Česká školní inspekce zveřejňuje novou publikaci zpracovanou historiky z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského a pojednávající o historii školní inspekce v českých zemích od předtereziánských dob po současnost.
Publikaci ke stažení naleznete zde
Nejčtenější články
.png)
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
9 komentářů:
Malý příspěvek do historie školní inspekce
V 90. letech vydávali školní inspektoři samizdat s názvem "Rozhledy - Měsíční revue c. a k. školdozorců českých a moravskoslezských (Tiskárna Svatoň a Grund, Pozdětín), kde si inspektoři uměli udělat srandu nejen z chaotického vývoje ve školství, ale i z vedení ČŠI, ale i ze sebe samotných. Rozhledy (redaktor: Věnceslav Pěnkava, Vydavatel: Josef Dobromil Čermák, Majitel a nakladatel: Mojmíra Pěnkavy dcera) vycházely v kapesním formátu A6 každý měsíc a aktuální čísla byla zasílána na všechny školské instituce včetně naší fakulty. Ještě mám dvě čísla schovaný na památku. Celkově vyšlo pět ročníků Rozhledů a nikdo se nikdy nedozvěděl, kdo do Rozhledů psal a kdo je vydával a distribuoval. Utajení inspektorů bylo tehdy přímo geniální. Nikdy jsem nezažil takové veselí mezi kantory, když přišlo další číslo Rozhledů. Dokonce i sami inspektoři se po jednotlivých číslech scháněli jako diví.
V Rozhledech vycházely krátké satirické povídky, reportáže, rozhledy morální a mravoučné, ale i z doby aktuelní, a dokonce i básně a inspekční písně národní. Jo, to byly krásné časy. A to byly doby, kdy ještě nebyl internet.
Ukázka z jednoho čísla: Vyletěla ta inspekce ze školy
Vyletěla ta inspekce ze školy, ze školy,
pak dopadla a už ji nic nebolí,
pak dopadla a už ji nic nebolí.
A už další slavná mise začíná, začíná,
už je tu i ta inspekční mašina,
už je tu i ta inspekční mašina.
V té mašině je ústřední aparát, aparát,
co nás umí otravovat akorát,
co nás umí otravovat akorát.
Až se na vás ta mašina rozřítí, rozřítí,
uskočte a ona vletí do .... třídy,
uskočte a ona vletí do .... třídy.
(Píseň tu pějte na melodii písně národní "Vyletěla holubička ze skály")
To zní zajímavě! Tak pokud byste se chtěl s ostatními podělit o další texty z toho samizdatu, Česká škola je takové historické exkurzi samozřejmě otevřena i ve formě samostatných textů. Děkuji!
Doufám, že historie ČŠI se konečně uzavře.
Jak říkám, pane redaktore, ze všech ročníků Rozhledů mám jen dvě čísla, která jsem kdysi ukořistil na fakultě.
V roce 1996 vyšel Podzimní Almanach kratochvilných zpěvů školdozorců českomoravských (s datací vždy o sto let zpět, tj. z roku 1896), a to s hezkým úvodníkem:
Drahý čtenáři český a moravský!
Pro velký věhlas listu tohoto v řadách inspektorova česko-moravského, ba i obecného lidu ve školství nám nakloněného, chceme i nadále v těchto měsíčních Rozhledech pokračovati a zachycovati z proudu současné literární či duchovní produkce inspekční význačnější zjevy, kteréž provázeti stručnými úvahami nebo poznámkami i nadále hodláme, ponechávajíce novinky zvláště důležité širšímu kritickému spracování ve vydání mimořádném. Zde se nám nejedná pouze o celkový přehled, v němž by se zrcadlil toliko daný moment inspekční, ale i ethos a nadčasovost vpravdě česká spolu s těmi snahami, hnutími a tendencemi, které ho právě vyznačují. Nejen jak doposud, ale i v budoucnu jest nám se dotknouti některých zjevů, myšlenkových puků a významných duchů doby současné, o nichž v našich Rozhledech nebylo dosud promluveno. K těm patří i nadále řada příspěvků naší redakci zaslaných, jimž nechce či nemůže býtu sluchu popřáno na místech nejvyšších, a to z důvodů veskrze lidských, ethických či mravům současným se příčících. Jest nám i nadále volati po vzoru řeči Ciceronově proti Verrovi „Civis Romanus sum“ (jsem římským občanem), což značí „mám práva, příslušející občanu svobodnému.“ Protož naším cílem posvátným jest, aby stejně jako Konstitucí Caracallovou rozšířeno bylo občanství na všechny svobodné občany, by i školdozorce česko-moravský svoboden se cítil a taktéž svobodně činiti mohl v dobách příštích. (Prokop Chocholoušek).
