Antonín Mezera: Základní škola je ideálním místem i pro sociální učení

pondělí 4. prosince 2000 ·

Často slýcháme takové otázky jako: Když se žák chová nevhodně a ví, jaké to bude mít následky, proč nezmění své chování? Mám ve třídě žáka, který je zjevně pronásledován téměř všemi, a já vlastně ani nevím, co pro něho mohu udělat, abych jeho situaci změnil? Posláním učitele zkrátka není jen předávat znalosti, ale i naučit sociálním dovednostem. Ze skupinky vesele si hrajících dětí se najednou oddělí malý Jirka a smutně odchází ze hřiště. Když se ho zeptáte, proč nechce dál pokračovat ve hře, jen zarputile pohodí hlavou a mlčí. Mezitím v jiné škole probíhá vyučování a žáci 6.třídy společně řeší matematické příklady. Michal prochází uličkou mezi lavicemi a zavadí o lavici jednoho ze spolužáků tak nešťastně, že shodí všechny jeho věci na zem. Ten dlouho nečeká a v okamžiku vzplane hádka končící rvačkou mezi chlapci, kterou přeruší až zásah učitele. V jiné škole jde Robert po školní chodbě do své třídy a narazí na skupinu starších spolužáků. Chlapci mu zastoupí cestu a začnou na něho dorážet. Robert pomalu couvá a začne utíkat. Za sebou slyší smích a dupot skupiny dětí, která ho pronásleduje. Vběhne do prvních dveří školní třídy a očima plnýma strachu hledá spásu u učitele…

Se situacemi jako jsou tyto se učitelé setkávají ve své školní praxi na základní škole velmi často. Děti, které se opakovaně dopouštějí podobného chování nebo se naopak straní kolektivu vrstevníků jsou potom většinou označovány jako žáci s poruchami chování. Zatímco širší veřejnost má ve většině případů představu, že poslání základní školy spočívá především ve vyučování, v získávání a předávání školních vědomostí, učitelé se nejednou přesvědčují, že jejich poslání je daleko širší. Zahrnuje totiž i oblast rozvoje vhodných sociálních dovedností, které si může žák osvojit jedině ve skupině ostatních spolužáků. Možnosti rodičů jsou v tomto směru bohužel velmi a velmi omezené. Plavat se na břehu řeky nenaučíte a stejné je to se sociálními dovednostmi školáka v rodině s dvěma dospělými.

Co já s tím? ptá se učitel
Řada učitelů základních škol je v mnoha každodenních situacích frustrována projevy agresivního chování některých žáků. Často slýcháme takové otázky jako: "Proč někteří žáci projevují takové pohrdání a neúctu vůči ostatní spolužákům nebo vůči učitelům? Když se žák chová nevhodně a ví, jaké to bude mít následky, proč nezmění své chování? Mnozí projevují stejné obavy z časté sociální izolace slabších žáků, kteří nejsou schopni se konstruktivně vyrovnat s mnoha sociálními situacemi, které ve skupině spolužáků vznikají. “Mám ve třídě žáka, který je zjevně pronásledován téměř všemi, a já vlastně ani nevím, co pro něho mohu udělat, abych jeho situaci změnil?”

Velmi mnoho učitelů v dnešní škole tráví až příliš mnoho času řešením řady drobných či závažnějších konfliktů, které vznikají mezi žáky ve třídě, na chodbách školy nebo na školním hřišti. Učitelé potom postupně dospívají k závěru, že čas strávený řešením mnoha konfliktních situací může být využit daleko lépe, jestliže žáci jsou systematicky vedeni, jak těmto konfliktům předcházet a jak je řešit efektivním a sociálně přijatelným způsobem. Zejména obor speciální pedagogiky je v současné době chápán jako obor, který umožňuje formou vedení, vyučování a nácviku sociálních dovedností řešit řadu projevů problémového chování školních dětí. Potřeba takové systematické výuky sociálním dovednostem například kdysi vzrostla ve Spojených státech zejména po přijetí integračního zákona "Vzdělání pro všechny" v roce 1975, který v podstatě garantuje všem žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, že budou vzděláváni v co nejméně omezujícím a stresujícím prostředí. Nás tato situace teprve čeká.

