Marta Semelová: Opět se bude rušit to, co funguje?

pátek 4. března 2016 ·

V souvislosti s projednáváním školského zákona, a to jak současné novely, tak novely z loňského roku, jsem se zúčastnila řady seminářů, konferencí a kulatých stolů k problému tzv. inkluze.


V průběhu diskuze se mezi sebou dohadovali pedagogové, psychologové, psychiatři či poradenští pracovníci a výsledkem byl kompromis v podobě přijetí § 16 školského zákona, který zavádí podpůrná opatření žákům se speciálními vzdělávacími potřebami s účinností od 1. září 2016. Nyní začala diskuze nanovo. Stále hlasitěji se ozývají hlasy, že na zmíněný paragraf doplatí všichni, tedy žáci běžní i ti se speciálními vzdělávacími potřebami, učitelé a kvalita vzdělávání vůbec. Musím říci, že tyto obavy sdílím. Neznamená to, že bych odmítala integraci zdravotně postižených dětí jako takovou, na řadě škol už dávno probíhá. Musí však pro to být podmínky, a to jak na straně školy, tak na straně daného žáka a záleží také na druhu a stupni postižení. Něco jiného je tělesné postižení, něco jiného postižení mentální či kombinované.

Nesouhlasím se zastánci inkluze za každou cenu, kteří se zaštiťují zájmem dítěte, přičemž ve skutečnosti jde o úplně jiné zájmy prosazované různými lobystickými skupinami. Považuji za chybu, že ministerstvo školství a vláda podléhají nátlaku všelijakých lidskoprávních neziskových organizace a Bruselu. V naší zemi je vybudovaný kvalitní fungující systém speciálních škol, opřený o odbornost, zkušenosti a léta praxe. Pomáhá dětem a mládeži vzdělávat se podle jejich potřeb a možností a integrovat se tak do společnosti. Tento systém nám záviděly všechny možné státy. Destabilizovat či rušit ho by bylo velkou chybou.

Často slýchám, že se nic rušit nebude. Jenže už dnes je tlak na poradenská zařízení, aby byly děti s lehkým mentálním postižením (LMP), které se dosud vzdělávají v ZŠ praktických, doporučovány do běžných škol, velmi silný. Přitom k té kritizované diskriminaci může docházet právě na základní škole běžné. Dítě s LMP se bude učit podle odlišného vzdělávacího plánu, ale bude ve třídě s ostatními žáky, jimž bude vykládána jiné učivo, kterému on nebude rozumět. Jak se asi bude cítit? Bude integrovaný, ale zároveň vyloučený. Další problém: na základních školách se vyučují povinně dva cizí jazyky, což samo o sobě je podle mého názoru nesmysl, protože i „normální“ žák je nadaný různě. Někoho zajímají přírodovědné předměty, jiného fyzika či matematika, další se do hloubky věnuje třeba historii, někdo má výtvarný talent, ale cizí jazyky mu do hlavy nelezou. Výsledek pak je, že pořádně neumí ani jeden cizí jazyk. Ve třídách jsou také dětí s dyslexií, dysgrafií, dysortografií, ty by měly mít místo druhého povinného jazyka posílenu hodinovou dotaci jazyka českého. To by jim pomohlo mnohem víc.

Dále - představte si třídu o 30 žácích, z toho někteří se speciálními poruchami učení, další s poruchami chování, k tomu pár dětí s LMP, zdravotním postižením či autismem a nějaké to mimořádně nadané dítě. Učitel, zahlcený ještě administrativou a sepisováním individuálních vzdělávacích plánů, který by měl mít individuální přístup ke každému žáku, aby se z toho zbláznil. Úroveň vzdělání půjde logicky dolů a posílí se soukromé školství, kam rodiče začnou své děti přehlašovat. V žádném případě netvrdím, že by učitelé základních škol byli špatní. Naopak, jedná se v naprosté většině o kvalitní pedagogy s vysokou odborností a znalostmi. Ale jsou vzdělávání v jiném oboru. V rámci své přípravy mají budoucí učitelé prvního stupně pár hodin speciální pedagogiky, při nichž získají základy v tomto oboru, učitelé druhého stupně nemají ani to.

Nějaké následné „hopkurzy“ realizované bůhvíkým za drahé peníze z nich speciální pedagogy neudělají. Od toho tu máme učitele, kteří absolvovali pětileté studium speciální pedagogiky, během něhož získali odborné znalosti týkající se nejrůznějších druhů postižení, naučili se, jak s těmito dětmi pracovat, jaké formy a metody práce používat, čeho se vyvarovat, znají psychiku těchto dětí. Kromě toho je na ZŠ praktických nízký počet žáků ve třídách, maximálně 14, ale jsou třídy, kde jich je třeba 8, takže je zajištěn skutečně individuální přístup. Využívány jsou speciální pomůcky, školní dílny, které byly na běžných ZŠ naprosto nesmyslně zrušeny. To vše přispívá k tomu, že se zde daří v mnohem větší míře provést děti s LMP celým základním vzděláním, díky čemuž mají větší šance se vyučit a uplatnit se na pracovním trhu.

Často slýcháme i to, že na školách přibudou asistenti pedagoga. Zkušenosti škol, kde už asistenti pracují, jsou různé. Některé hodnotí jejich přítomnost pozitivně, jiné naopak. Jsou třídy, kde je práce asistenta přínosem, jsou jiné, kde jsou problémy. Vliv na to má řada faktorů, složení kolektivu a klima ve třídě, přístup asistenta, způsob, jakým je učitel zvyklý s žáky pracovat, ale i to, jak si prostě vzájemně padnou do oka. Je třeba vnímat i to, že se zvyšuje počet žáků s poruchou koncentrace, a cokoliv rušivého rozptyluje jejich pozornost. Kromě toho asistent nemá vzdělání, které by ho opravňovalo kvalifikovaně působit se znalostí speciálních potřeb žáků, jedná se o středoškoláky absolvující pár hodin kurzu. Učitel se tak kolikrát musí zabývat nejen dětmi, což je samozřejmé, ale i asistentem, což komplikuje proces výuky. Nemluvě o tom, že asistentů je nedostatek, řada škol je dlouhodobě shání, ale prostě nejsou. Takže představa, že najednou budou plné školy asistentů, školních psychologů, preventistů či speciálních pedagogů, jsou zcela mimo realitu.

