řekl nám Walter Bartoš, místopředseda školského výboru Poslanecké sněmovny. V exkluzivním rozhovoru pro Českou školu pak nechyběla ani další horká témata - samozřejmě Bílá kniha nebo tzv. poslanecká miliarda pro vysoké školy.
Atmosféra pátečního pozdního odpoledne v Poslanecké sněmovně místy připomíná velkou opuštěnou školní budovu. Tak třeba obchodní akademii, ale skutečně dost nóbl zařízenou. Pár osiřelých kabátů v poslanecké šatně věštilo, že víkend pro většinu poslanců už dávno začal. Jednou z mála výjimek z tohoto pátečního pravidla byl nesporně místopředseda ”školského výboru” Walter Bartoš (ODS), který se přiřítil z právě ukončeného jednání, sešikoval čekající hosty a vydal se v jejich čele do kanceláří poslaneckého klubu k dalšímu jednání. Měli jsme přece jen trochu štěstí, protože jsme byli první v pořadí.
Hlavním tématem rozhovoru bylo, jak také jinak, současné školství, zákon o vzdělávání, Bílá kniha a ”poslanecká miliarda” pro vysoké školy. Všechna ta témata, která by vydala na několik hodin diskuze, však bylo nutné probrat během pouhých 60 minut. To není zrovna málo, uvážíme-li, že víkend všude jinde už předl jako líná kočka na opuštěném zápraží…
Podle posledního výzkumu veřejného mínění agentury Softes Factum dvě třetiny populace soudí, že je potřeba změnit český vzdělávací systém, ale veřejnost není jednotná v názoru, zda vláda učiní nějaké pozitivní změny ve školském systému. Co o tomto problému soudíte vy?
Já se domnívám, že vláda to bude mít především velmi obtížné, protože tato vláda je menšinovou vládou a musí hledat tím pádem konsensus napříč politickým spektrem, a to znamená, že tento konsensus se hledá daleko hůře se stranami, které mají jiný politický program, než kdyby tato vláda byla koaliční popřípadě jednobarevná či většinová. Z tohoto důvodu se této vládě bude hledat řešení jen velice těžko a myslím, že ministerstvo školství postupuje způsobem, který není úplně logický. Na svém začátku začalo sice dobře Zelenou knihou s názvem České vzdělání a Evropa, která velice dobře zmapovala problémy českého školství, pak následovala koncepce, která byla obdobně poměrně dobrým krokem. Po tomto materiálu ovšem měla následovat Bílá kniha a teprve návrh školského zákona. Současná posloupnost zvolených kroků ministerstva školství není ovšem příliš logická. Proto si myslím, že vláda ani ministerstvo školství nepostupují tak, jak by postupovat měly.
Velkým tématem konce roku jsou především dva koncepční materiály ministerstva školství - návrh nového školského zákona a Bílá kniha. Jaké stanovisko zaujímá k těmto materiálům ”školský výbor” sněmovny?
Já budu mluvit spíše za sebe než za školský výbor Poslanecké sněmovny, byť jsem místopředsedou tohoto výboru. Už jsem se zmínil o tom, že Bílá kniha měla předcházet školskému zákonu. Je to vlastně otázka logiky a jisté posloupnosti kroků, které chceme řešit. Nejprve zmapujeme to, jaké jsou základní problémy českého vzdělávacího systému, pak na základě takto stanovených problémů bychom měli vytvořit koncepci, kterým směrem bychom chtěli jít. To je vlastně posláním Bílé knihy. Právě ta by měla řešit řadu stěžejních otázek našeho školství jak v časovém horizontu, tak věcném a konkrétně jasném horizontu. Teprve po jejím přijetí bychom měli věnovat pozornost školskému zákonu. Vláda i ministerstvo školství zvolilo poněkud nešťastně naprosto opačný postup. Důsledkem této strategie je skutečnost, že Bílá kniha je v podstatě mrtvě narozeným dítětem. Byl jsem sice označen za politika, který ubíjí dítě ještě v prenatálním období, ale skutečně si myslím, že bez Bílé knihy v podstatě nelze přijmout dobrý školský zákon.
Řada odborníků vznesla v průběhu národního semináře v tomto týdnu nemálo požadavků na úpravu Bílé knihy o vzdělání. Jak vidíte tento materiál vy a poslanecký klub ODS?
