Ve školách zbývá posledních pár týdnů do konce prvního pololetí. Učitele čeká vytváření hodnocení na vysvědčení za jiných podmínek, než tomu bylo v minulých letech. Žáci se opět kvůli pandemii koronaviru vzdělávali podstatnou část tohoto pololetí na dálku, a i když je distanční výuka povinná, neměly pro ni všechny děti stejné podmínky. Právě to by měli pedagogové při svém hodnocení zohlednit. Učitelé musí hodnotit vzdělávání dětí za období, ve kterém výuka žáků probíhala nepřímo a byla víc závislá na zodpovědnosti a samostudiu dětí.
Učitelé tak méně než obvykle mohli ovlivnit to, co děti naučí. Stejně jako na jaře i v podzimní vlně výuky na dálku existují děti, které neměly dostatečné podmínky pro vzdělávání. I to je proto příležitost pro zavedení nových prvků do hodnocení.
V případě takzvaného sumativního hodnocení, nejčastěji známkami, vyučující letos nemohou znát všechny podmínky, za kterých se dítě do výuky zapojilo. A právě známky můžou často ublížit dětem, které se sice snažily, ale domácí okolnosti jim neumožnily dosáhnout lepšího výsledku – například kvůli ztrátě zaměstnání jednoho z rodičů nebo úmrtí některého z rodinných příslušníků. Naopak citlivě a správně aplikované tzv. formativní hodnocení může dítěti pomoci. Zatímco známky srovnávají děti mezi sebou, formativní hodnocení – většinou formou slovního hodnocení, popřípadě známkami s komentářem – zprostředkovává dítěti popis stávajícího výkonu oproti tomu minulému, tedy jeho posun. A přidává také návod, jak by se dítě mohlo dále rozvíjet.
Samozřejmě ani změna v hodnocení neznamená, že by učitelé měli rezignovat na důslednost a přestat po dětech vyžadovat zadané a adekvátní výstupy a úkoly. A to hlavně v případě, kdy jsou si pedagogové jistí, že měli všichni žáci stejné podmínky. Pokud to tak není, hodnocení postavené na formativních prvcích lépe reflektuje individuálně každého žáka. Právě toto období a výše uvedené okolnosti jsou pro školy příležitost, kdy se zamyslet nad posunem svého systému hodnocení. To samozřejmě musí vycházet z ukotvení ve školním řádu, který musí projednat pedagogická i školská rada.
Karel Gargulák, analytik a konzultant EDUin: „Často zmiňované slovní hodnocení na vysvědčení je spíše nástroj. Nikoliv cíl sám o sobě. Dle nejlepší světové i české praxe platí, že základním účelem hodnocení je průběžné dodávání takové zpětné vazby žákovi, která je pro něj smysluplná, srozumitelná, spravedlivá a zároveň mu říká, jak na tom je a kam se dál posouvat. Pro efektivní zpětnou vazbu není to nejzásadnější, aby byl na vysvědčení ‚slovní text‘“, ale aby finální hodnocení stavělo na průběžné vzájemné komunikaci učitele a žáka a motivačně posouvalo výsledky jeho učení.
Veronika Sovová, zástupkyně ředitele na Základní škole Nepomucká v Praze: „Rozdíl při vytváření hodnocení v tomto a minulém pololetí je hlavně v tom, že některé děti neznám. Letos učím pro mě nových 70 žáků druhého stupně. V ‚nových‘ třídách jsem při online výuce neuměla odhadnout, kdo pracuje nad, nebo pod svoje možnosti, natož posoudit pokroky žáků. S tím, že děti alespoň částečně nastoupily do školy, se situace trochu změnila. Případů, kdy si nebudeme vědět s hodnocením rady, bude méně. Možnost použít nějaké neutrální hodnocení by ale bylo v řadě případů spravedlivější a méně zkreslující než rozdávat známky.“
Zdroj: EDUin
.png)
19 komentářů:
Nechte to laskavě na učitelích. Ti znají nejlépe situaci svých žáků ve škole. Určitě budou vycházet ze svých zkušeností a znalostí. Jistě budou schopni zvolit správnou metodu vzdělávání a hodnocení svých žáků s přihlédnutím k situaci, ve které se nacházíme.
