Karel Lippmann: Interpretace a misinterpretace literárního díla

středa 15. května 2019 ·

PhDr. Jiří Kostečka vyzval na stránkách ASČ středoškolské učitele češtiny, aby se vyjádřili k textu, v němž se nejmenovaný student pokusil interpretovat Hrabětovu báseň Chvíle. Jeho pokus označil, dle mého názoru zcela oprávněně, za misinterpretaci a položil otázku, jak dokázat, že se autor ve výkladu mýlí. Ptá se současně, kde je hranice mezi interpretační svobodou a interpretační zvůlí.

Karel Lippmann (archiv autora)

Chvíle

Den smutně salutuje
A zamyká za sebou na dva západy
První západ Slunce
Rozpačitě rudne
Na tvých nahých zádech

Zámek dne se otáčí
K druhému západu podoben orloji
S jeho neodvratnou jistotou že apoštolů není
Víc než dvanáct a že po kohoutím křiku
Přijde ta hubená holka s kosou

Tajemství druhého západu zatím neznáme
Jsme příliš zaujati pozorováním té
Která vstupuje
Její
Nejjasnější
Jasnosti
Tmy
Tmoucí

Stručně řečeno, student báseň vyložil jako protest proti tehdejšímu režimu. Mj. píše: „Pokud tedy Václav Hrabě oslovuje obyvatele Československa, slova „rudne“ a „nahá“ nabývají hlubšího smyslu. Rudá byla vždy spojována s komunismem a Sovětským svazem, což v kontextu rudnoucího slunce v této básně může znamenat, že autor poukazuje na stoupající vliv Sovětské politiky v Československu. Nahota na zádech poté může vyobrazovat bezbrannost československého národa, který se podřizuje cizímu vlivu. Smutek a následující překvapení, které vypravěč prožívá, poté do jisté míry reflektuje postoj národa k tehdejší době.“

J. Kostečka naproti tomu báseň krátce vyložil takto: „Podle mého chápání tu básník metaforou dne zamykajícího za sebou na dva západy vyjadřuje konec života a naznačuje, že ten přichází ve dvou krocích: První západ je smrt sama (Její Nejjasnější Jasnost). Jí se lidé zaobírají natolik, že zapomínají, že by mohlo přijít ještě něco po ní, onen druhý západ (všimněme si úmyslné dvojznačnosti významu slova západ – totiž „zamknutí“ i „konec života“). A o tomto důležitějším západu, o stavu či bytí po smrti, zatím příliš nevíme. A proč název Chvíle? Snad pro vystižení onoho úzkého, krátkého přechodu z jednoho světa do druhého – tedy z reálného do „onoho“. (Nechávám nyní stranou analýzu formální, autorovu virtuózní práci s volným veršem, asonance apod.)“

Pokusím se tedy ukázat, jakým výkladovým postupem se lze rizika misinterpretace této básně vyvarovat.

1) Především je nutné vzít v úvahu její kontext: a) literární – např. Bednářova báseň Zjevení svatého Jana (…/ve stohu nesmírném a v opuštění tonem, / my nazí šlépějemi, mrtví životem.), směrem do minulosti Ortenova Mrtvá (Zachce-li se snad tobě jednou stravy, / která by byla trochu trvalejší, /sněz svůj život.), vrátit se můžeme do 30. Let 20. stol. ke spirituální poezii pokračující v máchovské tradici tématu smrti a času (Halas, Seifert, Hora, Holan) a odtud doputovat až k Máchovi („čas – hlas“, dne – sen apod.) můžeme též upozornit i na pojetí času v cizí literatuře, třeba ve Faustovi; b) kulturněhistorický (obliba existenciální filosofie, vznik tzv. kulturní levice, hnutí mladých apod.); c) historický (svět 60. let v Československu i ve světě), d) poetický (tropy, figury, typ verše apod.)

2) Je nutné respektovat dílo jako artefakt. V daném případě nenajdeme žádný odkaz na nějaký fakt, který by bylo možné vykládat jako důkaz obrazně vyjádřeného politického podtextu básně. Současně ale musíme (vzhledem k bodům 1b a 1c) připustit, že autorův pohled na svět je přirozeně, ale nepřímo ovlivněn dobovou atmosférou. V této souvislosti bychom mohli žáky seznámit ještě s jednou Hrabětovou básní, např. Básní skoro na rozloučenou (Uvidět ráno u Vltavy divoké koně / Vyjmenovat své lásky / a bude-li to třeba / nechat se zabít / pro ně), jejíž vyznění je poněkud jiné než v případě Chvíle.

