Historička: Školství je v něčem stále věrné tradicím z dob Marie Terezie

pondělí 6. srpna 2018 ·

České školství prošlo v posledních 100 letech řadou reforem, které odrážely nejen technický a společenský pokrok, ale i politický vývoj země. Proměnila se délka školní docházky a styl výuky, přibylo středních a zejména vysokých škol a v učitelských sborech významně vzrostl počet žen na úkor mužů. Přesto ale školství stále zůstává věrné i některým tradicím z dob Marie Terezie. V rozhovoru s ČTK to řekla Magdaléna Šustová, která vede oddělení dějin školství v Národním pedagogickém muzeu a knihovně J. A. Komenského v Praze.



Například základní struktura škol se podle Šustové od dob habsburské monarchie příliš nezměnila. "Páteřní školy tu pořád zůstávají, byť se jim můžou měnit názvy," řekla. Podobně je to i s jádrem obsahu učiva, myslí si. Při srovnání dřívějších osnov s dnešními rámcovými vzdělávacími programy, které učivo vymezují, nevidí velké rozdíly. "Pokud pomineme ideologickou složku, tak to, co se probírá ve které třídě, tak to je další věc, která se moc nemění," konstatovala.

Velkou změnu naopak podle ní představuje feminizace školství, která začala už v době první republiky. "Zhruba v roce 1918 na obecných a měšťanských školách, což je dnešní základní škola, bylo asi 30 procent učitelek a o deset let později jich tam bylo už necelých 40 procent," uvedla. Jejich počet potom podle historičky narostl hlavně v 50. letech v souvislosti se zavedením pracovní povinnosti. V současnosti tvoří ženy na základních školách zhruba 84 procent pedagogů.

Výrazně se změnil i styl výuky, řekla odbornice. Zatímco na začátku 20. století bylo rozšířené pouze paměťové učení a frontální výuka, ve které byla nepřijatelná vlastní aktivita dětí, od 30. let se začaly objevovat pokusy o reformu. "Bohužel vyšuměla do ztracena, ale byla zajímavá tím, že zaváděla to, o co se školy hodně snaží dnes: aby se děti hodně učily z praxe. Hodně kladla důraz na samostudium dětí," vysvětlila Šustová.


Celý text naleznete zde

10 komentářů:

Simona CARCY řekl(a)...
6. srpna 2018 9:19  

...Průměrný počet žáků na jednoho učitele se podle historičky za poslední století postupně snížil asi o polovinu na současných zhruba 30, a to v důsledku technického pokroku i poptávky po vzdělání...

Tedy je zřejmé, že výrazně muselo přibýt učitelů, protože demograficky jsme dost konstantní. Otázka je, čemu to prospělo.

E.Kocourek řekl(a)...
6. srpna 2018 19:17  

V důsledku čeho ?!?!
V článku se píše "Průměrný počet žáků na jednoho učitele se podle historičky za poslední století postupně snížil asi o polovinu na současných zhruba 30, a to v důsledku technického pokroku i poptávky po vzdělání." -- Když to porovnám se zemědělstvím, tam se "v důsledku technického pokroku" potřeba personálu snížila radikálně, a ve školství se zvýšila? ////

Podobně divné, jenom bez té jasné analogie, je to s poptávkou. Očekával bych, že při zvýšené poptávce škola nabere více žáků, a jen postupně přibírá další učitele. A to maximálně do původního poměru (vůči žákům)! Nevidím důvod, proč by se kvůli poptávce měl počet žáů na učitele zvyšovat. ////

Mám dojem, že historici dokážou jakž takž zjistit, co se stalo. Ale vysvětlování PROČ se to stalo je zřetelně nad jejich síly. ////

Milan Keršláger řekl(a)...
6. srpna 2018 19:31  

Jistě, současné školství používá leccos z doby Marie Terezie, protože výuka obdobně probíhala (v našem kulturním prostoru) už za Antiky a Marie Terezie výuku nevymyslela. Marie Terezie pouze zavedla povinné vzdělávání pro všechny. Naše školství tedy používá metody staré řekněme 3000 let (nejméně). Fascinuje mne, jak je normální (moderní) ignorovat skutečnost a vytvářet (šířit) tendenční (moderní) zkratky (nesmysly). Stejný způsob vzdělávání, jako uzákonila Marie Terezie pro všechny, probíhala už před tím (pro vyvolené) například v církevních kolejích, že... (nebo na Karlově univerzitě).

Vl.Václavík řekl(a)...
6. srpna 2018 23:41  

Pokud jde o šíření nějakých zkratek, pane Keršlágere, rád bych připomenul, že představa o uzákonění povinné školní docházky Marií Terezií je právě takovou zkratkou stále vytrvale šířenou. Povinná školní docházka byla u nás uzákoněna až říšským školským zákonem v roce 1869.
K počtu žáků ve třídě: Ten se z mnoha důvodů postupně snižoval. Komenský počítal se stovkou (i více), ovšem "učit všechny všemu" mohl jen učitel didakticky zdatný. Komenský navíc předpokládal zapojení starších žáků do výuky (tzv. decurióni). Což to zkusit i v současnosti?
Počet žáků ve třídě se obvykle chápe ve vztahu k učiteli. Dnes však máme někde párové vyučování nebo asistenta pedagoga - tím se počet žáků na učitele snižuje.

