Ivan Pilný: Digitální vzdělávání umožňuje, abychom se mohli posouvat a nemuseli přitom měnit celý školský systém

Bývalý ministr financí Ivan Pilný (ANO) nyní působí na ministerstvu školství, kde jako zmocněnec prosazuje vzdělávání v oblasti nových technologií. Většina společnosti včetně politiků se podle něj mylně domnívá, že digitální gramotnost končí u ovládání počítače. „Žijeme v době, kdy dosavadní model chodit do školy a pak z toho žít celý život je nenávratně pryč. Lidé se budou muset vzdělávat celý život,“ říká Pilný v rozhovoru pro iDNES.cz.

Ivan Pilný (psp.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

V čem podle vás spočívá problematika digitálního vzdělávání?

Žijeme v době, kdy dosavadní model chodit do školy a pak z toho žít celý život je nenávratně pryč. Lidé se budou muset vzdělávat celý život. Digitální vzdělávání je jen prostředek, který umožňuje, abychom se mohli posouvat a nemuseli kvůli tomu měnit celý školský systém. Učitelé se na to musí adaptovat, protože digitální technologie mění systém výuky. Už teď se například uvažuje o zavedení konceptu flipped classroom...

Co by se tedy na školách mělo neprodleně změnit?

Ve vzdělávacím systému se podle mých zkušeností neprodleně nemůže změnit skoro nic. Když se snažíte o reformu, je to jako když otáčíte tanker, výsledky vypadnou za několik let a my si nemůžeme dovolit tak dlouho čekat. Výuka opřená o digitalizaci není všespasitelná, jsou obory, na kterých se digitalizace nehodí nebo kde musí převažovat jiný typ výuky. To jsou například humanitní studia.

Na druhou stranu dnes na pracovním trhu chybí 230 tisíc pracovníků převážně technických profesí. S tím je potřeba něco dělat, vrátit se k modelu odborného školství, které se musí opírat o duální systém spojený s praxí a také využívat virtualizaci. Například převodovku můžete na počítači rozebrat na kousky a zase složit, můžete ji zkoumat z různých úhlů pohledu. Jsou firmy, které staví virtuální učebny. Viděl jsem to v Koreji, že takto učí operátory, techniky a pak je teprve pustí do skutečného světa.

Otázka je, jestli je snaha o něco takového i u nás, zda jsou technologie pro politiky dostatečnou prioritou. Je možné, že toto téma zastínil kariérní řád, inkluze a podobná témata, která poslední dobou hrála prim?

To bylo spíš způsobené tím, že tu byly projekty jako INDOŠ (Internet do škol, projekt, který měl za cíl zavést internet do základních a středních škol – pozn. red.), kdy se chrlily věci do naprosto nepřipraveného prostředí, a to není možné opakovat. Nechci hovořit proti inkluzi, která je především sociální problém, ale je potřeba si uvědomit, že pokud si myslíme, že za čtyřicet hodin vychováme asistenta, který bude dítěti ve třídě pomáhat, znamená to, že zatížíme třídu a školu něčím navíc. Je tedy potřeba oddělit sociální problém od vzdělávacího, což se neudělalo.

Pro tuto zemi je desetkrát důležitější, abychom nepromrhali jediný talent, abychom měli vzdělané lidi, než inkluze. Podívejte se na poměr peněz. Já jako ministr financí jsem na školství postupně ministrům dával stovky milionů, protože ten program byl velmi špatně odhadnut a v řadě případů byl zneužíván. Za záchrannou brzdu se zatahuje až teď.

Celý rozhovor naleznete zde