Přestože po stránce vědomostí je většina handicapovaných žáků relativně dobře připravena na přechod mezi své zdravé vrstevníky, příprava těchto dětí v oblasti sociálních dovedností často ale výrazně chybí. Dobré vědomosti žáků totiž nejsou dostatečnou zárukou jejich integrace a tato oblast je velkým a doposud skrytým pedagogickým problémem. Řada zahraničních pedagogických studií totiž poukazuje na skutečnost, že úroveň interakce žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se zdravými spolužáky je podstatně nižší a obě skupiny žáků vykazují řadu negativistických projevů, na které není většina učitelů připravena. Vyučování produktivním formám sociálních dovedností může totiž podstatně zvýšit jejich šance při integraci. Není příliš velkým objevem konstatování, že nedostatky v oblasti sociálních dovedností mají úzký vztah ke školní neúspěšnosti, delinkvenci a sociální izolaci žáků, kteří tyto dovednosti postrádají. Žáci s nedostatečnými interpersonálními zkušenostmi jsou ve srovnání s jejich sociálně kompetentními vrstevníky daleko více problémovější skupinou zejména v dospělém věku. Komenský měl pravdu, že škola je především dílnou lidskosti. Při řešení mnoha konfliktů a problémových situací, které mezi žáci vznikají, nás napadne stále jedna a tatáž otázka. Proč například handicapované děti, jejichž chování má charakter chronických obtíží a kteří mají se svým chování intenzívní problémy, velmi často reagují vůči ostatním zdravým dětem spíše konfliktním nebo naopak obranným způsobem? Jednoduše proto, že agresivní nebo obranné reakce v jejich chování byly fixovány nebo jsou projevem jejich přetrvávající sociální nezralosti. Jinak řečeno, řada dětí se speciálními vzdělávacími potřebami velmi často vykazuje deficit v sociálních dovednostech stejně jako neprospívající žáci. Žáci by proto neměli být zavrhováni pro své projevy problémového chování, ale spíše vedeni k osvojování nových pozitivních prvků, které začnou v komunikaci s ostatními spolužáky používat. Stejně tak není příliš efektivní, jestliže je žák poučen o tom, jak by se měl chovat. Měl by být spíše veden a podporován v tom, "jak to má a může dělat" nebo naopak “co dělat nemá”.

Tři důvody sociálního selhávání žáků
Stále nezodpovězena zůstává ovšem otázka: "Proč si všechny děti neosvojí vhodné formy sociálního chování?" Zde je možné v podstatě vymezit 3 důvody, kdy děti mohou chybně reagovat v mnoha každodenních sociálních situacích:

  • Žák na prvém stupni základní školy nemusí přesně vědět, co to vhodné chování vlastně je.
  • Žák může mít sice určité znalosti, ale nemá dostatek předchozích sociálních zkušeností a praxe.
  • Vhodné projevy sociálního chování mohou být v mnoha případech oslabeny aktuálním emočním stavem dítěte. Emocionální reakce v takovém případě oslabí vhodné provedení žádoucího chování.
Dítě s nedostatečnými sociálními zkušenostmi a dovednostmi se často nesetkává s vhodnými korektivními podněty nejen ve své rodině, ale bohužel i ve škole. V jiném případě si dítě sice osvojí žádoucí formy sociálního chování, ale není si přesně jisté kde, kdy a v jakých situacích je může nebo naopak nemůže použít. Tento nedostatek praktických dovedností je často chápán jako nedostatek v jeho chování nebo dokonce charakteru. Žák například může přesně vědět, jak má sociálně přijatelným způsobem požádat své spolužáky o pomoc, ale taková žádost je často nevhodná v dané konkrétní situaci. Dalším příkladem takového nedostatku sociální praxe je případ dítěte, které si je sice vědomo, že poděkování je vhodnou reakcí na prokázanou službu nebo pomoc, ale v důsledku nedostatku trvalých odměn ze strany ostatních lidí prostě takové poděkování nepoužívá a jen velmi zřídka tímto způsobem na prokázanou pomoc reaguje. Obdobně víme, že děti velmi často umí vyjádřit poměrně široké spektrum sociálního chování, ale někdy je zcela prostě neumí použít v běžné praxi, jestliže je to účelné nebo dokonce nezbytné. Takový žák například v konfliktní situaci reaguje spíše fyzickou agresí, jestliže je vyprovokován svým spolužákem, a přesto je schopen uvést v modelové situaci řadu způsobů, jak by se mohl této provokaci vyhnout jiným způsobem než agresí. Vědomosti jsou mu ovšem k ničemu, nemá-li možnost některé dovednosti používat.

Dalším důvodem, proč děti nejsou schopny změnit své problémové chování je skutečnost, že toto chování je často tolerováno na rozdíl od kooperativního sociálního chování, které není odměňováno vůbec a je chápáno jako samozřejmost. Malé dítě získá daleko více pozornosti, kterou na sebe upoutá mnohem rychleji, jestliže zlobí než kdyby klidně vyjádřilo své přání nebo pocity. Rodiče často neodolají a tím posilují sociálně neadekvátní projevy jeho chování. Podobně je tomu u učitelů, kteří jsou velmi snadno schopni ignorovat žádost žáka o pomoc, ale kdo by byl schopen ignorovat otevřeně teatrální pláč žákyně, kterým se snaží učitele obměkčit.

Příště pokračování: Model strukturovaného sociálního učení

Antonín Mezera

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.