Tomáš Němeček: Usilovat o vzdělání obyvatel patřilo k představě o „dobré vládě“ a tu Marie Terezie sdílela s dalšími panovníky

sobota 30. června 2018 ·

„Marie Terezie bolestivě pociťovala svůj vzdělanostní deficit, o to víc o vzdělání dbala u svých dětí. Zejména synové, ale do určité míry i dcery se ve srovnání s ní vzdělávaly hodně. To víme docela podrobně, dochoval se i jakýsi soupis předmětů. Zahrnoval kromě čtení, psaní a matematiky i jazyky říše – císař Leopold mluvil běžně česky – ale i francouzštinu a latinu, dějepis, zeměpis a válečné plánování. A samozřejmě náboženství. Od čtrnácti let se učili logiku, fyziku, politiku a válečnou taktiku, ale měli také „dílny“ – pracovní výchovu. To je podle rakouských historiků habsburská specialita, tento rod dbal na to, aby jejich potomci aspoň „přičichli“ k manuální práci. Proč vlastně Marii Terezii záleželo na tom, aby její poddaní byli gramotní?,“ říká Tomáš Němeček v rozhovoru pro server Rodiče vítání. Němeček je autorem knihy pro děti a mládež Marie Terezie očima Marie Antoinetty a generála Laudona.


V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Proč vlastně Marii Terezii záleželo na tom, aby její poddaní byli gramotní?

Rozrůstal se státní aparát a byly potřeba lidské zdroje, které by zaplnily místa úředníků. Armáda absorbovala moderní vynálezy a rovněž vyžadovala od vojáků vyšší kompetence. Zároveň ale usilovat o vzdělání obyvatel patřilo k představě o „dobré vládě“ a tu Marie Terezie sdílela s dalšími evropskými panovníky. Z výnosu, který zavádí povinnou školní docházku, je patrné její přesvědčení, že vzdělávání je dobrá věc. Vzdělávací reformou pověřila augustiniánského mnicha opata Ignáce Felbigera, který zvelebil školství ve Slezsku, tehdy již pruském. Vyzvala ho, aby to, co tam vyzkoušel pilotně, provedl ve velkém v celé její říši.

Co to například obnášelo?

Felbinger připravil učebnice, ty měly své národní mutace a pro chudé děti byly zadarmo. Zpracoval i metodickou příručku, která by se mohla přirovnat k dnešnímu rámcovému vzdělávacímu programu. Také zavedl inspekci – kontrolu učitelů. Ti si měli vést deník a bylo jim poskytováno vzdělávání. Pomalu přestávalo platit, že učitelské místo je trafika pro armádní vysloužilce.

V mnohých vsích ale ještě žádné školy nebyly, tak jak tam děti mohly docházet?

Císařovna si od pobídky vyjádřené výnosem slibovala mimo jiné, že je místní šlechta založí. Pokud vám panovnice řekne, že by ráda viděla, aby „rodiče své děti ve věku od 6 do 12 let do škol posílali“, bylo jasné, že jde o příkaz a že se to musí nějak zařídit. Představa byla taková, že kde je fara, by měla být i škola. Mimochodem, pedagogičtí experti se v této souvislosti přou, zda její glejt zavedl povinnou školní docházku nebo spíš povinné vzdělávání. Děti šlechticů se taky nevzdělávaly ve školách, ale měly domácí učitele.

Tam kde školy byly, jak velké měly třídy?

Žáků bylo ve třídě asi osmdesát, když přesáhl počet stovku, učitel měl nárok na pomocníka. Mužský rod je namístě, ženy učitelky se objevily až o sto let později.

Co se děti učily?

Číst, psát, počítat, venkovské děti taky základy zemědělských prací, a samozřejmá byla výuka náboženství. Učilo se v národních jazycích říše, u nás tedy česky. Další studium ale pak již bylo v němčině. A to je počátek stížností českých vlastenců na germanizaci vzdělání.

Celý rozhovor naleznete zde

1 komentářů:

Karel Lippmann řekl(a)...
30. června 2018 12:46  

Zpětně až k Marii Terezii se vztahuje tradiční omyl, jehož negativní důsledky se zejména v poslední době stále zvětšují.
Připomeňme si tereziánskou studii "Příspěvky k podpoře lidového vzdělání (1778)", v níž najdeme tento pokyn: „Nechť se učí dítě jen to, kolik potřebuje pro svůj budoucí stav. Všechno, co jde nad to, je od zlého a slouží pouze tomu, aby dítěti zamotalo hlavu a aby se z něj udělal, ne-li velký, tedy malý blázen, jenž pak už nikdy nevěnuje svoji pozornost záležitostem, které mu leží před očima, ale zabývá se naproti tomu spekulacemi, čímž je vymýcena pohoda a láska k povolání a k práci.“

Jinými slovy, Marii Terezii vůbec nešlo o vzdělání, nýbrž výhradně o centralizovanou moc, kterou měli utužit pracovně schopnější, leč o nic více než dosud přemýšlející poddaní. Přemýšlení (vzdělání) bylo zavrženo, ono totiž narušuje kýženou poslušnost. Tehdy jako dnes. Proto mateme pojmy vzdělání a odbornost. Se vzděláním lze hovořit jen v souvislosti s Komenským, s Marií Terezií rozhodně ne. V současném školství však nad "učitelem národů" vyhrála na celé čáře. To není její vina, v 18. století přinesla pokrok, nemohla předvídat dalekou budoucnost. Pokračovatelé v její tradici však dnes vzdělání škodí. Možná neúmyslně. Jen nechtějí cosi tradičního a zdánlivě samozřejmého měnit.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.