Veronika Valíková: Čerti v mobilech aneb dobrý sluha a špatný pán

středa 8. března 2017 ·

„Podívejme s na to z pohledu obyčejné češtinářky, která s elektronikou manipuluje velmi opatrně, většinou pod dozorem vlastních dětí. Je neuvěřitelné, jak mi moderní technologie v posledních letech usnadnily práci,“ píše Veronika Valíková v úvaze o dnešních žácích a studentech a místě mobilů nebo tabletů v současné škole. S autorčiným souhlasem přinášíme celý text.

Veronika Valíková (archiv autorky)
Českým školstvím obchází nové strašidlo, přenosná elektronika. Mobily, tablety, přehrávače, notebooky mají devastující vliv na mládež. Děti nečtou! Jsou roztěkané! Nekomunikují! Neposilují sociální vazby! A ďábla je třeba vymítat!

Když jsem vyrůstala, byly zahraniční knihy a filmy, které nám bolševik dovolil oficiálně, i ty, k nimž jsme se dostali neoficiálně, jediné rozptýlení a spojení se světem venku, za ostnatým drátem. K tomu přidejme desky a kazety, protože kazeťáky začínali dostávat k Vánocům moji movitější spolužáci někdy na gymnáziu. Četli jsme hodně - ale ne všichni. I na oboru čeština - dějepis FF UK se mnou studovali spolužáci, kteří otevřeli dvě beletristické knihy do roka.

Dělali jsme, stejně jako dnešní mladí, to, co nás bavilo, k čemu jsme tíhli. Někdo sportoval, někdo tančil, jiný hrál divadlo a někdo odešel za hranice. A někteří se jen tak poflakovali světem a čekali, odkud přiletí štěstíčko. Nebo pár facek.

Dnešní mladí nejsou lepší ani horší než jsme byli my. Mají jen trochu více svobody - ale je to svoboda zdánlivá a ošidná. Mohou cestovat, dostanou se k libovolným knihám, filmům, hudebním nahrávkám. Ale platí jiné daně. Například mají méně času Ten jim ukrajuje i množství nových vjemů, podnětů a možností, které s sebou přináší právě moderní elektronika.

Je to s ní stejné jako s každým novým vynálezem. Nejdříve mu lidé zcela propadnou, nadužívají ho, trochu na to doplatí. Potom si zvyknou a začnou ho používat s rozumem. Zákazy a regulace ještě nikdy nic nevyřešily. Nefungují ani u prohibice alkoholu, natož u přístrojů, které byly vynalezeny proto, aby lidskou komunikaci usnadnily, nikoli ztížily.

Že nám to v tuto chvíli tak nepřijde, je jiná věc.

Podívejme s na to z pohledu obyčejné češtinářky, která s elektronikou manipuluje velmi opatrně, většinou pod dozorem vlastních dětí. Je neuvěřitelné, jak mi moderní technologie v posledních letech usnadnily práci.

Běžná hodina gramatiky v primě či sekundě. Probíráme zájmena (já, mě/mně; naši/naší; týž/tentýž; jenž, jež, již) a všechny ty ostatní brouky. Dříve jsem si půjčovala závěsné plachty zájmen (máme jednu sadu na školu), někdy používala promítací projektor (dva na školu, hrozná obluda). Dnes mám v počítači soubor ČJL v kostce, kde jsou všechny tabulky krásně barevně vyvedeny. A studenti mají tuto učebnici také - buď v papírové podobě, nebo v tabletu, notebooku, mobilu. Nevidí-li na světelnou tabuli v čele třídy, mohou příslušnou tabulku otevřít ve svém osobním zařízení.

Nevíme, jak se píše nějaká instituce či městečko na Moravě s pěti předložkami v názvu. Klikneme na internet a dopídíme se správného pravopisu. Podobné je to s psaním s/z či i/y ve slovech vymýtIt les a vymítat ďábla. Informace může hledat učitel nebo studenti na svých přenosných čertících.

Že je pro nás velkou pomocí možnost doprovodit výklad o Hamletovi či Kupci benátském ukázkami z filmů, že můžeme rozebírat libovolné balady z Kytice či texty moderní literatury, aniž bychom byli závislí na výběrech čítanek, o tom asi netřeba psát. Veřejnost by ovšem měla vědět, že mladí mají ve svých mobilech a tabletech často také studijní materiály ze školních webů či mailů od učitelů.

Student pak o přestávce (nebo vy jste se snad o přestávkách nedrtili na testy z dějepisu a angličtiny) rozklikne příslušný text a nacpe do mozku vše, co se tam ještě vejde. Ne vždy a ne všechno si stihne vytisknout na domácí tiskárně. A volných počítačů bývá ve všech školách pořád zoufale málo...

Vím, ti lumpové na mobilech a ostatních přístrojích také hrají hry, surfují na nesmyslných webech, esemeskují či chatují s přáteli po celém světě, projíždí zprávy, novinky ze světa hudby a sportu, hledají inzeráty, brigády, možnosti ubytování u moře či na horách... No a co? To všechno patří ke všeobecnému vzdělání.

Školy by se neměly snižovat k tomu, že vytvoří prostředí "elektronické prohibice". Není to zdravé pro ně ani pro studenty. Protože prohibice vždy povede k porušování pravidel, tajnému užívání zakázaného, práskání a ještě většímu narušování mezilidských vztahů, než jaké přisuzujeme používání přenosné elektroniky.