3) Podle mého názoru motiv chvíle v uvedených kontextech neznamená přechod z reálného do „onoho“ světa, jak píše J. Kostečka. Existenciální filozofie, v 60. letech značně ovlivňující smýšlení mnoha intelektuálů i umělců, charakterizovala lidskou existenci jako bytí k smrti. Smrt je nejzazším bodem života, vůči ní svůj život rozvrhujeme a naplňujeme smyslem. Z tohoto hlediska druhým západem rozumím ztrácení života tím, že jej nedokážeme naplňovat smyslem každou chvíli (viz např. Horova „chvíle chvil“ v básni Prchavá chvíle), že jsme uvízli v pasti moderního (v Hrabětově době „konzumního“) člověka, který příliš hledí na „orloj“ a sled jeho apoštolů a zapomíná na smysl života. „Čí byla ruka krásná, / jež orloj prochvěla?“ Tak se ptá Vl. Holan v básni Zmizelá katedrála. A Mácha už dávno předtím v Máji opakovaně rýmuje slova čas – hlas. Čas nelítostně ubíhá, člověk by mu měl dát smysluplný obsah – hlas, řeč, jazyk, praxe.

Závěr:

Bez těchto kontextů se „misinterpretace“ Hrabětovy básně vysvětluje obtížněji, než když ji do nich včleníme. Další podmínkou, jak její riziko omezit, je dialog jak s učitelem, tak s ostatními žáky ve třídě. Ani za těchto okolností nebude ale možné dospět k naprosté shodě všech. Na to je souvislostí, které můžeme vzít v potaz, příliš mnoho a netvoří konečnou sumu. A zde nastává problém, který učitelé literatury musí řešit tak trochu jako kvadraturu kruhu. Smyslem výuky literatury je totiž její interpretace. Nikdo nečte beletrii proto, aby si nacvičoval literární teorii, ta je jen, byť důležitým, prostředkem. Bohužel tradice didaktiky nerozlišuje mezi technickými obsahy předmětů a jejich obsahy vzdělávacími. Interpretace díla sice začíná „technikou“ textu, ale zdaleka jí nekončí. Jenže známky jsou exaktně schopny označit jen onu „techniku“. Je zde tedy evidentní rozpor mezi smyslem výuky literatury a způsobem klasifikace žákových schopností. Protože zkamenělou tradici zatím nelze přerušit, zbývá vyučujícímu tohoto předmětu jediné: ústně posoudit kvalitu žákovy argumentace, její rozsah a přiměřenost ke znění artefaktu, a následně k tomu přidat známku. Důležitá je zde i přirozená autorita učitele, ta je důležitou podmínkou důvěryhodnosti jeho známkování. Na interpretaci díla je zapotřebí zaměřit se od začátku studia, od jeho začátku je rovněž nutné volit takové metody výuky, které budou žáka učit rozlišovat povrchní, prvoplánový, ahistorický a technicistní pohled na smysl díla od skutečné interpretace, opřené o artefakt a optimální rozsah i hloubku výše uvedených souvislostí. Rozsah i hloubku složek interpretace lze přizpůsobovat typu školy. Jakákoli výběrem předurčená redukce interpretačních možností ochuzuje výuku literatury o její smysl.

20 komentářů:

Josef Soukal řekl(a)...
15. května 2019 7:51  

Kostečkův text byl publikován před několika lety na stránkách časopisu Český jazyk a literatura, v lednu jsme ho reeditovali na stránkách ASČ. Nynější příspěvek tam K. Lippmann zveřejnil jako komentář, ten pak podnítil diskusi. Zájemce o ni tedy odkazuji na náš web: https://www.ascestinaru.cz/jiri-kostecka-interpretace-a-misinterpretace-umeleckeho-textu/comment-page-1/#comments

Karel Lippmann řekl(a)...
15. května 2019 8:57  

K diskusi, kterou zmiňuje pan Soukal, jen dodám, že v ní nenaleznete žádnou jeho konkrétní ukázku interpretace Hrabětovy básně. Jedinou interpretcí tak zůstává ta, kterou cituji ve svém příspěvku (Kostečkova).