tyrjir řekl(a)...
7. srpna 2018 10:19  

Karel Capek napsal kdysi z dnešního genderistického pohledu asi trochu nekorektní hru Ze života hmyzu. V ní se svorné oboupohlavní páry snaží zvětšovat svou vonnou kuličku. My jsme ale už pokročili. Včera například začala v Praze týdenní slavnost Prague Pride. Možná by na ní Národní pedagogické muzeum mohlo mít vlastní aktivity podobně jako je mívají například některé složky ČSSD (tzv. Idealisté a Mladí sociální demokraté) bojující za práva menšin a za nový typ jednopohlavních rodin, kterým chtéjí dát spolu s ANO nově i manželský statut. Kdo nemá vůli a schopnosti na to, aby se řádně staral o demokratickou většinu, honí si zásluhy v péči o menšiny a okrajové věci (viz třeba inkluze a Kariérní neřád). Proti přirozenosti je přeci potřeba zásadné bojovat. Například: Ani po statisících let (zatím) nezanikla rodina a zvyk, že ženy rodí děti a starají se o ně spolu s muži. Ta 84 % feminizace školství je někomu asi málo. Myslím, že paní historička, média a ČTK mají možná ještě v kudlankizaci školství určité "výkonové" rezervy. :))) J.Týř

E.Kocourek řekl(a)...
7. srpna 2018 11:18  

Proti přirozenosti je přeci potřeba zásadné bojovat. -- Bravo, pane Týř! Máte copyright, a budu vás hojně citovat. ////


Ad Vl.Václavík a decurioni: Verne zmiňuje podobný systém v knize Dva roky prázdnin. V Československu se to IMO velice úspěšně používalo "na vojně" - starší vojáci učili a vychovávali mladší vojáky. K tomu samozřejmě potřebovali pravomoci, se kterými žádný řád nepočítal. Nerozumní oficíři to zahrnovali pod "mazáckou vojnu" a ze všech svých chabých (neboť nerozumných) sil proti tomu bojovali. ////

Byl bych pro obnovení tohoto systému, ale je jasné, že by to (opět) narazilo v duchu "mazácké vojny". Dnešní žáčkové mají problém nechat se kárat učitelem. Natožpak starším žákem. ////

Abych zdůraznil, jak skvělý je to systém, připomínám, že nejlépe se žák téma naučí tím, že to musí naučit někoho jiného. ////

Ivo Mádr řekl(a)...
7. srpna 2018 11:20  

"...a v učitelských sborech významně vzrostl počet žen na úkor mužů." Feminizace nadále roste a již několik desetiletí chybí na mnoha školách mužský vzor. Někteří žáci tak uvidí muže učitele až po 15 roce věku na SŠ.

BP řekl(a)...
7. srpna 2018 20:28  

...Průměrný počet žáků na jednoho učitele se podle historičky za poslední století postupně snížil asi o polovinu na současných zhruba 30, a to v důsledku technického pokroku i poptávky po vzdělání...

Tedy je zřejmé, že výrazně muselo přibýt učitelů, protože demograficky jsme dost konstantní. Otázka je, čemu to prospělo.

Ad Simona GARCY:

Učitelů může být stále stejně, nebo dokonce méně, neboť se stačí podívat na vývoj narozených dětí do statistiky od roku 1900. Na počátku 20. stol. se totiž rodilo až 3x více dětí než v současnosti (zhruba 330 000 ročně), dvojnásobek dětí se ještě naposledy projevil v polovině 70. let 20. stol. Historicky nejnižší počty narozených dětí přinesl přelom 20. a 21. stol. (mezi 80 - 90 tisíci dětmi za rok!!!). Byla to méně než jedna třetina dětí z před sto let. Současných 30 dětí ve třídě je pouhá polovina toho, co bylo před sto lety (60 dětí na třídu!). Z toho tudíž logicky vyplyne, že je dnes učitelů méně! Jinak při zachování stejného počtu učitelů by muselo zůstat pouhých 20 žáků na jednu třídu.

Vl.Václavík řekl(a)...
8. srpna 2018 22:57  

Nejlépe se žák téma naučí tím, že to musí naučit někoho jiného. Ano, pane Kocourku.
Zajímavé je i to, že některé věci žák/student pochopí lépe od spolužáka, než od učitele. Na tomto faktu staví řada didaktických koncepcí, které se však zcela rozcházejí s názory "dobré školy" mající své kořeny v osmnáctém a devatenáctém století. Školství je v něčem stále věrné tradicím z dob Marie Terezie (viz úvodní sdělení z webu ČTK).
Sedět 45 minut, poslouchat, něco si zapisovat, občas něco opsat od souseda, odpovídat na otázky, občas napovídat... to jsou některé znaky hierarchicko autoritativního přístupu ke školní práci.
S tím ale ve 21. století díru do světa neuděláme.

E.Kocourek řekl(a)...
9. srpna 2018 6:08  

21.století nebude, IMO, zas tak moc jiné nežli století 20., odhaduji bez důkazů. A české hierarchicko autoritativní školství si vedlo ve 20.století docela dobře. Není ovšem jasné, do jaké míry se na úspěších vynikajících českých osobností podílelo školství a do jaké míry jejich osobní schoposti. ////

Sedět 2x45 minut, případně občas zajít na pracoviště spolužáka, něco si stáhnout z webu nebo jenom poznamenat odkaz, občas něco převzít od spolužáka, řešit cvičení, občas napovídat ... to jsou některé znaky DNEŠNÍHO hierarchicko autoritativního přístupu ke školní práci, jehož jsem příznivcem. ////

Jo a ještě tu a tam odeslat hlášení o svém postupu, zjistit si vlastní úspěšnost, porovnat ji s úspěšností spolužáků a podle toho upravit vlastní tempo a/nebo úsilí. Ale to jsou jen takové detaily ... ////

V zásadě tvrdím, že by se ten přístup měl nechat na učiteli. Stran dělání děr do světa kopírováním cizích vzorů, případně vnucováním přístupů vymýšlených ministeriály, cermatisty nebo neziskovkami, jsem skeptický. Možná dokonce agresivně alergický. ////



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.