Dítě, které ve škole nestíhá a navíc zlobí. Stresuje učitele, a je samo vystresované. Plus nešťastní rodiče. Příběh jedné maminky, který není neobvyklý. „Učitelé to mají s dětmi jako je můj syn těžké, to vím. Ale kdyby projevili více pochopení, problémů by bylo nakonec méně,“ říká Věra Frajtová v rozhovoru pro server Rodiče vítáni.
Kdy jste zjistili, že syn má problémy?
Když nastoupil do školky, mezi děti. Choval se impulzivně, upozorňoval na sebe, neposlouchal. Paní učitelka si s ním moc nevěděla rady. Trousila poznámky jako, že na školku není zralý, že porušuje školní řád a že je to na vyloučení. Chodili jsme si pro něj s hrůzou, co zas vyvedl. Další rok nastoupil do jiné školky, tam to bylo lepší, paní učitelky si nějak poradily. Ale další rok přišly jiné a už jsme byli zase tam kde před tím. Časem i ony zjistily, jak na něj, ale vždycky když se objevila nová paní učitelka, bylo to zase vše dokola: neposlouchá, zlobí…
… V poradně pak syna posoudili jako nezralého na školu – v 7 letech – a poslali nás k psychiatrovi. Tam mu diagnostikovali ADHD, neboli hyperkinetickou poruchu – hyperaktivnost, impulzivnost, poruchu pozornosti.
Jaké to bylo ve škole?
První třída byl děs, poznámky lítaly, ze školy pořád nějaké stížnosti, i důtka. Pro nás jako rodiče bylo stresující neustále poslouchat, jaké mají ve škole se synem negativní zkušenosti.
Jak vidíte syna vy?
Je divoký, dělá věci bez rozmyslu, a pak ho to mrzí. Má to tak i doma, ale my jsme se s tím naučili žít a fungovat a doufali jsme, že totéž se podaří i ve škole. Učitelka to má těžké, neříkám že ne, chápu to, nemůže se věnovat jen jemu. Asistent nevyšel, zkoušeli jsme to.
Co by ještě podle vás pomohlo situaci řešit?
Věřím, že kdyby učitelé věděli, jak na to, syn by to ve škole zvládal lépe. Je to hodně o možnostech a přístupu učitelů. Určitě by bylo užitečné, kdyby měli ve škole dobrého psychologa a ten pomáhal i jim, nejen žákům. Jsem na sociální síti ve skupině s maminkami s poruchami, ať už ADHD nebo AS. I když jsou ty poruchy v něčem rozdílné, problémy mají děti podobné. Hlavní zásadou je správný přístup k nim. Někteří rodiče byli dokonce donuceni opustit danou školku nebo školu a hledat si jinou. Takže my se máme ještě dobře, nám zatím hrozí vyloučení jen z družiny. A naopak vím zase od kamarádky, která má také syna s ADHD, že díky učitelce vše zvládá bez psychiatra a bez poradny. Důležitá je podle mě kladná motivace pedagoga, ta záporná – odsuzování, kritika – naopak dítě ještě víc sesune ke dnu.
Celý rozhovor naleznete zde
5 komentářů:
Je to složitý problém. Záleží na podmínkách ve třídě, učiteli, vedení školy i na rodičích. Bohužel jasný systém není a nebude. Jen plané řeči politiků. Ono to ani nejde. Záleží na individuálním přístupu. Nejde napsat univerzální algoritmus, jak s takovým dítětem pracovat. Někdo to protě umí a někdo ne. Ten kdo to umí by za to měl být odměněn.
Když je ADHD ve třídě 1 dítě, tak to lze zvládnout, za předpokladu že se přidá třídní kolektiv (nesmí vyrušování podporovat). Když je ve třídě takových víc, je to katastrofa a ve třídě se prostě neučí, protože se "řeší". Na jednoho doplatí celý kolektiv...
Z mé zkušenosti je ADHD hlavě snaha získat pozornost nebo se vyhnout povinnostem. Pokud to takhle funguje v rodině, nelze s tím nic dělat. Proto si učitel musí stěžovat, aby rodina spolupracovala. Jistě, nemělo by to být ofenzivně...
Když to někde "funguje", je to obvykle tak, že ADHD dítě nezlobí, protože mu dá učitel pokoj (rozuměj nemusí nic dělat) za podmínky, že sedí vzadu a nevyrušuje. A to je taky špatně.
Pane Keršlágere, souhlasím. Díky za vaše názory. ADHD a i některé formy autismu jsou, myslím, mnohdy i důsledek rezignace rodiny na své poslání při výchově revoltujícího dítěte, kterou škola obtížně napravuje. Jsou ale i případy, kdy se na tom podepisuje škola necitlivým přístupem ke vzdorujícím tzv. hyperaktivním dětem. Učit ve třídě, kde jsou třeba tři aktivně revoltující hyperaktivní děti, je velký problém. Povážlivé je, že počet těchto jevů neklesá. Spíše naopak. J.Týř
Co s vyhořením učitelů, kteří mají ve třídě tři a více vzdorujících dětí?
Jiný předmět, jiná třída!
Odsuplovat to tam přeci může Tajný Učitel!
http://www.ceskaskola.cz/2018/02/tajny-ucitel-ochrana-pred-vyhorenim.html
:)))
Kolega mi líčil hrůzný zážitek, že se jim na průmyslovku hlásil nějaký autista. Maminka ještě před přijímačkami předem suverénně nakráčela do školy a učitele varovala, že na něho nesmí mluvit hlasitě, že se mu nesmí dívat do očí, že mu nesmí chodit za zády, že mu nesmí zadávat úkoly, které se mu nelíbí atd. Představa, že např. takového žáka máte v laboratořích nebo dílně, je hrozná. Naštěstí dotyčný neuspěl u přijímaček, takže to nemuseli dále řešit. Je ale hrozné, že dětští lékaři s klidným svědomím na přihlášku napíší SCHOPEN STUDIA BEZ OMEZENÍ.
Okomentovat