Josef Soukal řekl(a)...
15. května 2019 10:12  

Ano, diskuse se týkala Závěru K. Lippmanna. Ten je - jak už z jeho označení vyplývá - v případě tohoto příspěvku důležitější než konkrétní interpretace.

tyrjir řekl(a)...
15. května 2019 11:09  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
15. května 2019 11:11  

Dékuji panu Kostečkovi za zveřejnéní té žákovské ukázky a panu Lippmannovi za to, že se ho tímto svým novým článkem ujal. Myslím, že i básník Hrabě v duchu tzv. "Máchovské tradice" "máchovsky bolestně prožívá rozpor, který byl vyvolán zjednodušeným, leč přitažlivým zjednodušením racionalistické osvícenské modernity která křesťanskou eschatologii do značné míry přemístila do pozemského života." A že dotyčný žák přes určitou "pokrokovost" svého názoru s vcelku pochopitelným, doufejme jen dočasným, nedostatkem pokory nedotáhl své myšlenky zcela do konce a tím "do jisté míry zcela nevyužil možnost osvojit metodologii především humanitních věd a filosofie".* Například tím, že neocenil velmi přínosné v básni obsažené konstatování, že apoštolů bylo přesně 12. Ani o jednoho víc, ani o jednoho míň. A proto máme dodnes den rozdělený na dvakrát dvanáct hodin. A Basta!

*Viz
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/karel-lippmann-machovska-tradice-vceske.html

J. Týř



Karel Lippmann řekl(a)...
15. května 2019 11:38  

Brilantní vysvětlení, pane Soukale. Vždy si umíte vybrat obsah diskuse. To jen žáci si takhle vybírat nemohou.

Veronika Valíková řekl(a)...
15. května 2019 12:05  

Děkuji. Zajímavé.

O poezii se studenty ráda diskutuji (v tuto chvíli "jsem ráda diskutovala" :)) Každá taková diskuse je ovšem ovlivněna zkušenostmi i čtenářským zázemím diskutujících.

Diskutovat, diskutovat, diskutovat... nehodnotit, neznámkovat a jakkoli nesvazovat.

tyrjir řekl(a)...
15. května 2019 13:20  

Autorovi básně, myslím, šlo o vyjádření, jak důležitá je digitalizace a klasifikace či rozškatulkování fakticky spojitě (plynule) se měnících věcí, v tomto případě osvětlení zemského povrchu slunečním světlem. Do této spojitosti iniciativně, pozitivně společensky kontextově, myšlenkově namontoval svůj orloj s 12 apoštoly a zámek se dvěma západy. Přispěl tak, myslím nejen k pochopení filosofie a humanitních věd. Přispěl tak i k pochopení jemnějšího (podrobnéjšího) digitálního rozdělení toho 24 hodinového denního cyklu - tím, že těmi dvěma západnutími (zacvaknutími) zámku umožnil digitálně odlišit soumrak či svítání ode dne a noci. Ta nahá záda, myslím, v této hlavní ideji básně hrají jen doprovodnou a alternafivní roli. Podobně by se mohl básník dívat třeba na rybářský splávek a čekat pak ve své Tmě tmoucí s LED svítilnou a láhví něčeho dobrého na ranní záběr nebohé ryby. Nevylučuje se to ani s autorovými nahými zády...

Souhlasím s paní Valíkovou:

Takovéto básně Diskutovat, diskutovat, diskutovat... nehodnotit, neznámkovat a jakkoli nesvazovat.



laimes řekl(a)...
15. května 2019 22:29  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
tazatel řekl(a)...
16. května 2019 0:43  

Nejsem sice češtinář, ale asi tuším, kde udělal student chybu, předpokládám, že v zadání byla informace Václav Hrabě, Chvíle ze sbírky Stop-time (1969), ale už zde nebylo uvedeno Václav Hrabě (*1940 +1965), takže chudák student, si odvodil, že báseň se vztahuje k roku 1968 a k tomu co po něm následuje.. (sice dost odvážně, ale na druhou stranu, alespoň ukázal že se vyzná v dějepisu ;-) Bohužel Hrabě byl ve chvíli vydání sbírky už cca 4 roky po smrti..
Add interpretace básně..
Co tohle..
Den (život), Noc (smrt), čas mezi životem a smrtí = umírání (už ne život, ale ještě ne smrt, život uzavřen (1. zámek/západ) ale smrt (2. zámek) ještě nenastala, i když je přítomna/očekávána/se zaujetím pozorována, je nutným zakončením života). Chvíle (čas umírání, západ slunce). Motiv - Pražský orloj (viz atributy 12 apoštolů, smrtka a kohout..) chvíle v dalším významu, chvíle = život = krátké představení 12 figur na orloji, za dozoru smrti a kohout, který ukončí představení (křik kohouta, kohout z orloje není tím, který by přivolal nový den, tenhle neplaší smrt..) Barokní téma (Chronos je zobrazování v baroku s kosou, naopak smrtka s přes. hodinami - čas a smrt) chvíle se stává věčností, život je vystřídán Smrtí..