Poslanecký klub ODS se Bílou knihou zabýval na svém předchozím zasedání. Máme v podstatě pocit, že tento materiál není časově přesně ohraničený. Neříká často, co a kdy budeme ve školství řešit a zejména jak to budeme realizovat. Bílá kniha je v podstatě akademicko-filosofická úvaha o tom, jaké by mělo být vzdělání. Tento materiál by však měl jasně stanovit, jak se to bude dělat a dokdy se to zvládne. To je na tomto materiálu špatné. Osobně mám k Bílé knize řadu výhrad. Zásadní věcí je například financování školství, které podle takto naznačené strategie není možné ani zvládnout. Tím mám na mysli například hranici 6 % HDP, kterou bude stát vázat pro oblast školství. To jsou, myslím, více než zbožná přání, která stát za současné situace nebude schopen realizovat. Už jenom pro příští rok vláda navrhuje vynaložit na školství o 7 miliard méně, než se původně zavázala. Navíc je nutné zmínit, že Bílá kniha se v mnohém odlišuje od koncepce současné vlády. Koncepce vlády například hovoří o povinné školní docházce, ale Bílá kniha naproti tomu hovoří o požadavku na samostatnou vzdělávací úroveň prvého a druhého stupně vzdělávání. Bílá kniha ovšem nemůže jít nad rámec koncepce současné vlády. Nemohu říci, že všechny části Bílé knihy jsou špatné, ale jsou často v rozporu s dříve stanovenou koncepcí vlády.
Paradoxem je, že na rozdíl o návrhu školského zákona nebude Bílá kniha předmětem jednání Poslanecké sněmovny. Budou zástupci ”školského výboru” jednat o obsahu Bílé knihy s jejími tvůrci a s ministerstvem školství?
Upřímně řečeno, pro nás je hlavním tématem školský zákon. My jsme teď hozeni do vody a musíme plavat. Do té vody jsme ovšem měli být hozeni až po přijetí Bílé knihy. Tento materiál není v podstatě pro poslance již tak aktuální a my se nyní musíme zabývat obsahem školského zákona, protože ten bude teď předkládán Parlamentu a bude předmětem jednání lednové schůze Poslanecké sněmovny. Naším hlavním úkolem je nyní řešit otázky spojené se školským zákonem, protože tak jak byl návrh školského zákona předložen, a musím to říci za 63 poslanců ODS, je pro nás naprosto nepřijatelný.
Máte pocit, že určité části Bílé knihy by bylo vhodné zapracovány do návrhu školského zákona?
To se v současné době asi dost těžko stihne, protože stávající školský zákon již byl zpracován v určitém paragrafovaném znění a jakékoliv další dodatečné změny vyžadují určitý čas. O zapracování některých částí Bílé knihy bychom mohli uvažovat pouze v případě, kdyby stávající návrh školského zákona Poslaneckou sněmovnou neprošel. Bylo by ovšem možné nový doplněný návrh zákona o vzdělávání předložit v průběhu následujícího roku. V takovém případě by Bílá kniha měla svůj nesporný význam. Měla by být ovšem daleko více věcně a časově konkrétnější než je doposud. Za současné situace ovšem nepochybuji, že stávající návrh školského zákona bude smeten se stolu, protože je skutečně špatný.
KDU-ČSL formulovalo slovy paní poslankyně Šojdrové sedm klíčových sporných bodů (rušení víceletých gymnázií, vznik školské právnické osoby, návrh na spádové školy, způsob financování škol, státní maturita, kariérní růst učitelů, malé kompetence Rady pro vzdělávání ), které brání přijetí nového školského zákona. Jaké je stanovisko poslaneckého klubu ODS?
