Bohumil Kartous: Proč nemůže na internetu zvítězit racionalita

pátek 29. dubna 2016 ·

Můžete argumentovat k věci, můžete se obklopit celou řadou nezpochybnitelných faktů, můžete poukazovat na zákon, dokazovat reálný stav věci, můžete odhalovat hoaxy a konspirace, můžete do hloubky analyzovat problém a předkládat data, případně vyprávět příběhy pochopitelné laikům. Můžete intelektuálně obracet z hlavy na nohy, odhalovat účelovou manipulaci a debilizaci ve veřejném prostoru, usvědčovat ze lži populisty a hlupáky, stejně vám to nebude nic platné. Sociální sítě, které vytvářejí potenciál propojení s kýmkoliv, kdo je zasíťován, vytvářejí velmi nebezpečnou drogu. Jmenuje se confirmation bias, je návykovější než heroin a takřka se nedá léčit.


V článku, v němž jsem odkazoval k případu rasistického, k násilí na jiných vyzývajícího chatbota Tay, jsem se snažil poukázat na to, že toto "selhání" není ani tak důležitou zprávou pro vývojáře v Microsoftu, jako pro celou společnost 21. století, ponořenou do digitálního světa, v němž se neumí orientovat a pohybovat. Společnost digitálně negramotnou.

Negramotnost je nejlepším předpokladem k tomu stát se obětí. Chatbot Tay je negramotný v tom smyslu, že nedokáže identifikovat kontext vyjádření a prostě se ztotožní s tím, co vyhodnotí jako dominantní postoj určité skupiny digitálních identit. Je sociálně vysoce krátkozraký a nedělá to proto, že by chtěl, ale proto, že kalkuluje četnost. Prosté.

Jeden čtenář napsal, že se mu nelíbí, když uživatele internetu označuju za digitálně negramotné. Ačkoliv se dá dokázat vcelku přesvědčivě, že samotné užívání internetu ještě nezakládá digitální gramotnost (analogií může být třeba to, že analfabet umí držet tužku a čmárat s ní na papír), má vlastně čtenář svým způsobem pravdu. Vedle chatbota, který se stal rasistou během několika hodin, většina lidí, kteří produkují a sdílejí v digitálním prostoru podobné názory, k nim dospěla po letech "kontemplace", posuzování, zvažování, přichylování se, ale i odmítání a vymezování se v rámci diskursu.

Problém s lidmi je poněkud jiný. Až na zcela bezpáteřní pragmatiky, většina z nich nekalkuluje pouze četnost a dominanci v diskursu, ale zahrnuje do svého uvažování mnoho dalších vlivů, ať už vyplývají z komplexu vlastní identity, nebo postojů signifikantních druhých. Každopádně jde vždy o interpretaci sociální reality mnohem hlubší, než čeho je umělá inteligence na současné úrovni vývoje schopna.

Problém lidí spočívá v poněkud jiné oblasti. Potvrzování vlastních stereotypů, confirmation bias, je prokazatelná tendence k tomu vyhledávat pouze takové důkazy, názory, postoje a preference, které již vybudovaný stereotyp opakovaně utvrdí. Jde o přímý opak kritického myšlení. Kritické myšlení, jak je pravděpodobně obecně chápáno, nespočívá v tom, že dokážeme být kritičtí k ostatním, ale naopak v tom, že jsme schopni (a ochotni) udržovat své vlastní myšlení jako otevřený proces, v němž se záměrně nevyhýbáme vlivům, které by mohly naši identitu zviklat.

Confirmation bias je samozřejmě mnohem pohodlnější poloha než neustálá nejistota toho, že můžeme kdykoliv být usvědčeni z omylnosti, předpojatosti nebo potřeby manipulovat obraz sociální reality tak, aby vyhovoval našemu přesvědčení. Oproti tomu je kritické myšlení trvalým tréninkem vůle nepodlehnout pohodlnosti a být ochotni přiznat si, že nejsme schopni být objektivní a nezkreslovat sociální realitu do podoby, která nám vyhovuje.

Sociální sítě - v utopické představě - umožňují daleko snáze falzifikovat své vlastní přesvědčení, protože činí přístup k informacím mnohem svobodnější a jednodušší. Ve skutečnosti ale ukazují na to, že internet není demiurg svobody, nýbrž pouze nástroj našeho vlastního přesvědčení. Záleží pouze na tom, jak tento nástroj využíváme, nikoliv na tom, jak velkou šíři využití umožňuje.

Sociální sítě umožňují jak podporovat kritické myšlení, tak utvrzování stereotypů. Záleží, co si vyberete. “Most people use social media not to open their horizons wider, but to lock themselves in a comfort zone”, říká Zygmunt Bauman v interview pro El País, což je vlastně jen jiným opisem shora uvedeného. Většina lidí využívá sociální sítě nikoliv k posunutí vlastních horizontů, ale k uzavření sebe sama v zóně sociálního komfortu, což je cílová stanice na cestě utvrzování se ve vlastním stereotypu.

