Než dítě nastoupí do mateřské školy, mělo by se již umět částečně samo oblékat, obouvat, samo jíst, vykonávat hygienické potřeby. Rovněž by mělo chápat jasné pokyny a musí umět poslouchat a respektovat učitelky. Jedná se totiž především o bezpečí dětí!
V rodinách, kde dítě nemá sourozence nebo se často nestýká s dětmi v příbuzenstvu, je vhodné s ním navštěvovat alespoň cvičení nebo různé jiné zájmové aktivity. Dnes již existuje mnoho zařízení, kde se mohou děti sdružovat třeba jen jeden den v týdnu. Kontakt s jinými dětmi je nezbytný. V době, kdy je nejnižší porodnost v historii naší republiky, se totiž stává, že v některých lokalitách dítě skutečně v nejbližším okolí žádné vrstevníky nemá. Kontakt s ostatními dětmi nejen podporuje rozvoj dítěte, ale dochází i k tzv. promořování běžných dětských nemocí.
Některé děti jsou velmi šikovné již ve třech letech, naproti tomu některé – hlavně chlapci – se nedokáží pořádně obléci pomalu do puberty. Osobnostní vyzrávání je totiž různé. Všeobecně se dá říci, že chlapci sociálně vyzrávají později, a také jejich schopnost oblékat se, obstarat se se vyvíjí pomaleji. Je to biologicky determinováno a v určitém věku se to vyrovnává.
Jsou jedinci – opět častěji chlapci – kteří působí dojmem až určitého opožďování v běžných věcech, jsou nešikovní např. v tělocviku. Jsou-li však vyšetřeni psychologem, jeví mnohdy až nadprůměrné znalosti v oblastech hodnocení IQ. Jedná se právě o určitý nerovnoměrný vývoj. V takových případech je však vždy na místě vyšetření nejen psychologem, ale i lékařem, aby nedocházelo ke zbytečnému frustrování jak dětí tak rodičů. Je smutné, když se pak lékař ve své praxi setkává s dětmi, kteří natolik trpí posměšky okolí, že odmítají chodit do školy či do školky, trpí bolestmi břicha, zvracením apod. Proto není dobré eventuální problémy dítěte podceňovat a bagatelizovat.
Na druhé straně se často setkávám s dětmi velmi neukázněnými, které jsou zvyklé – s tichým souhlasem rodičů – si dělat, co chtějí. Takové děti mohou pak program v mateřské škole i ve škole základní zásadním způsobem narušovat. Je třeba si uvědomit, že školka ani škola nemá nikoho v pravém smyslu „vychovávat“ – smysl těchto institucí je jiný. Mateřská škola slouží samozřejmě k tomu, aby bylo o děti řádně postaráno v době nepřítomnosti rodičů, aby byly v bezpečí, aby si tam mohly hrát a bavit se. Že se tam mnohé děti naučí to, co doma ne, je velkým kladem. Naše předškolní zařízení jsou na velmi dobré odborné úrovni. Děti se tam formou her a hracích programů učí cvičit, malovat, zpívat, plavat, mnohde se učí i jazyky. Ale stále platí, že základ výchovy spočívá v rodině a hlavní zodpovědnost je na rodičích. Mnozí rodiče si bohužel myslí, že zodpovědnost za výchovu dítěte mohou přenést na instituce.
Nesmírně důležité je nezapomínat na prevenci. Mám na mysli to, že již v útlém věku musíme děti vhodným způsobem upozorňovat na rizika, se kterými se mohou setkat. Musíme dětem vštěpovat, že nesmějí odcházet s neznámými osobami, cokoli si od nich brát, nechodit poskytovat informace zastavujícím řidičům. Musíme jim vštěpovat, že o všem neobvyklém mají a mohou s rodiči mluvit. Vždyť se bohužel stává, že v rodinách či u blízkých známých došlo ke zneužívání a zastrašování dětí.
Toto vše je důležité dětem vštěpovat rozumnou formou – musíme je sice připravit na různá úskalí života, ale nesmíme je vyděsit natolik, aby se bály samy na ulici. Špatně sdělená informace může u citlivých jedinců vyvolat až fobii a poznamenat je na celý život. Takovéto informace děti nejlépe přijímají formou hry a modelových situací. Také není dobré dětem lhát – ani v případech, kdy je to podle nás „pro jejich dobro“. Děti snesou někdy i krutou pravdu lépe, než pocit, že jsme je podvedli.
vyšlo v novém čísle časopisu Děti a my
Marie Lachsová
0 komentářů:
Okomentovat