Pozdější nástup do základní školy by měl být podle odborníků z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze výjimečný. Měl by se týkat maximálně dvou procent dětí ročníku. Doporučují to v publikaci Spravedlivý start, jejíž závěry na konferenci o předškolním vzdělávání prezentoval David Greger. Ministerstvo školství informovalo, že ve školním roce 2015/2016 mělo odklad 19,5 procenta dětí.
 |
| David Greger (pedf.cuni.cz) |
Greger upozornil, že ve Francii a v některých dalších evropských zemích odklad není povolen. V ČR je rozšíření odkladů vysoké i v porovnání se zeměmi, kde tato možnost existuje. Například na Slovensku mělo ve školním roce 2013/14 odklad asi osm procent dětí.
V závěru publikace autoři doporučují: „V návaznosti na orientaci na připravenost školy plošně a zcela automaticky přijímat šestileté žáky doporučujeme zrušit současnou praxi udělování odkladů školní docházky. Tato praxe je ekonomicky rozmařilá a neexistují žádné doklady o její prospěšnosti pro vzdělávací dráhu dítěte.
Odklad školní docházky by měl být zachován, ovšem měl by být vyhrazen pro minimální počty výrazných případů s jasnou zdravotní nebo psychologickou indikací. Odhadujeme, že by podíl odkladů školní docházky neměl překročit 2 % populačního ročníku.
S tím souvisí změna funkce pedagogicko-psychologické diagnostiky, která by nadále neměla být používána pro rozřazování dětí, ale pro specifikaci jejich potřeb a naplánování vhodných vzdělávacích postupů. Zápis do školy by měl být zaměřen nikoli na výběr dětí, ale na podporu rodičů při rozvíjení příslušných dovedností dětí.“
O publikaci „Spravedlivý start?“ Jsme psali zde
Na konferenci k předškolnímu vzdělávání upozornila ČTK
13 komentářů:
Škola by měla být připravena na dítě, nikoli dítě na školu.
Bezesporu.
Jen bych rád připomněl, jaké problémy mohou nastat s chůvami, není-li dostatek peněz. Takže asistenti žáky převlékající, krmící, myjící a samozřejmě i bavící.
Nebál bych se ale jít ještě dál, a už konečně zcela zavrhnout tezi o tom, že škola připravuje dítě na život. Človíček má být ve škole tak dlouho, dokud se nám nepodaří připravit okolní svět na jeho příchod. Nejlépe formou celoživotní pečovatelské služby.
Zase jeden chytrolín z akademické sféry, který by chtěl poroučet větru a dešti.
Já si myslím, že školy na děti připravené jsou již mnoho let. Mají tam pro ně lavice, židličky, tabule, učebnice a další a další.Paní učitelky umí učit. To,že si dítě při nástupu do školy neumí utřít nudli, že si nezaváže boty, že neumí rozeznat krávu od hada asi bude problém rodičů.Jo posadit dítě k tabletu nebo PC a popíjet kafčo s kámoškou, to je život. Měla jsem dítě,co umělo vyjmenovat anglické důstojníky z nějaké hry a neumělo pojmenovat třešeň a švestku. Trochu paradoxy dnešního života. Ale jako učitelka odmítám přijmout fakt, že je výborné, že to dítě umělo ty postavičky ze hry. Asi mu to k ničemu nebude, že.Jenže dnes je trend chválit za kdejakou kravinu.
doporučujeme zrušit současnou praxi udělování odkladů školní docházky.
Tak vám asi nezbývá než cílená osvěta směrem k rodičům.
Tísíc doporučení a stanovisek kohokoli nevyváží konečné slovo rodičů.
Je to poměrně průhledné pokus, jak trend, který nastartovali jasnozřiví propagátoři 'vše v zájmu dítěte', a který přinesl nemalé problémy, hodit zase na školy.
Nějaké základní návyky a soběstačnost alespoň v té hygieně? A jako že snad rodičové?!
No to jste asi upadli, ne?
O odklad žádají rodiče, za x-let, co zapisuji výsledky zápisu, jsme jen 1x doporučili mamince zvážení odkladu pro "školní nezralost", domluvili jsme se. Letos jsme měli 17 odkladů z 96 dětí - všechno žádosti rodičů (bez přihlédnutí k názoru školy). Takže souhlas s "Tisíc doporučení a stanovisek kohokoli nevyváží konečné slovo rodičů."
Rodiče přece nejlépe vědí, co je pro jejich děti dobré.
Ono to často připomíná řetězovou reakci. Dítě dovrší šest let, přijde čas zápisu, jenže ouha, do první třídy nastoupí i sedmiletí, co měli odklad minulý rok. První vyměknou rodiče dětí narozených od června do srpna, "vždyť by byli ve třídě nejmenší". Tím pádem jsou zvikláni i rodiče květnových, a rodiče březnových zjistí, že polovina školkových kamarádů jejich dítěte žádá o odklad.
