Lucie Zormanová: Vzdělávání učitelů předškolních zařízení v českých zemích z historického pohledu

Poprvé se objevil požadavek kvalifikace předškolních pedagogů v roce 1832. V roce 1832 byla zřízena pražská opatrovna Na Hrádku, nazývaná také jako první česká opatrovna, kterou řídil Jan Vlastimír Svoboda, který sám byl kvalifikovaným předškolním pedagogem a po svých zaměstnancích tuto kvalifikaci také požadoval. Tato odborná kvalifikace, vyžadovaná pro práci vychovatelky v této opatrovně, zahrnovala teoretické i praktické vzdělání v pedagogice, dobrou znalost českého i německého jazyka slovem i písmem, občanskou i morální bezúhonnost. Vzhledem ke kvalifikovanosti vychovatelek zde působících a vzhledem ke kvalitě tohoto zařízení, fungovala pražská opatrovna Na Hrádku jako vzor pro ostatní opatrovny, a proto zde byly vzdělávány i budoucí vychovatelky předškolních zařízení. Vzdělávání vychovatelek předškolních zařízení tak zahrnovalo teoretickou i praktickou přípravu.

Od roku 1848 se začal místo do té doby používaného pojmu opatrovna či útulek používat pojem mateřská škola. Tato mateřská škola byla určena pro děti od dvou let. Na konci 19. století se také začal pro pracovnici v mateřské škole používat pojem pěstounka. Tato pěstounka není plně chápána jako učitelka mateřské školy v dnešním pojetí. Na rozdíl od pedagogického pracovníka její role spočívá především v péči o dítě, nikoliv ve vzdělávací funkci. Její přístup k dítěti je tedy především „mateřský“, nikoliv „pedagogický.“

V roce 1869 říšský zákon o obecném školství umožnil, aby při obecných školách vznikaly mateřské školy. Tento říšský zákon také ustanovil kvalifikaci pěstounek a vyjmenovával jejich dovednosti a znalosti. V té době bylo dle zmíněného zákona po pěstounkách vyžadováno absolvování čtyřletého učitelského ústavu (Štverák, 1983).

V roce 1872 vyšlo nařízení Ministerstva kultu a vyučování, které podpořilo profesní přípravu pěstounek mateřských škol. Příprava byla provozována v rámci jednoletých kurzů při ženských učitelských ústavech. V letech 1914 až 1945 v souvislosti s rostoucími nároky na kvalitu pěstounek, později učitelek mateřských škol, byly již tyto kurzy realizovány jako dvouleté. Od roku 1934 se již také nepoužívá pojem pěstounky, ale učitelky mateřských škol (Opravilová, 2016, Štverák, 1983).

Mateřské školy v roce 1917 změnily resort, začaly patřit pod Ministerstvo sociální práce. Až o několik let později přešly konečně pod Ministerstvo školství. Období první republiky s sebou přineslo i další pozitivní změny pro učitelky mateřských škol, zvyšování jejich kvalifikace, kvality jejich vzdělávání. Zájem učitelek předškolních zařízení o vysokoškolské vzdělání a s ním související vyšší prestiž ve společnosti podporovali i učitelé ostatních stupňů škol a také vysokoškolští pedagogové. Tento návrh však vláda neschválila (Štverák, 1983).

Proto začaly učitelky mateřských škol svépomocně organizovat sebevzdělávací kurzy, doplňující kurzy, odborné přednášky při univerzitním semináři pedagogickém. V Praze, Plzni a v Brně bylo realizováno také několik vysokoškolských kurzů a také dvouleté kurzy při soukromé vysoké škole studií pedagogických v Praze. Roku 1932 byla otevřena soukromá Vysoká škola pedagogických studií, na níž bylo realizováno soustavné vysokoškolské studium pro učitelky mateřských škol, jež fungovalo formou dálkového studia. Roku 1933 byla v Praze zřízena Studovna učitelek mateřských škol (Kasper, Kasperová, 2008).

První požadavky na vysokoškolské vzdělání pěstounek mateřských škol se objevily na Sjezdu pěstounek českých mateřských škol v roce 1908. Na tomto sjezdu byl vyhlášen Program reformy mateřských škol a zazněl zde i požadavek Otokara Chlupa na vysokoškolské vzdělání pěstounek pracujících v mateřských školách.

Roku 1946 vešel v platnost zákon, dle něhož se učitelky mateřských škol mohly vzdělávat na pedagogických fakultách, a to v denní formě po dobu čtyř semestrů. Později bylo studium zkráceno na dva semestry.

Celý text naleznete zde