A učitelé by neměli být hlídači a drábi v prohibičním prostředí. Jejich úkolem je především vzbuzovat zájem o vlastní předmět, přesvědčit studenty, že rozhovor o Faustově vině a vykoupení (a že se ten Mefistoteles opravdu snažil, ba dokonce sázku vyhrál) či o roli Wolanda v Bulgakovově komunistické Moskvě (velmi zvláštní ďábel, ale stejně poslušný jako ten Goethův) je mnohem zajímavější než celohodinové klikání na fb.

Jen potom může vztah učitele a studenta fungovat tak, jak má. Může být otevřeným dialogem, z něhož se učí obě strany. Potom se škola a učitel nemusí bát ani čertíků, ukrytých v přenosné elektronice, protože motivace, zájem a láska jsou slova, kterých se čerti bojí ... jako kříže.

Záleží jen na nás - a na šéfech našich škol - jaký přístup k ďáblíkům v těch malých přístrojích zvolíme.

Můžeme se jich bát a vyhnat je ze tříd a škol dveřmi. Buďme si jisti, že se vrátí oknem.

Nebo můžeme naše děti naučit s čertíky pracovat. Vysvětlit jim, že všechno dobré může být zároveň špatné. Že elektronika může být skvělý sluha a nebezpečný pán.

Tuto cestu považuji za mnohem rozumnější a důstojnou školy 21. století.


Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu

8 komentářů:

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
8. března 2017 6:49  

Naivní text ovlivněný gymnaziálním prostředím. Vliv mobilu na děti je spíše (ovlivněno realitou základky) závislostní, tedy více špatný pán, než dobrý sluha.

laimes28 řekl(a)...
8. března 2017 6:54  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
mirek vaněk řekl(a)...
8. března 2017 7:50  

Je to hezký názor a elektronika je budoucnost. Asi tomu nezabráníme. Ale pozor u malých dětí. Má to negativní vliv na rozvoj mozku.

Ygrain řekl(a)...
8. března 2017 8:55  

"Naivní text ovlivněný gymnaziálním prostředím"
Ale ne, ne průmyslovce to funguje taky. Jen je třeba striktně trvat na tom, že mobily se v hodině používají pro pracovní účely, žádné gamesky ani nic podobného.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
8. března 2017 9:26  

Ok

poste.restante řekl(a)...
8. března 2017 10:22  

Není to ani moc let, co jsme na těchto stránkách diskutovali s panem profesorem Brdičkou o konceptu BYOD a používání elektroniky ve výuce.

Vždy jsem tvrdil, a nic se na tom nezměnilo, že základem musí stanovení určitého "právního" rámce. Zákony, vyhlášky, školní řád.
Například i obecný zákaz je obvykle doplněn upřesněním v tom smyslu, že pro potřeby výuky může učitel používání povolit.
Někteří vyučující před písemkou vybírají mobily. Mají ale oporu, když žák odevzdat mobil prostě odmítne?
Některé školy zakazují mobily jako drahý předmět, ve snaze vyhnout se případným náhradám škody. Je to logická obranná reakce.
Na druhou stranu je to v rozporu s oprávněným zájmem rodiče např. o bezpečnost dítěte.
Když budu mobily, (tablety, notebooky) využívat ve výuce, musím dovolit také jejich nabíjení?
A co když v důsledku dojde k jejich poškození, nebo škodě na majetku školy?
Tohle všechno jsou otázky, které by mělo vyřešit MŠMT a nenechávat se v tom školy plácat samy.

Souhlasím s názorem, že na prvním stupni je potřeba přistupovat k používání mobilů, tabletů a spol. velice opatrně. Velice opatrně.

Na vysoké škole si snad nikdo dnes studium bez notebooku ani neumí představit.

Z toho mi logicky vyplývá, že někde mezi první třídou na základce a první třídou na vysoké by měl proběhnout nějaký pozvolný, možná i skokový vývoj.

V prvním ročníku na střední trvám na tom, aby si žáci dělali poznámky sami. - Aby se to naučili.
Ve čtvrtém ročníku je mi to (téměř) jedno a dodávám jim materiály v elektronické podobě. Používání vlastní techniky je tak vlastně velmi žádoucí.

Nevidím nejmenší důvod, proč by nemohl učitel, tam kde je to smysluplné a tam kde k tomu má připravené podmínky, využívat moderní elektroniku.
Na druhou stranu ale nemůžu přece stavět výuku na tom, že žák, který nemá smartphone, si ani neškrtne.

Nepochybuji o tom, že vývoj dospěje jednou do stavu, kdy běžný papírový sešit a propiska budou z větší části nahrazeny elektronikou.
Za účelné ale považuji schopnost ovládat obojí.

Ygrain řekl(a)...
8. března 2017 10:29  

" Na druhou stranu ale nemůžu přece stavět výuku na tom, že žák, který nemá smartphone, si ani neškrtne."

To rozhodně ne. Proto je obecně lepší spíš pro skupinovou práci, protože pár se jich po třídě vždycky najde.

laimes28 řekl(a)...
8. března 2017 12:20  

všechny tyhle krámy nemají ve výuce na zš a sš co dělat,no a na vš záleží na stylu výuky,většinou se jedná o didaktický paskvil,kdy vyučující něco promítá a promítané reprodukuje,takové diskontní pojetí 1+1 v jednom,systém oko - mozek-ruka ještě nikdo nepřekonal



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.