Milan Hausner: Strategické počítačové hry ve škole

pondělí 5. února 2001 ·

V úvodním článku k problematice her jsem se pokusil upozornit na mnohé výchovné klady, které kvalitní počítačová hra může přinášet. Strategická hra s historickým námětem se jeví jako ideální i pro školní projektové učení. Bohužel, na případného nadšence čeká mnoho úskalí a nelehký boj. Je tak trochu ironií osudu, že „klasické“ strategické hry si většinou vybírají historickou látku a vyjma Magic Bus od Microsoftu se s „opravdovou“ hrou nikdo ještě nepustil na výpravu do lidského těla či do vesmíru. Historie svým ničením láká tvůrce mnohem více než témata suše odborná. Teprve v poslední době se začínají objevovat kvalitní strategické hry i v jiných oborech, jako je například fyzika (Physicus –nominovaný titul na nejlepší multimediální titul roku Europrix 2000).

Na velké projekty čeká mnoho nástrah
Přesto může být křižácká výprava nebo život starověkého stavitele docela dobrým základem pro školní projekt. Pochopitelně, jen když máte dost času a učební plán vám umožní středověku či Staré říši věnovat poněkud více času, než vyplývá z učebních osnov.

Strategické hry si proto ve vlastním vyučování hledají místo jen velmi stěží a uplatní se spíše v dějepisných či vlastivědných kroužcích. Jen pokud je třídním učitelem dějepisec, který své žáčky učí i jiné předměty, má možnost hru zapojit v delším čase a vystavět na ní dlouhodobý projekt. V anglofonních oblastech je realizace podobných projektů mnohem snazší, neboť zde časové dotace a učební plány umožňují učit v blocích. To je sice teoreticky přípustné i u nás, ale bohužel jen málo učitelů přijímá tuto myšlenku za svou.

Dalším závažným problémem je úroveň jazykového vybavení učitele. Pokud by se kantor spolehl jen „české“ hry, tzn. na firmy, které hry lokalizují, tak by se mu příliš nevedlo. Historické nepřesnosti, vyslovené nepravdy a překladatelské nesmysly jsou na denním pořádku.

Na druhé straně však stojí motivovaní žáci, kteří se na podobný projekt těší, a pokud je veden v rozumném rozsahu a s přesně danou náplní, pak u něj dokážou vydržet až dva měsíce. Projekt navíc nevyžaduje příliš rozsáhlé počítačové vybavení. Stačí opravdu jeden počítač s vybavením pro přehrávání multimédií umístěný ve třídě. Následně se vždy vyplatí zřídit knihovničku s odbornou literaturou k tématu a velkoplošnou nástěnku. Internet a encyklopedie na CD_ROMu možnosti jenom zvětšují. Takový „křižácký“ či „faraónský“ projekt se v podstatě přenese do celé třídy a herní plánem už není monitor, ale celá třída, nástěnky a další části třídy. (I to je další argument na podporu tvrzení, že počítače dnes patří do třídy, a nejen do počítačové učebny.)

Žáci si v projektu sami doplňují vědomosti vlastními referáty, když se snaží zjistit, jak vypadalo starověké tržiště, z čeho se kuly zbraně, jak vypadal dům senátora či jak děti chodily do školy. Budují překladiště (buď na tabuli, nebo na monitoru) a přemýšlí, čím že se to liší dnešní supermarkety od antiky. Takto pojatá hra rozvíjí na základě historického poznání především logické myšlení.

Celkový počet hodin věnovaný tématu by ale neměl být větší než 10 vyučovacích hodin. Je ovšem nutné, aby si učitel vytyčil hlavní cíle, časový plán a hlavně stanovil kontrolní body a vlastně i učivo, které touto cestou hodlá posílit. Z tohoto důvodu si také myslím, že pro podobné projekty je místo především ve 4 - 5. ročníku základní školy.

Na mnohý projekt tak jako tak čeká morová rána v podobě předčasného konce. Učitel leckdy musí sám ve hře postoupit do dalšího kroku, aby dodržel svůj časový plán. Musí proto projít celou hru, zjistit souvislosti a při přípravě hodiny trávit dlouhé a dlouhé hodiny.

V průběhu posledních tří let se u nás podařilo dovést do určitého konce ze tří pokusů jen jeden. Ostatní dva se tak trochu ztratily v zapomnění bez valného výsledku. Jedním z hlavních problémů bylo překonat vazbu učitele na historická data, zato obliba předmětu výrazně stoupla. Byl jsem také svědkem využití dvou historických her v Anglii a Německu. Popravdě řečeno, z krátké hospitace je velmi obtížné rozhodnout, co pomocí nich učitel dětem dal a kolik se toho opravdu naučily. Hodina to byla živá a zajímavá, ale…

„Herní“ přístup lze velmi obtížně hodnotit z hlediska celkového pedagogického přínosu. Ani v odborné literatuře jsem nenašel jediný příklad podobného využití her. Pokud prosím máte někdo jiné zkušenosti, sem s nimi.

Hra jako doplněk
Pokud však odhlédneme od využití strategických her jako celku a budeme je používat jako doplněk, který lze velmi dobře implementovat do běžné vyučovací hodiny, hned je vše jinak. Aktivní prvky her (stavba chrámu, navigace na moři podle souhvězdí, přiřazování panovníka a historických událostí do časové přímky, zakreslování situací do map apod.) jsou ideálním zpestřením výkladu. Z pedagogického hlediska jistě nejde o nic mimořádného. Jde o relaxační chvilku, kdy se žák ponoří do daného problému více smysly, než jen sluchem z proslovu učitele. (Bohužel, u většiny her je však trochu problém použít jen jeden izolovaný prvek bez lineárního, postupného hraní celé hry.)

Učitel také může podobné hry, pokud je někdo z žáků vlastní (určitě ano), využít jako zajímavý zdroj jejich domácí práce při přípravě referátu či nějaké „studie“. Velmi se osvědčuje zadat problémový úkol typu: Jak se myli starověcí Římané a jak Egypťané? Co říká tvá hra a co říká encyklopedie či učebnice? Dozvíte se opravdu zajímavé věci. Nepochybně se při tom rozvíjí i další stránky žákovy osobnosti, o kterých jsme mluvili v úvodním článku.

Co vlastně říct na závěr…
Můj pohled na využití strategických her v současném školském systému je tedy poněkud rozpačitý. Není to tím, že by hry nabízely málo možností, ale spíše tím, že školní realita podobným experimentům příliš nepřeje. Konec konců, o nic lepší to není s přehráváním videokazety či sledováním televizního filmu.

Počítačové strategické hry v sobě jistě tají značný potenciál. Zatím ale dost dobře nevíme, jak ho probudit k životu.

Milan Hausner

0 komentářů:



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.