Jak vycvičit nového učitele. Projekt Učitel naživo staví na praxi. Ta na fakultách chybí.

„Vadil mi nedostatek praxe. Představa, že si mám po pár dnech zkušeností stoupnout před třídu a učit, mě děsila,“ vysvětluje Eva, studentka pražské pedagogické fakulty. Není jediná, která to tak vidí. Dostat více hodin praxe do studijních programů na pedagogických fakultách se ale nedaří. I z finančních důvodů. Posadit studenty do posluchárny je levnější a to se na chronicky podfinancovaných pedagogických fakultách počítá. Eva se zapojila do projektu Učitel naživo. V podmínkách výchovy učitelů v Česku je to unikátní záležitost. Intenzivní roční program je naplánovaný tak, že zabere dva a půl dne v týdnu, podíl praxe a teorie je půl na půl. Reportáž přináší MF DNES.

Michal Dubec (ucitelnazivo.cz)

Že výcvik učitelů praxí funguje, je vidět i na problémech, se kterými se budoucí učitelé potýkají. „V říjnu byl folklor to, že neuměli postavit vyučovací hodinu. Teď už se naši studenti nebojí stoupnout si před třídu, mají ošetřené první rány. Mohou už se svými žáky jít do větší hloubky. Když jim dáváme zpětnou vazbu, řešíme proces učení, individualizaci hodiny, badatelskou výuku,“ popisuje pokrok svých studentů Michal Dubec, jeden ze dvou průvodců projektem.

Než se nadchl pro projekt Učitel naživo, pracoval na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Už léta učí učitele například to, jak motivovat žáky, jak s nimi komunikovat nebo jak vést tým.

„Lidi, kteří se do projektu Učitel naživo přihlásili, jsou nastavení na experiment. Hned přemýšlejí o tom, jak to, co se tu naučí, využít ve výuce, není to žádná slovní pedagogika,“ říká Michal Duben.


Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES