Anna Palacká: Studenti brněnských SŠ: zravotně postiženým spolužákům nabídněte pomoc, ne lítost...

středa 12. dubna 2000 ·

V průběhu tří měsíců bylo zaznamenáno v integrovaných kolektivech na středních školách mnoho zajímavých postřehů. Nabízíme vám útržky z takovýchto rozhovorů na dvou brněnských středních školách, Integře a Cyrilometodějské střední pedagogické škole. V průběhu tří měsíců jsme zaznamenali v integrovaných kolektivech na středních školách mnoho zajímavých postřehů. Pomáhali nám studenti speciální pedagogiky, kteří měli zájem takové prostředí poznat, takže obcházeli třídy s dotazníky nebo diktafony a pořizovali audiorozhovory. Tyto ojedinělé záznamy by nikdy nevznikly bez vstřícnosti ředitelů a jednotlivých pedagogů těchto škol, kteří dali k dispozici své hodiny. Nepřímo tak potvrdili, že podmínkou integrace je otevřenost tomu, co přichází zvenčí jako nové a dosud nepoznané. Sdílnost studentů zase potvrdila, že je přirozený zájem o povídání si o těchto věcech. Ve vzájemném poznávání mizí některé předsudky, jiné však přetrvávají. Nabízíme vám útržky z takovýchto rozhovorů na dvou brněnských středních školách, Integře a Cyrilometodějské střední pedagogické škole. Úplné verze vyhodnocených dotazníků a audiorozhovorů najdete na stránkách www.manusbrno.cz.

Jste rádi, že jste na této škole dostali možnost být v integrované třídě?

  • myslím, že toto je dobrá zkušenost, je dobré to prožívat a když bych se třeba někde na gymplu musela jenom nabušit z knížky, tak by mě to určitě nedalo to, co když tady můžu být, být vedle toho člověka prakticky každý den a je daleko větší pravděpodobnost, že když třeba, já nevím, v obchodě nebo na zastávce bude nějaký postižený člověk, tak určitě ty děcka, které jsou s tím postiženým v bližším kontaktu, tak dřív půjdou a nabídnou pomoc, než ti, kteří vůbec s nimi do styku nepřijdou…

    Jak se dá zlepšit pozice postižených v běžném životě?

  • určitě bych si koupila nějaký časopis zaměřený na tuto tématiku, ale myslím si, že někdo, kdo s postiženým nikdy nepřišel do styku, by si to nekoupil, protože by si řekl: proč já bych si to pořizoval, mě se to netýká. A pak, až by to jednou potřeboval, tak by si řekl: aha, proč já jsem si to nekoupil?
  • také pořady v televizi by pomohly, na nějaké frekventované stanici, na kterou se kouká hodně lidí, tak nenápadně mezi ty lidi včleňovat programy zaměřené na postižené, které jsou určitě užitečnější než nějaké reklamy, ne zase, aby úplně udělali dokument … protože to zase, to si pustíte a koho to zajímá?, ale třeba natočit nějaký film nebo po troškách to tam dostat…
  • Já bych se snažila nejprve informovat svět kolem. Připadá mi, že jsme k nim uzavření, že jsou mezi námi velké bariéry. Aby se dostali do společnosti, aby jsme se nebáli vzájemně komunikovat, nabízet pomoc ne lítost, aby mohli pracovat (žena na vozíku v informačním centru, zastávat místo prodavačky, bude ve styku s lidmi a oni si řeknou, že to jde), lidé je nechtějí zaměstnávat, protože je to pro ně neefektivní, zaintegrovat postižené více do společnosti, do škol jako je ta naše.
  • Já si myslím, prostředí není připraveno a upraveno na přijmutí postižených, je nedostatek nájezdů, nebo tiskovin na stánku. Já pracuji v jednom hypermarketu a tam je parkoviště pro vozíčkáře, kde parkují normální lidi a není to postihováno. Nejsou za to pokuty, aby to lidé brali jako samozřejmost. Toto je ta druhotná věc, ale prvně lidé nejsou vychováváni, aby respektovali postižené.

    Co vše byste zahrnuli do kategorie postižení?