"Say, right now, if I want to find out what’s going on in Ukraine or Syria or Washington, I read The New York Times, other national newspapers, I look at the Associated Press wires, I read the British press, and so on. I don’t look at Twitter because it doesn’t tell me anything. It tells me people’s opinions about lots of things, but very briefly and necessarily superficially, and it doesn’t have the core news." Tolik Noam Chomsky v interview pro web Reader Supported News (mimochodem název webu odkazuje na model financování Britských listů). Pokud se budu chtít dozvědět něco o tom, co se děje na Ukrajině, v Sýrii nebo Washingtonu, přečtu si NY Times, případně národní deníky, podívám se na zprávy Associated Press, přečtu si britské deníky atd. Nejdu na Twitter, protože mi neřekne nic. Sdělí mi názor lidí na řadu různých věcí, ale pouze krátce a nutně tedy povrchně, neobsahuje podstatu zprávy.

Chomsky popisuje to, čemu se říká skimming, povrchní čtení, které daleko víc vede k přejímání názorů než k pochopení skutečnosti. Lidem, kteří si hoví ve své komfortní zóně, umožňuje nepřeberné množství informací a jeho stále proudící tok pomíjet cokoliv, co ohrožuje jejich identitu a zbytečně znervózňuje. Samotným předvýběrem zdrojů, na čemž jsou sociální sítě postaveny, dochází k eliminaci těch problematizujících a naopak k posílení těch, které nám vy-hovují.

Vedle toho je tu ještě další efekt, Dunnig - Krugerův. Tento rozpoznaný fenomén vede řadu lidí, jejichž kognitivní schopnosti a dovednosti jsou relativně omezené, k nereálnému dojmu jejich nadřazenosti, jelikož si svých limitů nejsou vědomi, případně je vytěsňují. Tento fenomén ale zároveň svůj protipól u těch, kdo jsou kognitivně vybaveni nadprůměrně a domnívají se - stejně nesmyslně - že ostatní jsou schopni chápat šíři a složitost skutečnosti stejně jako oni sami. To vysvětluje, proč je velmi těžké najít elementární dohodu na řadě kontroverzních společenských témat, byť je možné je analyticky relativně dobře uchopit a popsat.

Jinými slovy, jakékoliv inkonzistentní žvanění, jakákoliv populistická zkratka či průhledná manipulace může být ve společenském diskursu digitálního světa uznána jako "pravdivá". Záleží pouze na tom, jak jste si svou digitální zónu komfortu přizpůsobili a jak málo jste ochotni připustit, že jde o vlastní konstrukci, nikoliv o odraz reality. Za specifické politicko - kulturní situace, jako je třeba ta v současném středoevropském prostoru, je možné díky dominanci v rámci diskursu zkreslovat obrazy reality tak dokonale, že je mnohdy nemožné se jim vzepřít. Zejména lidmi, kteří nikdy nepřistoupili na fakt, že se mohou dennodenně mýlit.

Pozn. autora: Za inspirativní přednášku, kterou přednesl na konferenci Inspiruj skauting, je potřeba poděkovat Petru Ludwigovi.

Převzato z Britských listů

10 komentářů:

Nico Pytlik řekl(a)...
29. dubna 2016 0:46  

jakékoliv inkonzistentní žvanění, jakákoliv populistická zkratka či průhledná manipulace může být ve společenském diskursu digitálního světa uznána jako "pravdivá". Záleží pouze na tom, jak jste si svou digitální zónu komfortu přizpůsobili a jak málo jste ochotni připustit, že jde o vlastní konstrukci, nikoliv o odraz reality.

Tedy, ne že by to tak nebylo, ale nejsem si jist, je-li zcela na místě až tak příkrá sebekritika. Vždyť to hraničí skoro až se sebemrskáním.
Každý jsme nějaký, přece, každý se snaží nějak zviditelnit a prorazit, a nemusí to být ani ve zlém úmyslu. Docela jste mne, pane Kartousi, překvapil. Komu čest, tomu čest.

mirek vaněk řekl(a)...
29. dubna 2016 7:43  

p. Kartous krásně popsal vlastní metody. Chápu, že se mu nekontrolovaná opozice na internetu nelíbí a nejraději by ji zakázal. Zvlášť, když na rozdíl od něj ta opozice dodává argumenty a výsledky výzkumů.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
29. dubna 2016 7:48  

Souhlasím s předřečníky.

