Lze si snadno představit zadání úkolů pro žáky, kteří budou na Internetu hledat požadovanou informaci a učitel potom vyhodnotí, jak se daný úkol povedl a kde je třeba příště zabrat. Má se za to, že revoluce všechno dosavadní rázem učiní starým a nevyhovujícím, zkostnatělým a nepoužitelným. Revolucí informací by se dal nazvat proces posledních několika málo let (v nejzažším horizontu desetiletí), který díky masivnímu rozvoji digitální technologie mění měřítka úspěchu, zkušenosti a celého tradičního paradigmatu komunikace. Jejím nositelem už nejsou stavy, třídy nebo národy, ale manažeři a programátoři v úzkém vztahu se zákazníkem. Její obětí jsou potom tradiční média a ti, kteří se rozhodli, že jim zůstanou věrní. Jako každá revoluce, i tato, přes proklamace o rostoucí rovnosti ve vztahu k informaci, vytváří nové nerovnosti, nové chudé a nové bohaté. Jen se jim dnes říká jinak- informačně chudí a informačně bohatí.
Co to však je informační společnost, výsledek revoluce digitálních technologií? Jaká jsou její pozitiva a negativa? Jakou výzvou jsou pro vzdělání? Informační média dneška, kterým dominuje Internet, znamenají levnější, rychlejší a snadnější přístup k potencionálně jakékoliv informaci. A to i pro lidi s postižením, kteří jsou odkázáni na svůj byt a mají doma počítač. Toto je nesporné pozitivum. Tony Feldman, uznávaný britský odborník na digitální média k tomu ještě dodává, že interaktivní forma digitálních médií nás zbavuje závislosti na autorovi a vydavateli, kteří dominovali lineárním tištěným médiím.
Jsou tedy zde vůbec nějaká úskalí, která je třeba si uvědomit? Řada teoretiků tvrdí, že ano. Obrovské množství dostupných informací na Internetu znamená nebezpečí, že uživatel, který shání informaci bude zahlcen jejím nestravitelným a neuspořádaným množstvím, navíc nestejné hodnoty, kterou nebude schopen odlišit. Nová média tak vyžadují nové dovednosti, které by mohly poskytnout vzdělávací instituce. Je to právě jejich úkol, aby žákům představili Internet nejenom jako zdroj zábavy, ale i hodnotné informace. Ve školách by se měl Internet a další interaktivní média stát co nejčastějším pomocníkem, který by vedl k rozvíjení kreativních dovedností žáků při získávání relevantní informace, jejího oddělování od plev a syntézy z mnoha zdrojů.
Každé zpracování takového úkolu bude originálem, vlastním výtvorem žáka, který se asi nebude shodovat se sousedovou verzí. Porovnáním toho, jak k dané informaci přišli a jak s ní naložili bude potom cennou inspirací pro žáka i pro učitele. Pokud se podaří, aby takové úkoly byly brány jako zábava, potom tu máme skutečnou školu hrou. Dovednosti, které se při tom žák naučí z něj udělají právě onoho informačně bohatého, který profituje ze současného stavu a do budoucna získává neocenitelnou výhodu proti tomu, který rezignuje na výzvu nových informačních médií.
Je nesporné, že digitálním komunikačním médiím patří budoucnost, kterou při současné úrovni rozvoje lze těžko odhadnout byť i pro nejbližších několik let. O tom, že nové komunikační kanály kolonizuje angličtina také není sporu a tak se i výuka cizím jazykům dostává do nové situace, ve které ještě více získává na důležitosti. Výukou směrem k rozumnému a smysluplnému využívání těchto technologií připraví žáky a studenty mnohem lépe na budoucnost, ve které informace a komunikace budou bezesporu dominovat.
Ivo Bělohoubek
0 komentářů:
Okomentovat