Karel Lippmann řekl(a)...
16. května 2019 7:33  

Tazateli, je škoda, že nejste češtinář, podle mého názoru jste totiž velice dobře vystihl potenciální interpretační možnosti literatury. Vycházíte z textu jako celku a přitom dílčími významy hledáte jeho smysl. Současně Váš způsob interpretace vyvolává potřebu dialogu. Tak by to podle mne mělo ve škole být.

Pavel Doležel řekl(a)...
16. května 2019 12:53  

A k čemu jste, pánové, dospěli? Že každý člověk umře? Že nikdo neví, co nastane po smrti? Že historicky byla smrt zobrazována různě?

Ještě něco?

Já jen, že mi to připadá jako omílání trivialit do zblbnutí (kterého se již některým zřejmě podařilo dosáhnout).

Michal Komárek řekl(a)...
16. května 2019 13:06  

Pane Doležele, snažte se diskutovat věcně a bez urážek. Děkuji!

Karel Lippmann řekl(a)...
16. května 2019 14:31  

Pro Vás nepochybně k ničemu, pane Doležele, to jste už mnohokrát přesvědčivě doložil, takže ani na okamžik bych o tom už nepochyboval. Proto se také nebudu pokoušet Vám něco vysvětlovat, natož s Vámi o něčem polemizovat. A Váš případný dlouhý "román", kterým opět zcela jistě "uctíte" můj intelekt, nebudu číst. Vždy to byla jen bezobsažná slova,slova,slova... Když tak jej alespoň napište v podobě formulí výrokové logiky či se vyjádřete matematicky. Spokojil bych se i s geometrií či fuzzy logikou. Přirozený svět a přirozený jazyk jsou totiž Vašemu abstraktnímu, exaktně modelovanému světu a myšlení zcela cizí. Máte ale kliku! Ve Vašem světě je totiž všechno výhradně chytré, takže Vaše vlastní chytrost je mimo jakoukoli pochybnost. Zkrátka jste se uměl narodit.

tyrjir řekl(a)...
16. května 2019 22:33  

J. Kostečka naproti tomu báseň krátce vyložil takto: „Podle mého chápání tu básník metaforou dne zamykajícího za sebou na dva západy vyjadřuje konec života a naznačuje, že ten přichází ve dvou krocích: První západ je smrt sama (Její Nejjasnější Jasnost). Jí se lidé zaobírají natolik, že zapomínají, že by mohlo přijít ještě něco po ní, onen druhý západ (všimněme si úmyslné dvojznačnosti významu slova západ – totiž „zamknutí“ i „konec života“). A o tomto důležitějším západu, o stavu či bytí po smrti, zatím příliš nevíme.

Tuto VÍRU (opravdu jenom "ZATÍM příliš nevíme o posmrtném stavu či bytí"?) nám věroučně sdělil pan Kostečka ve svém "ojedinělém" výkladu, kteréžto věroučnosti se pan Lippmann ve svém článku jako už mnohokrát předtím s chutí ujal... Pane Kostečko, co vlastně VÍME o "posmrtném stavu či bytí"? Snažíte se tím svým výkladem a ostatví věroučně ovlivit, že "posmrtný stav či bytí" reálně existuje a my že o něm "jenom ZATÍM PŘÍLIŠ NEVÍME...?" Uvědomujete si, že něčí, tedy ani vaše, víra nepatří do literární vědy? To dogma, tu demagogii, jste si jako významný člen češtinářské Asociace dovolil ostatním předložit jako součást svého výkladu té básně? Není tenhle váš výklad do určité míry také misinterpretace do určité míry podobná té žákovské?

A k čemu jste, pánové, dospěli? Že každý člověk umře? Že nikdo neví, co nastane po smrti? Že historicky byla smrt zobrazována různě?

Ještě něco?

