Jana Nováčková: Respektovat a být respektován

pátek 21. prosince 2018 ·

„Respektující výchova dává dětem pocit, že jsou hodnotnými bytostmi. Umožňuje, aby se u nich rozvinula vysoká sebeúcta, kterou považujeme za velice důležitou. Člověk s vysokou sebeúctou nebude dělat nic, čím by klesl ve vlastních očích. Člověk s vysokou sebeúctou si nenechá od druhých všechno líbit, bude se umět bránit. A má šanci být sám sebou, rozvinout své vlohy a nadání,“ shrnuje Jana Nováčková svůj text na portálu rvp.cz.

Nováčková mimo jiné píše:

Máme-li uvažovat o respektující výchově, pak je třeba mít na mysli tři rozsáhlé oblasti, o které je třeba pečovat stejnou měrou.

Oblast, která je v diagramu stručně nazvaná úkol, zahrnuje znalosti, dovednosti, návyky, morální i společenské normy. Oblast nazvaná dítě znamená růst dětské osobnosti, budování sebeúcty i sebevědomí, objevování sebe sama, svých předností i slabostí. Třetí oblastí je vztah, kde se dítě cítí přijímáno i chráněno, aby i ono mohlo dávat ve vztahu najevo svou náklonnost, prožívat pozitivní emoce.

Všechny oblasti jsou důležité. Pokud se ve výchově zaměřujeme jen na jednu oblast a ostatní zanedbáváme, nemůže se nám podařit úspěšně naplnit ani tu, které dáváme přednost, jak to ukazují následující ilustrace.
Takto vypadá autoritativní výchova, kde hlavním cílem je dítě něco naučit a nezajímá nás, jak se u toho cítí, zda jsou naplňovány jeho potřeby, zda z nás má strach a necítí naši lásku, byť jsme přesvědčeni, že ho nade vše milujeme. To, o co usilujeme, naučit toho dítě co nejvíc, nemůže být naplněno, protože dobré učení závisí na naplněných potřebách i dobrých vztazích.


Poslední diagram znázorňuje vše dovolující výchovu, která je zaměřena především na dítě, na jeho přání. Zamýšlený cíl se opět nemůže naplnit, protože taková výchova nenaučí dítě mnoho věcí, které od něj budou ostatní automaticky očekávat, a tím bude ve svém životě dost narážet. Také nemůžeme prožívat šťastný život bez vzájemnosti ve vztazích.

Co je mocenský a co je respektující vztah

Pro to, zda zvolíme autoritativní, nebo respektující výchovu, je stěžejní, jak chápeme mezilidské vztahy vůbec. Zda si myslíme, že mocenský vztah je mezi lidmi v pořádku, nebo jsme přesvědčeni o rovnocennosti všech lidských bytostí. Samozřejmě, že lidé nejsou stejní, přesto ovšem mají jako lidé stejnou hodnotu. Tuto hodnotu má každý člověk od narození.

Mocenský vztah se dá znázornit dvěma nestejně velkými panáčky.
Panáčci mohou znázorňovat dva dospělé nebo dvě stejně staré děti, může to být dospělý a dítě, a může to být dokonce i dítě a dospělý, kdy si dítě určuje a diktuje, co má dospělý dělat (vše dovolující výchova). Mocenský vztah využívá fyzickou, mentální, sociální či ekonomickou převahu k prosazení cílů bez ohledu na potřeby druhých. Nemusí to být cíle špatné, špatný je samotný mocenský způsob, který se používá.

Malý panáček v takových vztazích touží většinou jen po výměně pozic, aby se on stal – aspoň na krátko – tím mocným. Jen ti, ať děti, nebo dospělí, kteří mají zkušenosti s rovnocenným vztahem, budou toužit po zrušení mocenské situace a nastolení té respektující.

Děti v mocenských vztazích mají v podstatě dvě možnosti – buď budou poslušní, nebo půjdou do vzdoru. Návyk na vzdorovité jednání je samozřejmě rizikový i do dospělosti, ale ještě rizikovější je poslušnost. Poslušnost je definovaná jako podřízení se osobě v mocenské pozici. Z poslušných dětí často vyrostou dospělí, kteří jsou manipulovatelní, s nevyužitým vlastním potenciálem (dělají, co chtějí druzí, ne to, co by chtěli rozvinout oni sami), v pracovních vztazích postrádají iniciativu a kreativitu, celospolečensky jsou pak poslušní občané rizikem pro demokracii.

Respekt znamená ohled:

• na individualitu druhého člověka, na jeho odlišnosti
• na jeho potřeby
• na jeho důstojnost

V respektujícím vztahu nese dospělý řadu odpovědností, s ohledem na mentální úroveň dětí o řadě věcí rozhoduje, ale nikdy by způsob, jakým to dělá, neměl potlačovat potřeby dítěte ani snižovat jeho důstojnost. Je to podobné jako člověk ve vedoucí funkci – je sice nadřízený, ale ne nadřazený. Stručně se dá říct, že pokud se chceme k dítěti chovat s respektem, měli bychom ho brát vážně a neměli bychom si k němu dovolit nic, co bychom si nedovolili k dospělým.