Následuje vánoční návštěva u básníků inspekčních:
Božská ústřední manažerka ČŠI (Sonet Ctirada V. Chocholouška)
Sta myšlének jak jisker žhavých
a bizarních sta nápadů
jí hlavou tančí v pósách hravých,
však bez míry a souladu.
Ba, leccos chtěla by všem říci,
co v hloubi duše kokrhá.
Je neklid, doba těkající.
Dál bránici nám potrhá?
Hle, cos ji poutá, cos ji drží,
Cos ji chytá na tětivě šíp.
Nad fantastických vidin strží
náš humor bdí a neklímá, ni vtip!
A přec je ona věčná pouze
a kdo šel bez ní v svoji touze,
nic nepoznal – leč žal a bol.
Když tvoří, třeba odvět dáti.
To věru reflexí lze skromně zváti,
Žel, leckdy bys jen zaplakal.
Inspekční anekdoty:
Školní inspektor sedí u oběda ve školní jídelně a rozzuřeně volá od stolu na ředitele: „Proboha, co je tohle za svinstvo! Tady jsem vylovil v polévce kus starého hadru.“
„No, a?", odpoví s klidem ředitel. "Chcete snad, aby snad při takových státních dotacích a platech učitelů v polévce plavaly bruselské krajky, pane inspektore?“
Jedna z posledních básní inspekčních je vlastně nadčasová. Je z roku 1896 (tedy vlastně 1996), ale ani těch 23 let jí neubralo na aktuálnosti.
Poznámka: V redakci tehdejších Rozhledů byli vlastně jen samí ptáci – Čermák, Pěnkava, Chocholoušek, Sykora a Čížek)
DVORNÍ KAMARILA
Josef Dobromil Čermák
Jako u všech potentátů,
tak i v školství byla
mocnější než ministr sám
dvorní kamarila.
Všichni na něj doráželi,
každý jinak hubou mlel,
ministr byl raděj zticha,
pak jen doma burácel.
Večír, když mu Ježek lokaj
přišel zouvat boty,
začal si mu stěžovati,
na ty své trampoty.
Ach, ježečku, psychiatře,
hleď mne toho zbavit,
vždyť já chudák s těmi lotry
nemohu nic spravit.
To je křiku, drmolení,
až mne uši brní,
ten chce bidlo, ten zas školné,
ten o testech frní.
Ten chce funkci, více vlivu,
ten zas školní uniformu,
ostatní zas, abych prosazoval
ve školství reformu.
Ten mne prosí, abych prohnal
dnešní inspektoři,
ten zas chce, by všichni žili
v školní digestoři.
Co já zmůžu sám jediný?
Na trh nosím kůži,
Čerti kolem tančí skočnou,
leč já mám rudou růži.
V námi opěvovaném inovativním Finku byla školní inspekce zrušena.
Zvláště reflexe vývoje ČŠI po roce 89 v publikaci jeví se mi poněkud úsměvnou. Příliš stručná na můj vkus. Nechci být šťoura, ale místy pokulhává v logice i kauzalitě. Jako pamětník veletočů páně Pilipových se mi nepozdává:
"Jelikož proměna základní školy z devítileté na osmiletou s sebou přinesla řadu negativních jevů (především zvýšený počet propadajících žáků, kteří nestačili tempu výuky), došlo opět k proměně školské soustavy. Zákon č. 171/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, zkrátil povinnou školní docházku z deseti na devět let a obnovil deváté ročníky na dosud osmiletých základních školách. Návštěva devátého ročníku však byla povinná až od školního roku 1995/1996.
No a na závěr se člověk doví, že ČŠI jsou vlastně úředníci preferující formativní hodnocení. Pak mnohé chápu.
ATMOSFÉROLOGIČTÍ PŘICMRNDÁVAČI Z ČŠI JAKO SOUČÁST POSTFAKTICKÉ DEVASTACE ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ?