Do problémů se dostanou také o poradenská zařízení. Ta mají už dnes tolik práce, že nestíhají, a potřebovala by získat nové pracovní síly. Čekací doby na vyšetření jsou velmi dlouhé, a pokud jim přidáme ještě další povinnosti, vyplývající z plánované inkluze, hrozí, že vyšetření a následná doporučení budou ryze formální.

Ze všech těchto důvodů navrhuji, aby se ta tzv. inkluze o dva roky odložila. Jednak je nutné provést pilotní ověřování, jednak připravit terén. Ani jedno ani druhé neproběhlo. Nikdo tak neví, jestli je tento krok vůbec reálný, nikdo neví ani to, nakolik jsou žáci, integrovaní už dnes, úspěšní, kolik jich uspělo a kolik se jich naopak propadlo dolů, jaký dopad je na žáky ostatní. To vše je třeba pilotně ověřit a vyhodnotit, abychom předešli závažných chybám. Je možné, a já bych řekla spíš pravděpodobné, že v průběhu těch dvou let dojdeme k závěru, že je třeba názory o inkluzi přehodnotit a legislativu změnit. Myslím, že by to bylo ku prospěchu všech.

Marta Semelová
poslankyně a vedoucí odborné sekce školství ÚV KSČM

5 komentářů:

Mintaka řekl(a)...
4. března 2016 12:45  

Dobrý den

Má zkušenost z ministerských "kulatých stolů" je taková, že i když se plénum dokáže na něčem shodnout, pak se věc řeší v užším kruhu a ve výsledku je realizace (pokud k ní dojde) značně odlišná od původního návrhu řešení.

Pohled na inkluzi uvedený v článku je mi blízký. Očekávám, že když se téma udrží v negativním světle médií, bude ministrině vyměněna a pojede se dál. Nad statisíci člověkohodinami se ani nemávne rukou. Mrzí mě, že si nedokážeme zvolit takové představitele, kteří by resort školství dokázali vést kvalitně.

V té souvislosti mě napadá, co mohou učitelé a pracovníci ve školství udělat pro to, aby na post ministra byl dosazen morální a odborně znalý člověk s hlubokým vhledem do problematik školství?

Snad to s námi není až tak zlé, že by nikdo takový nebyl?

Filip Vaculík

Jan řekl(a)...
4. března 2016 20:20  

Pane kolego, učitelé si paní ministryni nezvolili. To byla volba předsedy vlády.
Poslední vhodná volba ministra školství byla už strašně dávno a tím byl pan profesor Piťha.

Mintaka řekl(a)...
4. března 2016 21:52  

RE. ...učitelé nezvolili.
Nepsal jsem, že si ji učitelé zvolili. Větu "Mrzí mě, že si nedokážeme zvolit takové představitele, kteří by resort školství dokázali vést kvalitně.", mám na mysli to, že si nedokážeme zvolit takové poslance/vládu, která by vybrala vhodného člověka.

Když to vlády viditelně nezvládají, zajímalo by mě, zda osoba s podporou napříč odbornou veřejností by při určitých podmínkách mohla být na post ministra dosazena, tak říkajíc, odspoda.

Kdyby se to podařilo a byl by vidět pozitivní efekt, tak by to mohl, být skvělý precedens pro další ministerstva.

tyrjir řekl(a)...
4. března 2016 23:57  

Pane kolego, dělat ministra, předsedu vlády apod. je taková řehole, že to na nepřipraveného člověka spadne jako taková menší lavina, ve které je dost těžko elegantně lyžovat podle představ publika. Taková osoba musí být zralá a odolná nejen z hlediska odborného, ale i z hlediska schopnosti odolávat mnoha nemilosrdným lobbystickým a ideologicko-politickým tlakům a také rezistenci prostředí, do kterého vstupuje. Při jmenování ministra tedy nefunguje jen odborné a lidské hledisko. Je to přirozeně i výsledek politicko-ideologických a lobbystických handlů. Názoru paní Semelové na tzv. inkluzi si vážím, ale poznamenávám k tomu, že z opozice se všeobecně relativně snadno pojmenovávají dílčí věci pravými jmény.
Kdyby se ke školskému ministrování uvolil prof. Piťha byl bych všemi deseti pro. U současné paní ministryně pořád ještě trochu doufám, že tzv."projeví rozum a soudnost". Hlas lidí jí k tomu myslím může napomoci. "Tož tedy houšť a větší kapky. Častá krůpěj kámen probíjí" říkal už můj pradědeček :)))
J. Týř

Mintaka řekl(a)...
6. března 2016 6:16  

Nedělám si iluze o náročnosti postu ministra, ani o tom, že by mohl kouzelným proutkem najednou změnit vše k lepšímu. Věřím však tomu, že mít tam člověka s jmenovanými kvalitami, tak by se šance na zlepšení stavu přehoupnuli ze statistické chyby do signifikantních hodnot.

Kdybychom tedy chtěli prosadit prof. Piťhu, co můžeme dělat?
Především by bylo dobré vědět, zda by do toho šel.
Dále znát jeho názor na palčivé otázky školství.
A pak zajistit jeho širokou podporu, pro začátek, například peticí.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.