Formativní hodnocení v čase koróny. Pepík byl přihlášen; když osloven reagoval s prodlevou nebo vůbec s tím, že mu nefunguje mik. Úkoly odevzdával včas, ovšem není jasné, zda je vypracoval on.
Hodnocení zní, byl účasten online hodin, dýchal, úroveň dosažených znalostí není jasná. Asi dobrý. Nebo ne. Tak snad ho to zformuje.
Přesně tak :-). Všichni máme velmi podobné zážitky. Těch výmluv :-).
Tajný Učitel
Je úplně jasné, kam směřujete. Ale každý svého štěstí strůjcem. Je pravdou, že mnohé děti si toto neuvědomují. Pro mnohé děti ve vyloučených lokalitách je toto velkým problémem. Chybí tam rodiče, kteří by pro své děti byli autoritou. To všichni víme. Taky víme, že tam chybí peníze, práce,.. Je to společenský problém a jen trdlo by to přehazovalo na školu. Funkce školy je především v oblasti vzdělání a výchovy. Dál už učitel ve svobodné demokratické společnosti nemůže jít. Na to tu máme OSPOD, PČR, soudy, neziskové organizace...
A ohledně hodnocení? Ve zbytku svého života se již digitalizace nezbavíme. Kdo tedy chce uspět, tak musí umět pracovat i distanční formou. Čím dříve si žáci na toto zvyknou, tím lépe.
Mohl by mi někdo pomoci s přeložením onoho slovního spojení páně Garguláka: "Zpětná vazba spravedlivá pro žáka"? Znamená to, že pro někoho je spravedlivé něco jiného, než pro někoho jiného? A podle čeho se to pozná? To je zase nějaká esoterika tajného typusu? Spravedlnost vnímám odjaktěživa jako rovný přístup a za nespravedlivé považuji jakékoliv nadržování, zvýhodňování, znevýhodňování, protekci, apod. Proto nerozumím pojmu "spravedlivé pro žáka". Znamená to snad, že učitel si někoho zvýhodní a někoho znevýhodní v hodnocení dle vlastního koštu?
"Na to tu máme OSPOD, PČR, soudy, neziskové organizace..."
Nevyhánějte čerta ďáblem. Ti lidé jsou prostě jiní. A my je nepředěláme k obrazu svému, i kdybychom si všechny instituce na hlavičku stavěli. Snaží se o to státní moc od dob ještě před Rakouskem-Uherskem - a v zásadě stále s týmž úspěchem.
Pane Doležele, "ti lidé jsou prostě jiní, a my je nepředěláme k obrazu svému"... Zní to opravdu hrozivě. Jací lidé? A co navrhujete?
Pan Gargulák z Eduinu je vystudovaný politolog, takže jeho didaktická doporučení učitelům nelze brát vážně.
Pane Sárközi, to už je opravdu ubohý zoufalý výpad, zkuste, prosím diskutovat věcně a slušně. Děkuji!
A co navrhujete?
Evidentně nic. Nechat je žít po jejich.
Jen bez přetvářky, že žijí po našem.
Aspoň tak ten příspěvek chápu já.
Pane Komárku, Vy byste si nechal od politologa poradit, jak si nechat léčit zánět slepého střeva? To je úplně stejný případ, jako když politolog udílí didaktické rady!
Pane Sárközi, hypostaze je problém Vašeho myšlení v tomto případě. Zjednodušeně: ten, kdo vystudoval politologii je bytostně politolog a v žádném případě nemůže být didaktik.
Nebývá to produktivní a efektivní způsob uvažování...
Mimochodem, pane Komárku, pan Sárközy se dotýká fundamentálního problému odbornosti a má naprostou pravdu. Neštěstím dnešního mediálního diskurzu (jak by řekl Kartous) a politiky je právě naprosté zničení institutu odbornosti. Je to pochopitelné, protože mediální diskurz tvoří především novináři a jejich "vzdělání" spočívá především v tom, jak psát o tom, čemu nerozumím. Poslední dobou už je bohužel tristní i úroveň čistě syntaktická - vedlé té sémantické. Jenže namísto aby ti novináři byli vzděláni v Lippmannovském duchu hledání mezí, dopracovali se právě svou nevzdělaností k povrchní představě, že vše je vlastně jednoduché - podobně jako právníci se dopracovali k představě, že svět se neřídí pravidly, která má "vrozená", ale pravidly, kterými my chceme aby se řídil a vtělíme je do zákonů. Oba tyto vlivy vznikají právě nedostatečným vzděláním a to zejména v matematice a v přírodních vědách. Ty dopady ale pak bohužel vidí jen ti, kteří jsou v těchto disciplínách vzděláni dostatečně a ta zkušenost je bohužel nepřenositelná.