Simona CARCY řekl(a)...
29. dubna 2016 8:09  

No, Bohumil zas předvádí další, poněkud lepší mentální výstřik. Pokud se opírá o "...pokud se budu chtít dozvědět něco o tom, co se děje na Ukrajině, v Sýrii nebo Washingtonu, přečtu si NY Times, případně národní deníky, podívám se na zprávy Associated Press, přečtu si britské deníky atd. Nejdu na Twitter, protože mi neřekne nic. Sdělí mi názor lidí na řadu různých věcí, ale pouze krátce a nutně tedy povrchně, neobsahuje podstatu zprávy....." se závěrem, že toliko "velké" noviny umožní objektivní pohled, tak bych mu ráda připomněla, že se mýlí. Stačí měsíc číst Haló noviny a bude pěkně orientovaný, jen úplně jinak ve srovnání s tím, když si přečte Národní listy. Ona totiž i volba titulu novin, které se rozhodneme číst, je jistým setrváním v oblíbeném myšlenkovém komfortu. Lidově se dá říci ve zkratce "blbej blbýho si hledá" nebo vzletněji "vrána k vráně sedá". Proto ani Bohumil nedokáže překročit svůj stín.

poste.restante řekl(a)...
29. dubna 2016 10:12  

Proč nemůže na internetu zvítězit racionalita?

Inu proto, že na něm publikují své názory lidé, jako je pan Kartous a jemu podobní.

Protože "můžete intelektuálně obracet z hlavy na nohy, odhalovat účelovou manipulaci a debilizaci ve veřejném prostoru, usvědčovat ze lži populisty a hlupáky, stejně vám to nebude nic platné."

Existuje jedno jednoduché pravidlo, které platí pro korektně vedenou veřejnou diskusi:
"Použil bych stejný argument, stejné tvrzení, stejný důkaz, kdybych byl svým oponentem?"
Stačí pokusit se podívat na problém očima druhé strany.
Většina mediálních výstupů pana Kartouse z poslední doby mne opakovaně přesvědčuje o tom, že právě tohoto přístupu, tohoto kritického myšlení on sám prozatím není schopen.

Možná by právě jemu, jeho profesionální etice i vlastní lidské slušnosti velmi prospělo, kdyby opustil svou zónu nejen digitálního, ale i myšlenkového komfortu. Možná by se pak při prosazování názorů vlastních, či svých chlebodárců, méně dopouštěl "inkonzistentního žvanění, jakákoliv populistické zkratky či průhledné manipulace."

CatCatherine25 řekl(a)...
29. dubna 2016 11:26  

Pěkný citát:
"...protože není utěšenějšího povolání nad učení dětí, které se učit chtějí, a není odpornějšího poslání než učení dětí, které se učit nechtějí, je třeba rázně zamezit řádění pseudohumanistů, kteří mají na svědomí neuvěřitelný pokles kázně na školách. Oni jsou též zodpovědní za to, že učitelé, kteří byli před válkou často mimořádnými vzdělanci, se nyní stali umravňovateli rozpustilých a nevychovaných dětí."

Petr Vopěnka, Novinky.cz.

Nico Pytlik řekl(a)...
29. dubna 2016 11:44  

učitelé, kteří byli před válkou často mimořádnými vzdělanci

Proto také je ta doba považována za dobu pedagogického temna.
Učitelé nemají co být vzdělaní. Učitelé mají být náležitě proškoleni kvasnými kauči.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
29. dubna 2016 12:32  

Za specifické politicko - kulturní situace, jako je třeba ta v současném středoevropském prostoru, je možné díky dominanci v rámci diskursu zkreslovat obrazy reality tak dokonale, že je mnohdy nemožné se jim vzepřít

A o tom Kartous něco ví...

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
29. dubna 2016 13:27  

"Na otázku policisty, zda se považuje za experta na neuropatická léčiva, opáčil, že nikoli. Dodal však: „Máme formální vzdělání? Ne. Jsme v tom vzdělaní? Rozhodně ano. Zafungovalo nám to v každém z minulých scénářů před tímhle? Ano."

Jak příznačné pro dnešní dobu, rodiče stanoví diagnózu dítěte po internetu, přece nejsou blbí. A ono jim zemře. Stejně postupují dneění experti, akorát tím, kdo to nepřežije, bude české státní školství...

Zdroj: http://www.lidovky.cz/rodice-lecili-neockovane-batole-krenem-a-cesnekem-zemrelo-na-meningitidu-14k-/zpravy-svet.aspx?c=A160427_133841_ln_zahranici_msl#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=kolotoc"

Pavel Doležel řekl(a)...
29. dubna 2016 13:44  

O Dunning-Krugerově efektu jsem se zmiňoval i ve svých příspěvcích na České škole a mám dojem, že nezřídka právě jako reakci na Bobíka. Symptomatickým shledávám fakt, že Bobík ani neumí správně opsat jméno jadnoho z badatelů, po nichž je efekt pojmenován. Je vidět, že jde o opravdového myslitele - byť instantního.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.