Stát nepodporuje mimořádně nadané děti. Inkluze nepomohla

Nadané děti, které se dostanou k psycholožce Šárce Portešové, obvykle ještě na prvním stupni vystřídají tři nebo čtyři školy. To protože jejich rodiče řeší stejný problém, na jaký narážejí i rodiče handicapovaných. Ne v každé škole se dokážou o jejich dítě postarat. „Bývají to časní čtenáři, kteří ve škole první roky doslova proseděli, když se jejich spolužáci učili, co oni už dávno uměli,“ vysvětluje psycholožka. Z nudícího se nadaného dítěte se pak často stane průměrný žák. Tématu se věnuje MF DNES.

Šárka Portešová (repro ČT)

„Rodiče k nám s těmito dětmi často chodí s tím, že vyrušují ve vyučování, zlobí, škola je nebaví a oni ani jejich učitelé moc nevědí, co s nimi dělat. Právě včera tady u nás byla maminka s dítětem, které chodí do malotřídky, kde se učí stejné věci jako ostatní, což ho nebaví, a nic navíc nedostává,“ říká Miriam Janyšková z nadačního fondu Quiido, který provozuje i poradnu pro nadané děti.

Aby se situace změnila, bylo by potřeba v první řadě pohnout s učiteli. Ti podle expertů musí mít zájem nadané děti vůbec vyhledat, brát to jako důležité, a ne jako formalitu, která se vyplňuje do hlášení pro školní inspekci. A pak by se také musely nadané děti přestat zaměňovat s takzvaně šikovnými dětmi, které se hlásí, nosí úkoly a chtějí mít samé jedničky.

Odborníci zároveň konstatují, že by pomohlo, kdyby stát vyslal do škol signál, že to s podporou nadání myslí vážně. Podporu jim ostatně ministerstvo školství slibovalo při startu inkluze, která nemluví o dětech handicapovaných, ale o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami. A mezi ně patří i děti, které své spolužáky v některých předmětech předbíhají i o několik ročníků.


Celý text naleznete v MF DNES