"Zjednodušeně: ten, kdo vystudoval politologii je bytostně politolog a v žádném případě nemůže být didaktik."
Jako didaktika ho snad berou na půdě EDUINU, já ho ale jako didaktika prostě neuznávám. A rozhodně si nemíním nechat radit od člověka, který za katedrou nestál ani minutu.
Paní Silvie
No tak zákony se samozřejmě dodržovat musí. Já vím, měl jsem to napsat, mea culpa.
A druhá věc - nechat je žít po jejich URČITĚ neznamená dotovat je. Což by byl pro některé jaksi problém... a ti, pro které by to problém nebyl, mi nevadí.
zákony se samozřejmě dodržovat musí
Jenže právě na to tu máme OSPOD, PČR, soudy.
"Zní to opravdu hrozivě. Jací lidé? A co navrhujete?"
Zní to hrozivě, ale je to pravda. Navrhuji neplýtvat a přiznat lidem zodpovědnost za sebe sama. Školy mají zdarma, zdravotnictví mají zdarma. Jak této obrovské civilizační vymoženosti každý jednotlivec využije, je na něm. U nás jsme si zvykli opovrhovat i tím, co vůbec není samozřejmé a za co bojují dlouhodobě mnozí i v nejvyspělejších státech světa. A místo vděku je odpovědí neustálá kritika, neustálé rozesrávání léta fungujícího, podbízení se těm nejméně přizpůsobivým v jakémkoliv smyslu, neustálé hledání řešení vhodné pro ty bezohledné a agrsivní, atd.
Američané si k nám jezdí spravovat zuby a podstupovat chirurgické zákroky a když řeknete Američanovi, že u nás se za vysokou školu neplatí, tak na vás bude zírat s otevřenou pusou. U nich se zadlužují na desítky let, aby mohli studovat. A u nás se předháníme v tom, jak se těm dětičkám ještě vnutit, a jak jim ještě ulevit a jak být ještě krémovější a křupavější. A výsledek? Dětičky nejméně spokojené a nejména motivované ze všech zemí široko daleko. Čím to asi bude, pane Komárku? Že bychom měli nejhorší učitele na světě? Nebo jim nejméně platíme? A nebo jsme si prostě jen ty potomky tak rozmazlili a tak dlouho jsme jim ulevovali, ustupovali a nechali si od nich říkat, jak co má být, co dělat budou a co dělat nebudou, až jsme se ocitli tam, kde jsme?
A u nás se předháníme v tom, jak se těm dětičkám ještě vnutit, a jak jim ještě ulevit a jak být ještě krémovější a křupavější. A výsledek? Dětičky nejméně spokojené a nejména motivované ze všech zemí široko daleko.
Shodou okolností jsem se dnes bavil s kolegyní původem ze Slovenska.
Zmínil jsem dobré výsledky Slováků ve fyzikálních soutěžích. Říkala, že sice fyziku neučí, ale obecně se o slovenském školství prý dá říci, že jednak se dětem tak nepodbízí jako to naše (doslova řekla, že je "víc jako za socialismu") a za druhé že Slováci začali tím, že udělali standardy.
Protože to je další věc, co u nás dělá problém: absolutně není jasné, kam vzdělání směřuje. "Kompetence" jsou neověřitelné, vágní a rozplizlé. Na dovednosti je jen RVP, kde je vcelku houby - naprosté minimum, a ještě tak nekonkrétně, že je výstup naprosto libovolný. Např. "řeší rovnice" navíc může znamenat, že žák dostane rovnici x+1=3, vyřeší ji x=8 a plán je splněn. Byla to rovnice? Byla. Řešil ji? Dokažte, že plácl to první, co ho napadlo... Ale hlavně aby se nestresoval prací, nedejmobil, aby snad chvíli nemusel dělat něco, co se mu zrovna nechce.
Okomentovat