Článek shrnuje základní informace o novém pojmu „průmysl 4.0“ a dává je do kontextu s požadavky na transformaci školství související s řešením naší Strategie digitálního vzdělávání.
Tím, co s vývojem světa dělají technologie, umělá inteligence zvláště, se zabýváme v poslední době stále více. I když jsou principy učení ve své podstatě neměnné, ukazuje se, že technologie budou mít zásadní vliv na metody a prostředí, v němž se vzdělávání odehrává.
Školství je odvětví mimořádně konzervativní, a proto se změnám velmi silně brání. Je to svým způsobem pochopitelné, protože technologický pokrok přináší spolu s novými účinnějšími postupy též celou řadu rizik. Nesmíme se jako vychovatelé bezhlavě vrhat do aktivit, jejichž finální dopad neumíme odhadnout a nelze ho snadno změřit. A tak se ocitáme v situaci, kdy technologie postupně proměňují skoro celý svět kolem nás, jen školy tuto skutečnost příliš nereflektují.
 |
| Industry 4.0 |
Příkladem může být třeba průmysl. V poslední době se začalo mluvit o průmyslu 4.0. Jedná se o označení připomínající verze webu, u něhož se běžně používá 2.0 a někdy i 3.0. S oblibou zavádím podobnou analogii pro porovnání školy 1.0 a 2.0. Bohužel musím konstatovat, že jsme ve školství do stavu 2.0 zatím nedospěli. Jenže průmysl patří k odvětvím, kde je realizace technologických inovací zásadní podmínkou úspěchu. Dějí se pořád a všude. Při vědomí toho, že nelze porovnávat výstupy, tj. srovnávat absolventa školy s průmyslovým výrobkem, se zamysleme nad tím, zda pro nás ve školství nemůže mít vývoj průmyslu do fáze 4.0 nějaký význam.
Podívejme se, jakými stadii průmysl od konce 18. století prošel [1]:
| 1 | 1784 | parní stroj, vodní pohon, mechanizace |
| 2 | 1870 | elektřina, dělba práce, pásová výroba, masová produkce |
| 3 | 1969 | elektronizace, IT, automatizace |
| 4 | 2011 | kyberneticko-mechanické systémy |
První tři fáze již máme zažité, ale co ta čtvrtá? V angličtině se to, co stojí v pozadí, nazývá Cyber-physical system. Jedná se o výrobu založenou na principu propojení všech komponent prostřednictvím internetu (internet věcí) s kybernetickou nadstavbou, která umožňuje plnou automatizaci celého procesu. Jestliže byly stroje předchozího stadia (3.) schopné samostatného automatického provozu, nyní jsou již propojeny i tyto automaty. Nadstavbový počítačový systém vybavený umělou inteligencí dokáže na základě dat získaných z všudypřítomných čidel celý výrobní proces řídit, optimalizovat a řešit nepředvídatelné problémy.
Školství bývá průmyslníky často napadáno, že nepřipravuje absolventy tak, aby na trhu práce bylo dost zájemců o práci v továrně s potřebnou kvalifikací. V našich podmínkách si tito lobbisté většinou představují, že požadavky průmyslu nejlépe uspokojí, donutí-li co nejvíce žáků nastoupit do učňáků (do středních odborných škol). Má to ale háček. Některé obory sice budou i nadále potřebovat zručné řemeslníky (typicky malé specializované živnostníky), ale celkově se počet zaměstnanců v dělnických profesích bude snižovat a jejich kvalifikace měnit. Výhledy do budoucnosti to v souladu se zaváděním průmyslu 4.0 říkají jasně.
Asi nejserióznější informace lze získat od OECD (viz blog Skills and Work). Budu citovat z poslední studie zkoumající problematiku vývoje kompetencí zaměstnanců: „Rostoucí globalizace, zvyšující se vliv technologií, ale též demografické změny, migrace a vývoj trhu práce, to vše v posledních dekádách drasticky změnilo strukturu zaměstnanosti a požadavků na schopnosti uchazečů o práci v mnoha zemích světa – a tyto trendy, kam až dohlédneme, budou pokračovat. Aktuální vývoj otevírá otázky spojené s tím, do jaké míry se v jednotlivých státech jedná o nedostatečnou kvalifikaci uchazečů o práci či o kvalifikaci nevhodnou. … Ve skutečnosti jen v EU pociťuje 40 % zaměstnanců, že jejich kvalifikace neodpovídá požadavkům, které k výkonu svého povolání potřebují.“ ([2] str. 26)Na tom, že kvůli rychlému vývoji technologií bude většina zaměstnanců potřebovat celý život inovovat svou kvalifikaci, se asi shodneme. Chceme-li ale jít tomuto trendu ve školství vstříc, potřebujeme vědět, jakým směrem se změny v požadavcích na schopnosti zaměstnanců ubírají.
Na toto téma patří k nejčastěji citovaným zdrojům (včetně publikací OECD) práce Franka Levyho z MIT a Richarda Murnaneho z Harvardu, o níž jsem referoval již v roce 2009 (Jakou podstatu má inovace?). Poslední aktualizace z roku 2013 je na následujícím obrázku.
 |
| Změna charakteru pracovních činností na trhu práce v USA 1960–2009 [3] |
Jak patrno, budoucnost je jasně na straně těch, kteří budou disponovat informační gramotností a schopností řešit nečekané problémy s nejasně definovanou strukturou. Nejmenší naději na úspěch budou mít ti uchazeči o práci, kteří se nezmůžou na nic jiného než na aplikaci rutinních činností založených na zapamatování faktických znalostí (opakování stále stejného myšlenkového postupu), podobní těm, které produkují naše odborné školy. Podíváte-li se na to, co znamená být informačně gramotný (Specifikace informační gramotnosti NIQES), bude vám jasné, že nástup průmyslu 4.0 jen potvrzuje naše dosud ne příliš úspěšné snahy o transformaci školství směrem k budování kompetencí na úkor faktických znalostí.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
.png)
0 komentářů:
Okomentovat