Dost se opravdu divím, že KDU-ČSL nejmenovala některé části školského zákona, které jsou opravdu důležité, ale naopak současně přikládá důležitost částem, které lze považovat spíše za marginální. Nechápu, proč hledat v návrhu zákona drobné detaily jako jsou například kompetence pro Radu pro vzdělávání, které lze snadno upravit jedním pozměňovacím návrhem. Bohužel KDU-ČSL nevěnuje pozornost zásadním a obecným nedostatkům tohoto materiálu. Školský zákon především nerespektuje první a základní princip rovnováhy mezi pravomocí a odpovědností účastníků školství. Někomu dává pravomoci, ale nedává mu k tomu patřičné nástroje, aby tuto pravomoc mohl realizovat. Školský zákon musí být především postaven na rovnosti zřizovatelů, dále na akceptaci veřejného zájmu. To v praxi znamená, že bychom měli zapojit do školství daleko širší spektrum partnerů než jsou jen učitelé. Zákon o vzdělávání musí obdobně respektovat rovnost příležitostí. Rovnost příležitostí podle mne znamená nejenom rovnost v přístupu ke vzdělávání, ale současně i rovnost toto vzdělávání zájemcům nabízet. Školský zákon musí být především jednoznačný, stručný a přehledný. Návrh zákona, o kterém diskutujeme, je strašně komplikovaná právní norma, kde jeden paragraf může popírat další ustavení zákona. To byly obecné výhrady, které nám zejména vadí. Při prvém čtení návrhu zákona je nutné hovořit o obecných věcech, které by měl zákon obsahovat. Nebudou-li tyto obecné principy v zákonu řešeny, nelze jej pochopitelně podpořit.
Jaké jsou vaše konkrétní výhrady?
Financování školství je v návrhu zákona velmi neprůhledné a nedává stejné šance všem zřizovatelům a jinými slovy nedává všem žákům stejné možnosti přístupu ke vzdělávání. Žákům soukromých či církevních škol či škol jiných zřizovatelů dává stát méně normativních prostředků než je tomu v případě žáků navštěvujících školy tzv. povinných zřizovatelů. Takto koncipované financování dále umožňuje výrazné subjektivní zasahování úředníků, kteří mohou měnit pravidla finanční podpory jednotlivých škol. Žák v takovém případě nastoupí do školy za určitých podmínek a úředníci jsou tuto situaci schopni v průběhu dalšího období několikrát změnit. Podle naší představy by financování mělo respektovat nejen jednotný normativ pro všechny žáky, ale i náklady na pedagogickou a zejména provozní činnost škol. Například vedle nákladů na přímou pedagogickou činnost by na provozní náklady škol mělo jít ze státního rozpočtu přibližně 80 % normativu na žáka. Výši normativu na žáka je třeba odvodit od rámcovému vzdělávacímu programu, ve kterém se bude daný jedinec vzdělávat. Tuto část normativních prostředků nebude možné změnit žádným úředním rozhodnutím. Tyto finanční prostředky by měly jít z centra přímo na konkrétní školy. Nechceme, aby tyto finanční prostředky šly přes kraje, přes školské úřady a spoustu úředníků školské administrativy.
Stejně vážné výhrady máme vůči navrhované struktuře regionálního školství. Myslíme si, že osmiletá gymnázia by neměla být v žádném případě zrušena. Na druhé straně ovšem stejně tak podporujeme rozvoj druhého stupně základní školy. Naše představy směřují k vnitřně diferencované základní škole, nikoli k unifikované jednotné škole jako za Zdeňka Nejedlého. Je to škola, která by měla nabízet více vzdělávacích variant na více úrovních vzdělávání, což je pochopitelně spojeno s většími finančními náklady. Současně ovšem předpokládáme, že na první stupeň osmiletého gymnázia a na druhý stupeň základní školy budou vynakládány stejné finanční prostředky. Tak tomu v současné době bohužel není.
Další oblastí zákona je kariérní růst učitele, který je v návrhu řešen poměrně uspokojivě. Vážné výhrady ovšem máme k funkci České školní inspekce. Podle našich představ by její funkce měla spočívat výhradně v kontrole dodržování obecně platných právních předpisů. Subjektivní hodnocení kvality škol ze strany inspekce by tak bylo znemožněno. Činnost tohoto kontrolního orgánu by se měla blížit svým pojetím činnosti NKÚ.
Poslední vážnou výhradou je zavedení jednotné školské právnické osoby pro všechny školy. Uplatňovat jednotný právní model na všechny je nesmyslné. Modelů právní subjektivity by nesporně mělo být daleko více.
Před půlhodinou skončilo jednání členů školského výboru se zástupci Středoevropské organizace soukromých škol (MEOPS). Mluvili jste také o postavení soukromých škol u nás, o jejich financování, kvalitě a postavení ve školském systému?