  • Asi znevýhodnění života, smyslové, psychické, tělesné…
  • Např. neúplná rodina, úmrtí v rodině, chybí láska jednoho s rodičů. Jeden kluk je z dětského domova a já si připadala blbě, že jsem mu řekla tolik věcí. Těm ostatním to může připadat jako znevýhodnění, jemu třeba ne, on může být zvyklý na určité reakce okolí. Mě znevýhodnění připadá vše, co se nějakým způsobem odlišuje od normálu. Ať je to cokoliv, tělesný či sociální handicap. Co ho v něčem prostě omezuje o něčem mluvit nebo dělat.

    Jak přítomnost zrakově postiženého ovlivní práci ve škole?

  • je to taková nejistota, která se na začátku musí překonat, a to jak ze strany nás, tak učitelů, musí se prostě přijít za tím člověkem a zeptat se konkrétně: kam vidíš a co potřebuješ jinýho než ostatní a tak…
  • já si třeba pamatuju, že první půlrok v němčině třeba Hana vždycky říkala: vždyť ona nevidí, tak si to uvědomte, prostě a to bylo vždycky ticho až si to Jana přečte, aby mohla odpovědět, protože ona to třeba nemohla tak rychle najít nebo něco…
  • protože to bylo takový: rychle to přečti a přelož, takže my jsme instruovali i toho učitele, že Jana potřebuje víc času, no…
  • a když jsme dostali nového učitele, tak jsme každá chytly Janu za jednu stranu a dotáhly jsme ji do jeho kabinetu a řekli jsme mu: všechno zvětšovat a víc času a tak, dotáhly jsme ji tam jako takový exemplář, tak to bylo takový krásný, úplně, to bylo opravdu dobrý!

    Jaké jsou vzpomínky zrakově postižené na základní školu…

  • bylo to něco příšerného, já jsem třeba musela hledat v mapě, nebo jsem nějaký příklad počítala a měla jsem všechno malý, a teď jsem musela rýsovat, tak to já jsem byla vždycky úplně zpocená u té písemky. Já jsem se strašně bála na střední školu, ale už jsem myslím byla připravená na nejhorší, jo, že už mě snad nic horšího ani potkat nemůže, pak už jsem se teda jenom bála, co budu jednou v životě dělat. Teď už jde jenom opravdu o to, jestli se tady opravdu naučím, je to nádhernej pocit…
  • ve škole mám delší čas na ty práce, které dostávám zvětšeně, pracuji s lupou, já nepíšu věci do sešitu, takže já nepotřebuji tabuli, výjimečně se tam jdu podívat, a mám teďka diktafon, i děcka mi nahrávají věci na diktafon
  • když píšeme na tabuli, tak to buď učitel nebo spolužáci diktují, třeba nějaký jméno, který se píše jinak nebo v matematice pan profesor diktuje třeba závorky, lomeno a tak…

    Jaký byl váš první dojem ze setkání se zrakově postiženým na ulici, ve škole?

  • Vzhled: nic moc, hrozný oblečení, neutrální, ani to se mnou nehlo, nebyla moc pěkná… to je pouze první dojem, nehodlám se tím řídit…
  • jak bude všechno zvládat?
  • překvapení z dobré nálady, smyslu pro humor, dodnes si docela rozumíme…
  • jak to dělá?…
  • Nevidí!

    Váš pocit po delším pravidelném kontaktu se ZP?

  • Neuvědomuji si rozdíl mezi zdravými a ZP, možná jsou postižení odsuzováni a proto zamlklí,
  • Dnes zjišťuji, že je hodně citlivá, málo průbojná, doma nemá žádnou autoritu.
  • Pochopil jsem, jaký to asi je… obdivuji je…

    Anna Palacká

  • 0 komentářů:

    Články dle data



    Učitelské listy

    Nabídka práce

    Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

    Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

    Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


    Všechna práva vyhrazena.

    Tento server dodržuje právní předpisy
    o ochraně osobních údajů.

    ISSN 1213-6018




    Licence Creative Commons

    Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



    WebArchiv - archiv českého webu



    Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.