Ivan Langr: Nesčítejme Romy, ale sociálně vyloučené

„Když jsem na začátku března veřejně odmítl metodu, jakou se v Česku z popudu úřadu vlády a MŠMT provádí etnické sčítání Romů, předpokládal jsem, že tím spustím společenskou diskuzi, nakolik je podobný způsob v 21. století lidsky únosný jak pro majoritu, tak pro samotné Romy. Následný ohlas ukázal, že rozlišování lidí pouze na základě vnějších znaků (vzhledu), projevů a dojmů, které si navíc o menšině subjektivně vytváří a generačně předává majoritní část populace, je trnem v oku mnohých,“ píše v novém komentáři náměstek libereckého primátora Ivan Langr. Komentář přinášíme v plném znění.

Ivan Langr (liberec.cz)

Jsem přesvědčen, že je na místě zcela změnit dosavadní přístup v sociální politice státu a založit ji nikoli na etnickém principu (jsi tím, jak vypadáš, jaký vytváříš dojem), ale na konceptu sociálního vyloučení (jsi tím, kdo nemá rovné šance). To přitom vůbec neznamená, že nemáme souběžně podporovat práva menšin, usilovat o jejich sebeuvědomění, napomáhat kulturní rozmanitosti a upevňovat všeobecnou společenskou toleranci. Naopak. Snadněji toho ale lze dosáhnout právě sociálním, nikoli však etnickým začleňováním (podrobnější analýza v příloze).

V čem vlastně etnické sčítání selhává a v čem je naopak objektivně vhodnější koncept sociálního vyloučení, resp. nástroje pro začleňování?

1. Sociální vyloučení především pracuje s konkrétním jedincem, který má nějakou aktuální potřebu podpory od společnosti, aby zvýšil (vyrovnal) své šance vést férový život jako ostatní. Etnické sčítání naopak pracuje s celým definovaným společenstvím, ale jeho podporou jako celku nedokáže napřímo pomoci konkrétním jedincům. I v rámci sebeuvědomělé komunity proto nacházíme značnou část sociálně vyloučených; sama majorita (lidé hlásící se k české národnosti) je nám toho ostatně příkladem. Obecně pak platí, že společenstva disponují jen takovou mírou občanských, ekonomických a sociálních práv, jaká je schopen uplatnit každý její příslušník.

2. Sociální vyloučení je možné v rámci sběru dat postavit na solidní vědecké bázi, etnické sčítání je naproti tomu pavědecké, protože ryze subjektivní, a získaná data vzájemně nesrovnatelná. Na základě vládní metodiky totiž můžeme v důsledku získat x různých pohledů (vzorců pozorování) od stejného množství pozorovatelů, aniž bychom výsledky nějak ověřovali. A s tím by neprošel student univerzity už v prvním semestru studia. Jak tedy můžeme podobný přístup tolerovat v rámci státních veřejných politik?

3. Sociální vyloučení primárně nevyvolává předsudky, protože etnicitu považuje sice za jeden z možných (a to ještě v kombinaci s jinými), ale nikoli jediný faktor možného znevýhodnění. Etnické sčítání ale takové předpojatosti přímo akceleruje, protože nutí pozorovatele určit si příslušnost pozorovaných podle vzhledu, verbálních výrazů, sociálního chování a kulturních projevů, a vzbuzovat tedy sám v sobě již generačně zakořeněné postoje intolerance. Vlastní průzkum aplikace vládní metodiky v praxi základních škol, jak jej uvádím v příloze, mi to ostatně jen potvrzuje.

Na posledním místě je třeba jmenovat pro mě nejdůležitější aspekt, proč dosavadní vládní přístup zavrhnout – kontroverzní formu etnického sčítání, ideově vyčpělou a brutálně politicky zneužitou před pár desítkami let, odmítají i sami Romové. A tímto zjištěním bychom měli začít. Pokud totiž budeme jakékoli menšině vnucovat výhradně majoritní pohled na svět, automaticky ji degradujeme na úroveň podřadného společenství, které v našich očích nemá kvůli odlišnosti šanci nikdy obstát.


Ke komentáři Ivan Langr doplnil i stručnou analýzu, kterou naleznete zde