Postup při stanovování hranic

Mezi zodpovědnost dospělých patří též zasahovat, když dítě překročí hranice. Hranice jsou pro děti nutné, bez jasných hranic se dítě nemůže cítit bezpečně. Děti potřebují hranice opakovaně testovat – nikoliv, aby nás zlobily, ale aby se ujistily, že hranice platí, že s nimi musí ve svých činnostech počítat. Zde jsou nejdůležitější zásady, jak reagovat, když dítě překročí hranice:

• Zasáhnout – vždy reagovat, nenechat to „plavat“.
• Přerušit vlastní činnost a zajistit kontakt s dítětem.
• Klidně a krátce – bez vyčítání, obviňování, bez ponižování dítěte – zformulovat hranici.
• Nenechat se vtáhnout do diskusí.
• Vždy stejně (důslednost).
• Počítat s emoční reakcí dítěte a ustát ji.
• Dát dítěti empatickou reakci.
• Navrhnout jinou možnost, pokud lze.


Celý text naleznete zde

4 komentářů:

E.Kocourek řekl(a)...
21. prosince 2018 14:30  

Základní omyl, od kterého se odvíjí všechny ty ostatní omyly, je ve tvrzení "Lidé (nejsou stejní, přesto ovšem) mají jako lidé stejnou hodnotu. Tuto hodnotu má každý člověk od narození."

Samozřejmě se najdou krasoduchové, kteří budou na výše uvedené tvrzení přísahat. Avšak z (údajné) hodnoty, kterou "má každý člověk od narození", vůbec NIC dalšího nevyplývá. (Dokonce ani v dědičné absolutní monarchii ne!) Veškeré důsledky, které z hodnoty člověka mohou vyplývat, vyplývají ze skutečné hodnoty onoho člověka - co umí, jak se chová, jak silnou vůli má, jak moc je důvěryhodný, atd. apod. ////

Na iluzi, že dítě je plnohodnotný člověk, se dají vystavět úžasné pohádky. ////

tyrjir řekl(a)...
27. prosince 2018 11:28  

ODPOVĚDNOST a ZODPOVĚDNOST - jaký je v tom rozdíl?


Mezi zodpovědnost dospělých patří též zasahovat, když dítě překročí hranice. Hranice jsou pro děti nutné, bez jasných hranic se dítě nemůže cítit bezpečně. Děti potřebují hranice opakovaně testovat – nikoliv, aby nás zlobily, ale aby se ujistily, že hranice platí, že s nimi musí ve svých činnostech počítat. Zde jsou nejdůležitější zásady, jak reagovat, když dítě překročí hranice:..

Vcelku souhlasím. Na rozdíl od mnoha jiných článků se tu paní paní Nováčková alespoň pokouší o vcelku komplexní/vyvážený pohled. Necitlivá autoritativní/mocenská výchova a vzdělávání vedou opravdu u dítěte ke vzniku mnoha zábran a škodí mu stejně jako příliš liberální přístupy.

Mezi zodpovědnost dospělých patří též zasahovat, když dítě překročí hranice. píše poněkud nepřesně paní Novácková:

odpovědnost = povinnost určená nějaké osobě nějakou normou (při nedodržení odpovědnosti má daná osoba nést (strpět) následky za nedodržení své povinnosti)
zodpovědnost = míra kvality, s jakou nějaká osoba jedná v rámci své odpovědnosti (povinností)

Například:

MŠMT ČR je "vrcholovou" osobou ODPOVĚDNOU (povinnou na základě zákona) za řádnou péči o kvalitní vzdělávání v Česku. ZODPOVĚDNOST MŠMT za plnění jeho povinností je mnohdy mizerná. Za mnohé případy své nezodpovědnosti (neplnění zákonem mu daných povinností) MŠMT (podfinancované školství, dosud nefunkčí systém RVP/ŠVP, inkluze, korupce při čerpání dotací, neuspokojivé nebo i chybějící odpovědi na písemné podněty k nesrovnalostem v práci MŠMT atd.) dosud MŠMT "nenese" odpovídající následky. Protože rodiče, učitelé ani příslušné orgány České republiky vůči MŠMT dosud dost důrazně neuplatnili požadavek na postih MŠMT za jeho NEZODPOVĚDNOST (neplnění povinností).



K (do) ZODPOVĚDNOSTI dospělých určování patřičných hranic dětem beze sporu patří, když např. rodič nebo učitel je i na základě zákona osobou ODPOVĚDNOU (povinnou) za řádné/optimální působení na dobrý vývoj dítěte.

K ODPOVĚDNOSTI a ZODPOVĚDNOSTI rodičů, učitelů a příslušných orgánů České republiky určování patřičných hranic MŠMT ČR beze sporu patří, když MŠMT je na základě zákona osobou ODPOVĚDNOU (povinnou) za řádné/optimální koncipování, organizování a kontrolu školství v České republice


J. Týř

tyrjir řekl(a)...
27. prosince 2018 11:47  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
tyrjir řekl(a)...
27. prosince 2018 11:49  

Třetí oblastí je vztah, kde se dítě cítí přijímáno i chráněno, aby i ono mohlo dávat ve vztahu najevo svou náklonnost, prožívat pozitivní emoce. píše u svého diagramu paní Nováčková.

Opět vcelku souhlasím a poznamenávám, že analogicky to platí i pro vztah rodičů, dětí a učitelů k MŠMT a dalším orgánům České republiky:

Třetí oblastí je vztah mezi rodiči, dětmi a učiteli na jedné straně a MŠMT a dalšími orgány České republiky na straně druhé, ve kterém se rodiče, děti a učitelé cítí přijímáni i chráněni, aby mohli dávat ve vztazich najevo svou náklonnost, prožívat pozitivní emoce atd.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.