Přiznejme si, že ve velké části případů jde o to, dítěti prodloužit dětství a odložit o rok povinné vstávání ráno (a to nejen dítěte, ale i aspoň jednoho z rodičů, v čemž může být zakopaný pes).
Starší dceři mého dobrého známého doporučil psycholog v posledním ročníku školky odklad, protože má prý potíže se soustředěním. Rodiče se nezalekli, o odklad nežádali a dnes je slečna v sekundě na osmiletém gymnáziu.
Je to opravdu věcí rodičů.
Nůžky se začínají čím dál tím víc rozevírat. Děti, kterým se rodiče věnují, klidně mohou nastoupit i dříve než v 6 letech. A pak jsou takové, které ani v 7 letech nevědí, kde bydlí, kdy mají narozeniny, jak se jmenuje máma příjmením, nemalují, doma jim nikdo nečte,jedí výhradně lžící, netuší, že mají na ruce 5 prstů....a miliony dalších drobností, které bývaly u prvňáka považovány za samozřejmost.
Dřív se mi občas někdo strachy počůral z čertů. Dnes se mi prvňáci počůrávají běžně a občas se i pokakají.Učím na běžné sídlištní základce, nikoliv na zvláštní škole.
To, že je slečna v sekundě na osmiletém gymnáziu, ale vůbec nedokazuje, že odklad nepotřebovala. Co my víme, jestli jí nevyzrálost skutečně nevadila při soustředění, a je docela možné, že si první stupeň zbytečně odtrpěla spolu se svými rodiči.
Napadá mě otázka. Není to úplně jedno? Nechť tedy nastoupí žák pětiletý nebo sedmiletý. Důležitá je samozřejmě sociální zralost, zdravotní dispozice, názor psychologů, atd. Výuka klidně může začínat v 7.30 nebo v 9.00 hod. Není to taky úplně jedno? V Anglii končí žáci každý den v 15.30 hod., u nás třeba již ve 12.30, 13.30. Ve škole může na hodinu zvonit a taky nemusí, může hrát třeba písnička. Není to úplně jedno? Ve škole může nad katedrou viset obraz prezidenta a taky nemusí. Je to taky úplně jedno. A o takových věcech se nemá cenu hádat. Nástup do školy samozřejmě ponechat na 6 letech, ale nechť se rodiče rozhodnou sami. Jsou to jejich děti.
Není to úplně jedno?
Je.
Do školy nechť se chodí, a nebo taky ne. Podstatné je, jestli se dítě někde něco naučí. A nebo tak ne. Proč se matematiku neučit třeba až od dvanácti let, jak rozvažuje pan Šteffl. A nebo vůbec ne. Nač přírodní vědy. Koho to dnes zajímá. Jazyky, kdo bude potřebovat, sám se naučí. Celý život jsem se obešel s češtinou.
Leta jsme s žáky pracovali na docela zajímavém projektíku s fotografiemi. Dařily se velice hezké věci. Tak jsme je i vystavovali. Pak vyšlo najevo, že to je moc práce, a že třeba emoce do školy nepatří. A tak už to nedělám. Mám klid. Nikomu to nechybí, a svět se nezboří. Retušujeme červené oči.
V tabulkáči spočítáme průměr a zjistíme největší hodnotu. Práce na dva měsíce. Se správcem souborů se už nikdo mořit nebude. Nějaké hromadné aktvity, filtry. K čemu to. Natož pak nějaká dvójková soustava. Máme přece sesítkovou. Databáze? K čertu s nimi. Stačí rozhodit témata. Žáci překopírují wikipedii do prezentace, a je to. Nějaké styly, šablony, předlohy, osnovy? Cha. Stačí kouknout, co mydlí ouředníci na ministerstvu, a je nám jasno. Po-ho-da.
Zítra dětem řeknu, ať si něco dělají na netu. Co je zajímá, pokud budou mít chuť. Každý svým tempem, pěkně ve skupině. Dám jim za to jedničky a možná se ještě do důchodu stihnu stát také oblíbeným učitelem, a zapadnu do kolektývu... A nebo tak ne.
I to je úplně jedno.
Nač tolik pesimismu? Ono to je sice jedno, ale já se řídím zásadou, že to především musí bavit mne. Připadá mi, že letos už nastoupily na střední školy kvalitnější ročníky (nebo mám alespoň štěstí). Třeba se i k těm těžším úlohám vrátíme.
P.S.: Práce z ministerstva a jiných úřadů dávám za "nevzor".
... "já se řídím zásadou, že to především musí bavit mne" - plný SOUHLAS!
Okomentovat