Kam se otočila korouhev ČŠI v posledních desetiletích
Aktivistická servilita ČŠI vůči "novému režimu ve školství" po roce 1989 měla z mého pohledu několik zajímavých stránek:
Nezanedbatelnou část nových inspektorů "tvořili" ti učitelé, kteří tušili, že jim už přímo ve škole "pšenka nepokvete", symbioticky s některými, kterým prý bylo "nějak ublíženo". Vznikl přitom hned na počátku do té doby relativně vzácný druh inspektorů, kterým jsme jako učitelé základních škol na liberecku začali tehdy říkat "inspektor Barometr", neboť viditelným cílem jejich působení bylo "vybudování nové školní atmosféry" spočívající především v aktivistickém propagování "partnerství žáka a učitele", ve "frontálním útoku proti frontální výuce", v jasném a prokazatelném ústupu od kontroly kvality výuky, v aktivistickém budování "nové atmosféry", v zaměřování takto pojatých kontrol na učitele, kteří "nové úlohy a pojetí učitelství "nechápali za správný konec"", a v podpoře spřízněných aktivistů. V té době, v první půli 90. let, jsem už měl za sebou 15 let vcelku úspěšné praxe v základní škole, při které jsem vedl i zájmové technické kroužky, vytvářel učební pomůcky, vybudoval specializovanou učebnu elektroniky, byl jsem členem okresního metodického kabinetu pro fyziku, členem ústřední školské komise ČSSD, členem městkého zastupitelstva a jeho kontrolního výboru a členem okresního výboru školských odborů atd. Tak jako za předchozího režimu jsem i počátkem 90. let vedle své práce podle svého svědomí a možností i kritizoval některé nedostatky včetně toho nového "školně atmosférického aktivismu" vedoucího například k tehdy populárnímu promítání celovečerních filmů namísto výuky, k zatajování velikosti odměn pro učitele atd. Když tehdy přišla na naši školu tzv. hloubková inspekce, zjistili jsme, že výsledná inspekční zpráva není ani tak inspekční zpráva jako spíš jakýsi architektonicko meteorologický popis týkající se vzhledu a vybavení školy a tzv. školní atmosféry, přičemž vlastní výuka byla v té zprávě "na vedlejší koleji". Ta zpráva jasně odpovídala aktivistickému způsobu práce inspekce, která přitom vlídně jednala především s tzv. inovátory. Například tzv. Dotazník školní atmosféry byl rozdáván tajně (doslova a do písmene pokoutně) jen vybraným učitelům. Našeho inspektora Barometra jsem přitom přistihl. Přistihl jsem ho, jak ten Dotazník v učitelské kuchyňce polohlasně dává jedné aktivisticky konformní kolegyni. Přistoupil jsem k nim a řekl "Co tu máte pěkného? Dotazník? Já chci taky." Dostal jsem ho a na příští schůzi okresních odborářů, na které si na ten pokoutní školně atmosférický dotazník, kolegové stěžovali s tím, že oni ho ani neviděli, jsem jim ho dal se slovy "Tady ho máte - přistihl jsem v kuchyňském koutu inspektora Barometra při jeho pokoutním rozdávání. Řekl jsem si o něj a dostal ho..." Boj proti tomuto (nejen) inspektorskému aktivismu byl však vcelku marný. I když jsme v červnu 1994 na závěrečné pedagogické radě tu "Školně hloubkově atmosférickou zprávu inspektora Barometra" jako učitelský sbor hlasováním odmítli, ten aktivistický atmosférický průvan pokračoval i potom. V roce 1995 jsem pak po téměř 20 létech ze ZŠ ne zcela dobrovolně odešel ode vší započaté práce, která mne těšila. Učil jsem pak už jen na SŠ. Pak se ale i tam, přes veškerý marný boj proti aktivismu, projevil zhoubný dopad zpackaného systému RVP. Dotovaným "školním barometristům" pak přispěchal na pomoc Eduin a dnes už i Eduzměna a dnešní učitelé dostávají od ministerských, inspektorských a neziskovkářských pedagogicko populistických "atmosféristů" s vydatnoun "pomocí" Pedagogických fakult další a další mnohdy i dost nechutné "postfaktické čoudy".
Ani dnešní ČŠI se, bohužel, za tu svou posfaktickou, pedagogicko populistickou, korouhvičku nestydí. Nestydí se za to, že nevykonává řádně svou základní úlohu kontrolovat kvalitu výuky ve všech předmětech ve všech ročnících ZŠ a SŠ. Nestydí se ani za to, že postfakticky zdeformomovali význam pojmu školní inspekce. Nestydí se za své mnohdy samoúčelné a plané fondočerpačtví. Nestydí se nazvat učitele pedagogy. Nestydí se za své ignorantství k resortní nedostatečnosti MŠMT ani za "přicmrndávání do žejdlíku dílčích aktivit" nevládních organizací. Atd., atd., atd.
Co na tom, že kvalita českého školství se i za dobu jejich působení hluboce propadla a systémové řešení je v nedohlednu...* Učitel je přeci pedagog. Inspektor je přeci meteorolog. Meteorolog, na jehož korouhvičce je ve shodě s trendem některých pedagogických fakult asi napsáno "Poručíme větru, dešti. Nemusí pršet, když nám kape."
J.Týř
*
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/stale-vice-bohatych-lidi-firem.html
http://www.ceskaskola.cz/2019/04/ucitele-bez-podpory-na-hranici-moznosti.html
Okomentovat