Skoro deset let svých krátkých dějin Česká školní inspekce oře, seje a sklízí „na zelené louce“. Stala se za tu dobu moderní a respektovanou demokratickou institucí, vědecky monitorující české školství? Navrhovala promyšlená a účinná opravná opatření? Staly se její poznatky zdrojem pro inovace vzdělávacího systému a tradiční české školy? Skoro deset let svých krátkých dějin Česká školní inspekce (ČŠI) oře, seje a sklízí „na zelené louce“. Stala se za tu dobu moderní a respektovanou demokratickou institucí, vědecky monitorující české školství? Navrhovala promyšlená a účinná opravná opatření? Staly se její poznatky zdrojem pro inovace vzdělávacího systému a tradiční české školy?
Když po desetiletích mohla vzniknout jako nezávislý odborný úřad pro kontrolu kvality práce školských zařízení, bylo to politické i mravní vítězství. Na jak dlouho? Z odstupu let víme, že vysoká školská byrokracie na její existenci neměla zájem a také někteří vlivní politikové se fungování nezávislé kontroly ve školství děsili. Podobně jako v jiných resortech zůstala efektivní zpětná vazba nejslabším místem. I vrchnostenské chování, vykázané ze dveří, vlezlo zpět do ČŠI oknem.
V ČŠI se traduje výrok profesora Zdeňka Matějčka, který na počátku devadesátých let na odborných seminářích v pověstném „Sirotčinci“ u stanice Hradčanská pravidelně kladl otázku: „Takto moderně uvažující úředníky ani úřad jsem v životě neviděl. Jak dlouho budete ještě existovat?“ Odhadoval to na rok, dva. Předpovídal skoro přesně. Kreativní období ČŠI skončilo zhruba po třech letech její existence. Vystřídalo je období tuhého formalismu a šablonovitého myšlení. Druhý šéf ČŠI razil heslo: Přílišné zvědečťování inspekční práci neprospívá. Prosazoval vlastní recepty a mudrování. Inspektorům byla odňata odpovědnost za konkrétní školy a přestala být respektována jejich odbornost. Z počátku nadějný intelektuální potenciál organizace se proto začal ztenčovat odlivem mozků. Důvodem bylo i to, že klíčové problémy českého školství zůstávaly důsledně mimo rámec činnosti ČŠI. Stačí pročíst a vzájemně porovnat i pozdější výroční zprávy organizace.
„Inspektorská práce se nedá vtěsnat do roupcovských škatulek,“ posteskl si v Učitelských novinách jeden okresní inspektor v poznámce ke článku Petra Roupce (UN 38/97), v té době už bývalého ústředního školního inspektora, který začal kritizovat praxi, kterou sám předtím vnutil celé organizaci. Nyní slyšíme, že ČŠI má v roce 2000 opět novou koncepci. Kolikátou již? Jejím hlavním dohlížitelem a garantem není nikdo jiný než Petr Roupec, pro změnu náměstek ministra školství. ČŠI se má na co těšit.
Ivo Fencl
0 komentářů:
Okomentovat