Dvě stě malých průzkumníků: Jak se české školy vyrovnávají s inkluzí

Reportáž o tom, jak se české školy vyrovnávají s „inkluzí“ napsala Hana Čápová pro týdeník Respekt. Zmiňuje v ní mimo jiné, že dvě z odborných asociací se distancují od Společného prohlášení, které kritizuje aktuální situaci v českém školství právě v souvislosti s „inkluzivní novelou“ školského zákona.

Hana Čápová (respekt.cz)

Minimálně dva z údajných signatářů Společného prohlášení – Asociace ředitelů základních škol a Asociace pedagogů základního školství – se od něj podle Čápové distancují. Jejich zástupci prý podepsali jen prezenční arch na akci, kterou pořádala Asociace speciálních pedagogů, a teď se cítí podvedeni.

"Podpis pod společným prohlášením nenecháme," říká viceprezident Asociace ředitelů základních škol Pravoslav Němeček. Rozhodně se nechce přidat k protiinkluzivní kampani.

Osu reportáže ale tvoří příběh dvou dívek – jedna z nich přešla z praktické školy do školy „běžné“ a je tedy jednou z těch „dvou set malých průzkumníků“ v tomto školním roce. Druhá naopak přešla z běžné školy do školy praktické. Obě jsou šťastné.

Terezka

Terezka propadla v první třídě a byla přeřazena do třídy pro děti s mentálním postižením. "Neměla tam vrstevníky, všechny děti byly starší," vypočítává matka. "Učitelka nebrala žádné ohledy, spěchala na ni, křičela a ona chodila domů s pláčem."

Zoufalá matka se šla poradit s psycholožkou, ta ji ujistila, že dcera, i když má problémy s krátkodobou pamětí, špatně čte a plave v pravopise, není mentálně zaostalá, a doporučila běžnou školu. Matka si změnu nemůže vynachválit. "Paní učitelka nespěchá, nekřičí, a i když něco jde pomalu, dodává dceři sebedůvěru a energii," říká. "Holka se do školy těší, dokonce má chuť se doma učit a dělat domácí úkoly."

Sabina

Sabina naopak přestoupila z běžné školy do praktické. Usilovala o to její matka přesto, že vyšetření ukázalo, že dívka mentální postižení nemá. Problém je v tom, že Sabina je Romka.

"Holky se jí ani nedotkly, a když náhodou, běžely si honem umýt ruce," popisuje matka v reportáži ponížení dcery. "Děti na ni pokřikovaly, aby si koupila bílou barvu."

Matka se situaci snažila řešit s učitelkou, cítila však, že ji moc nechápe. "Říkala mi, se Sabinkou není problém, je pěkná, čistá, učení jí celkem jde," vzpomíná. "Odpovídala jsem jí, já vím, ale problém je s ostatními dětmi." "Ráno zvracela, kolikrát jsme se musely vrátit od školy domů," vypráví matka.

Zameškané hodiny, odpor ke škole a tím pádem i k učení udělaly své. Z další návštěvy pedagogicko-psychologické poradny v Jablonci nad Nisou Sabina odešla s potvrzením, že lehce mentálně postižená je. Teď je podle matky šťastná, do školy se těší, má tam kamarády a navíc toho najednou umí víc, než když chodila do školy běžné.


Celý text naleznete zde