Ministr školství Robert Plaga si v pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu Plus postěžoval na EDUin za to, že se pustil do kritiky “klasifikační” vyhlášky pro letní pololetí ještě dřív, než ji doprovodil metodický výklad a nabídl fact-checking vyjádření EDUinu k tomuto dokumentu.
Spíše než o vyrovnání se s našimi připomínkami šlo z jeho strany o objasnění principů, na nichž je vyhláška postavena. Podle ministra “vyhláška rozvolňuje ředitelům ruce”. V tom má Robert Plaga naprostou pravdu, sami ředitelé jsou s ní podle hlasů z terénu spokojeni, protože “se do ní vejdou”. Je to ale zároveň jeden z problémů, na který EDUin ve svém komentáři k vyhlášce upozornil ještě předtím, než ji ministerstvo rozeslalo školám. Vydaná metodika na tom nic nezměnila.
Obrovské rozdíly v kvalitě, podmínkách a průběhu vzdělávání na českých školách jsou bohužel dlouhodobě českou realitou. Zároveň odborníci nejen v Česku, ale i v dalších zemích, kde se zavřely školy, upozorňují, že současný stav výrazně zvyšuje nerovnosti ve vzdělávání a jen obtížně hledají odpověď na otázku, jak tyto rozdíly snížit. A to platí i o zemích, které se problémům spojeným s výukou na dálku, například dovybavení žáků i učitelů technikou nebo vzděláváním pedagogů v ICT dovednostech, věnují systematičtěji.
“Klasifikační” vyhláška je jen další v celé řadě rozhodnutí, které ministerstvo nechává k uvážení jednotlivých ředitelů. Jediné, co v ní říká zcela jasně, je, že školy na vysvědčení děti hodnotit musí. “Neklasifikován” by podle ní žák měl být jen v opravdu výjimečných případech. Že základem pro toto hodnocení budou primárně známky (podle údajů ČŠI drtivá většina českých škol známkuje) za první čtyři týdny letního pololetí (plus za týden jarních prázdnin) jen ukazuje, jak je toto nařízení problematické. Co se týká podpůrné role hodnocení z doby krize, sám pan ministr si musí být vědom toho, že řada škol a učitelů se jeho doporučeními hodnotit především formativně neřídí, rozdává pětky za testy i neodevzdané úkoly jako na běžícím pásu bez ohledu na individuální podmínky, za nichž se žák učí, a známky používá jako svého druhu donucující prostředek.
Přístupem “nechme je, aby se do toho vešli” trpí do určité míry i nejen pro školy závazná vyhláška, ale také sama metodika, která má doporučující charakter. Neřeší například jednoznačně otázku “výchov”. Na jedné straně potvrzuje znění pro školy závazné vyhlášky, když školám doporučuje, že hodnotit některý z předmětů nelze pouze v případě, že není k dispozici “absolutně žádný poklad”. Zároveň však naznačuje, že ředitelé škol mohou dále nespecifikované “výchovy” nehodnotit.
Vyhláška navíc trvá na klasifikaci za každou cenu vlastně zbytečně. V metodickém pokynu (nikoli v samotné vyhlášce) ministerstvo řeší jeden z mála problémů, pro který ředitelé mohli chtít vysvědčení jako obvykle zachovat - známky za letošní pololetí se nebudou zapisovat na přihlášky na střední školy.
“Cílem samotné závazné vyhlášky by rozhodně nemělo být, aby diktovala školám, co mají dělat. Přesto by však měla minimálně nabízet možnosti a klást důraz na využití slovního hodnocení s formativními prvky či závěrečné (ne)klasifikace, které jsou v mimořádné situaci a podmínkách ve prospěch žáka. Tím je možné pomoci učitelům, jejichž ředitelé v rámci hodnocení nechtějí poslouchat vhodná doporučení MŠMT a chtějí zůstat ve starých kolejích, což jim aktuálně znění vyhlášky umožňuje. Přístup konkrétního metodického vymezení zvolili např. na Slovensku, ten je přitom mezi odbornou veřejností i školským terénem velmi oceňovaný,” říká analytik EDUin Karel Gargulák.
“Na této situaci se jasně ukazuje, jakým návykovým fetišem pro naši společnost známky ve škole jsou. A přitom v dnešní situaci jde o věc zcela zbytnou - složitě budeme vymýšlet, jak objektivně klasifikovat domácí výuku, jak hodnotit výchovy, které reálně dva měsíce vůbec neprobíhaly, a podobně. Nerad bych se dočkal toho, že po oslavovaném znovuotevření škol se rozpoutá hon na známky,” říká programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký.
Zdroj: Tisková zpráva EDUin
0 komentářů:
Okomentovat