Ano, bylo to tak. Jednání se účastnili také zástupci ministerstva školství a hlavním tématem bylo postavení soukromých škol vzhledem ke školskému zákonu. Musím říci, že máme na rozdíl od úředníků ministerstva poněkud jiné představy o rovnosti zřizovatelů. Všichni jsme mluvili o rovnosti zřizovatelů, ale ministerstvo školství pod tímto pojmem chápe poněkud jiný obsah. Na jednání jsem se snažil vysvětlit, že soukromé školy budou v novém školském zákonu spolu s církevními školami velmi znevýhodněny. Bude-li zákon přijat v této podobě, nebudou tyto školy schopny hradit své provozní náklady nebo budou muset vybírat vysoké školné a při současném postavení mnoha rodin se tyto školy stanou pouze elitními školami, což je proti dříve již zmíněnému principu rovnosti příležitostí v přístupu ke vzdělávání. Naše představa je, aby tyto školy dostávaly stejně jako školy tzv. povinných zřizovatelů, tedy jako školy obecní či krajské.
V zahraničí mají pochopitelně soukromé školy velmi odlišné postavení. Nám se třeba příliš nelíbí model uplatňovaný v Portugalsku, Španělsku. Itálii nebo ve Francii. Zde jsou soukromé školy velmi silně pod vlivem státu. My se spíše přikláníme ke skandinávskému, britskému či holandskému modelu, kde míra nezávislosti těchto škol je daleko větší a výše normativu se pohybuje v pásmu 85 - 90 % státem poskytované dotace. Úlohou státu je podle nás kontrola výstupů těchto škol, nikoli kontrola vlastního průběhu vzdělávání. V zahraničí nehovoří ani tak o soukromých školách, je zde zavedeno spíše označení nezávislé školy. Skutečně soukromé školy jsou nezávislé na státních dotacích.
Velkou nadějí vysokých škol je poslanecká miliarda navíc. Poslanci ”školského výboru” navrhují, aby univerzity dostaly ze státního rozpočtu alespoň o miliardu korun více, než navrhuje ministerstvo školství. Vedle návrhu novely vysokoškolského zákona je to vlastně druhá významná iniciativa.
Pokud by strany čtyřkoalice ukázaly, že jsou stranami, které zastávají konzistentní stanoviska, má tato poslanecká iniciativa velkou šanci, aby byla realizována. Jedna miliarda by vysokým školám určitě pomohla, ale samozřejmě nevyřeší všechny stávající problémy. Náklady ministerstva práce a sociálních věcí tvoří za stávající situace vlastně největší část státního rozpočtu. Na sociální dávky vláda vynakládá obrovské sumy, které jsou velmi vysoké a nemotivují lidi k práci. Navíc jejich představy o zaměstnaneckých stážích ve státní správě pro nezaměstnané absolventy středních škol považuji za plýtvání penězi a za velmi nepodařený experiment. Tyto stáže totiž stojí daleko více než je normativ na studenta vysoké školy humanitního oboru. Poslanecká iniciativa směřuje k přijetí daleko většího počtu uchazečů o studium na vysokých školách. Není příliš velkým objevem, že absolvent vysoké školy je až pětkrát více imunní vůči nezaměstnanosti než středoškolák. Tímto návrhem je nezaměstnanost středoškoláků řešena efektivněji, než si myslí pan ministr Špidla.
Dalších tři sta milionů navrhujete dát resortu školství na rekonstrukce škol a výstavbu tělocvičen.
Budou-li tyto finanční prostředky uvolněny, měly by být poskytnuty především obcím. Realitou dnešních dnů je skutečnost, že obce mají velmi odlišnou daňovou výtěžnost. Jedna obec je bohatá a může si dovolit školu s bazénem, ale na druhé straně jsou zase obce, které takou daňovou výtěžnost nemají. Dnešní rozpočtová pravidla vlastně malé obce velmi znevýhodňují. Malé obce jsou bity za to, že jsou malé, ale v těchto obcích je nutné školy zejména udržet, protože škola v malé obci je stále centrem kultury a vzdělanosti. Zejména malotřídní školy by měly být podporovány nejen ministerstvem školství, ale prostřednictvím podpůrných programů zejména ministerstvem pro regionální rozvoj.
Děkuji za rozhovor.
0 komentářů:
Okomentovat