje nová komplikace, která by mohla její nástup podstatně zproblematizovat a oddálit.

Koncepce SIPVZ vznikala na základě usnesení vlády již od roku 1999 a 10. dubna 2000 byla vládou schválena. Poté trvalo téměř další rok, než byl vypracován tzv. Program 1. etapy realizace SIPVZ – dokument, který konkretizuje, čeho a jakým způsobem by se mělo zejména letos dosáhnout. Program již prošel mezirezortním připomínkovým řízením a čeká na projednání vládou. Podle něj by nejviditelnějším cílem pro rok 2001 měl být stav, kdy bude každá základní a střední škola připojena k internetu; neméně významné je ale i nastartování dalšího vzdělávání učitelů nebo podpora tvorby výukových aplikací a vzdělávacího portálu.

Odhlédněme nyní od kritiky jednotlivých projektů, protože největší problém patrně čeká celou koncepci jinde:
SIPVZ je v podstatě centrálně řízenou akcí - ovšem v době, kdy ministerstvo školství již není zřizovatelem jediné střední nebo základní školy. MŠMT může jejich chod ovlivňovat jen nepřímo inspekční činností, popř. rezortní kontrolou hospodaření. Veškeré provozní a personální záležitosti již spadají do kompetence veřejné správy na obecní a krajské úrovni.

Není tedy divu, že ministerstvo vnitra k programu realizace vzneslo zásadní připomínky a očekává, že mnohé nově zřízené kraje patrně nebudou souhlasit s koncepcí centrálně řízeného projektu a budou ji vnímat jako rozhodnutí „o nás bez nás“.

Samotné ministerstvo školství přiznává, že se jedná o velice citlivý problém a deklaruje ochotu s hejtmany co nejdříve jednat. Pokud by se však jednání zkomplikovala, již tak zpožděný projekt se dostane do dalšího časového skluzu a pro letošek vyčleněných 1,8 mld korun proinvestováno nebude. Je ovšem pravděpodobné, že nepůjde o plošný problém a záležet bude na postoji konkrétního kraje. Pokud si některý z nich (v čele s hejtmanem) postaví hlavu a s koncepcí souhlasit nebude, pak ani internet a počítače do škol tohoto kraje nepoputují. Na čem konkrétně mohou jednání ztroskotat?

Prvním kamenem úrazu je bezpochyby koncept jediného generálního dodavatele. Hejtmani mohou požadovat, aby s prostředky určenými pro „jejich“ školy hospodařili především sami zřizovatelé, ať už formou účelově vázaných dotací nebo třeba i pomocí jakéhosi krajského dodavatele, který by měl lepší přehled než onen „pražský“. Zde se ministerstvo školství již předem brání tím, že generální dodavatel bude přece garantem kvality realizace, ale samotné projekty vybavení budou vznikat (za jeho metodické pomoci) na konkrétní škole, podle jejích potřeb a s využitím osvědčených lokálních dodavatelů.

Obavy a připomínky krajů se ovšem nemusí týkat jen samotného vybavování technikou v rámci SIPVZ, která je ohraničena rokem 2005. Mnohého ředitele jistě již napadlo, zda se časově omezená dodávka techniky a služeb nemůže stát danajským darem. Na webu MŠMT se z rozhovoru s novým vedoucím Koordinačního centra pro realizaci SIPVZ Petrem Špirhanzlem pouze dovídáme, že „GD bude udržovat a provádět „upgrade“ techniky, která velice rychle zastarává. Jeho úkolem bude nejen školy vybavit a do roku 2005 se o fungování služeb starat, ale také i po tomto horizontu zajistit údržbu infrastruktury ve škole. V této souvislosti uvažujeme o tom, že stát bude určitou měrou projekt financovat i v následujícím období.“
To je ovšem zásadní otázka a těžko říct, co se pod slovem „uvažujeme“ a „určitá míra“ skrývá. Pokud by totiž stát nerozhodl po roce 2005 projekt nadále financovat, kdo a z jakých peněz tedy zajistí další provoz a rozvoj ICT na školách? Z pohledu ministerstva školství může jít o zbytečné puntíčkářství, případně o irelevantní námitku, neboť SIPVZ se zabývá časovým obdobím právě jen do roku 2005. Budou si to ale myslet i v regionech?

Nepředbíhejme však. Program realizace 1. etapy SIPVZ by měl být poslán k projednání ve vládě snad již tento týden. Pokud bude také schválen, ministerstvo školství jej hodlá ihned zveřejnit a přistoupit k jednání s hejtmany. Potom budeme chytřejší. Jen mě tak na závěr napadá – nemohlo jednání předcházet schvalování?

Vít Šebor