Já jen, že mi to připadá jako omílání trivialit do zblbnutí...


Souhlasím s panem Doleželem. Je mi s velkým podivem, že tím výkladem, článkem pana Lippmanna i jeho posledním komentářem (16. května 2019 14:31)* je veřejnosti, myslím, docela hloupě a v případě pana Lippmanna opět urážlivě*, podsouvána či propagována něčí VÍRA.

J.Týř


*
Pro Vás nepochybně k ničemu, pane Doležele, to jste už mnohokrát přesvědčivě doložil, takže ani na okamžik bych o tom už nepochyboval. Proto se také nebudu pokoušet Vám něco vysvětlovat, natož s Vámi o něčem polemizovat. A Váš případný dlouhý "román", kterým opět zcela jistě "uctíte" můj intelekt, nebudu číst. Vždy to byla jen bezobsažná slova,slova,slova... Když tak jej alespoň napište v podobě formulí výrokové logiky či se vyjádřete matematicky. Spokojil bych se i s geometrií či fuzzy logikou. Přirozený svět a přirozený jazyk jsou totiž Vašemu abstraktnímu, exaktně modelovanému světu a myšlení zcela cizí. Máte ale kliku! Ve Vašem světě je totiž všechno výhradně chytré, takže Vaše vlastní chytrost je mimo jakoukoli pochybnost. Zkrátka jste se uměl narodit.

Pane Lippmanne, mohl byste čtenářúm České školy vysvětlit, proč namísto věcné argumentace zase urážíte svého oponenta?

tyrjir řekl(a)...
16. května 2019 22:41  

Pane Kostečko, co vlastně VÍME o "posmrtném stavu či bytí"? Snažíte se tím svým výkladem ostatní věroučně ovlivit, že "posmrtný stav či bytí" reálně existuje a my že o něm "jenom ZATÍM PŘÍLIŠ NEVÍME..." ?

Pavel Doležel řekl(a)...
17. května 2019 15:58  

"A Váš případný dlouhý "román", kterým opět zcela jistě "uctíte" můj intelekt, nebudu číst. Vždy to byla jen bezobsažná slova,slova,slova... "

A co čekáte? Myslíte, že vám tady budu něco dokazovat, když to ani nemá editor rovnic?

Ostatně, čím nás obdařujete vy? Bezobsažná slova, slova, slova.

Já jsem schopen vyřešit velkou většinu úloh, které je třeba v praxi řešit, jsem schopen si odvodit důkazy a nebo pochopit důkazy cizí, jsem schopen naprogramovat v několika jazycích od VBA, přes Pascal až po Python spoustu algoritmů řešících reálné problémy, od optimalizačních, až třeba po grafové. Co jste schopen předvést vy? Jen vždycky umělecky naplácáte pátou trivialitu přes devátou a pak se jen ublíženecky vztekáte, že vás zase nikdo nepochopil. A jiný smysl, než uspokojení vašich osobních duchovně-uměleckých potřeb, nejste schopen nabídnout. A ještě máte tu drzost, vnucovat tyto vaše potřeby ostatním a vymáhat jejich začlenění do maturit.

Ano, souhlasím, že umělecké výkony není možné objektivně měřit, ani porovnávat. Ale, drahý pane Lippmanne, umělecké výkony nepatří ani do všeobecného vzdělávání, ani do maturitních zkoušek.

laimes řekl(a)...
18. května 2019 5:50  

hynku,viléme,jarmilo,tyrle!
Co je pokřivené, to se nedá narovnat,a čeho se nedostává, to nelze nijak spočítat. Mluvil jsem, ano já, se svým srdcem a řekl jsem: „Pohleď, já jsem velmi vzrostl v moudrosti, více než kdokoli, kdo byl přede mnou v Jeruzalémě, a mé vlastní srdce vidělo mnoho moudrosti a poznání.“ A přistoupil jsem k tomu, abych dal své srdce poznávání moudrosti a poznávání šílenství, a poznal jsem bláznovství, že i to je honba za větrem. V hojné moudrosti je totiž hojně mrzutosti, takže ten, kdo zvětšuje poznání, zvětšuje bolest.KAZATEL

laimes řekl(a)...
18. května 2019 8:33  

CENZŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮRAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA

Michal Komárek řekl(a)...
18. května 2019 8:47  

laimes

Přestaňte kontaminovat diskusi na ČŠ. Děkuji!



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.