Realita ve školách je mnohem dál než zatuchlá společenská debata.
Z článku Tomáše Feřteka v RESPEKT.cz vybíráme:
Když už mluvíme o bludech, je dobré také dodat, kde jsou reálná rizika. Ta tkví především v téměř nulové informovanosti škol, učitelů i rodičů. Jak dokládá nedávná debata odborníků, neví prakticky nikdo nic. Jak se dostaneme od dnešního stavu k tomu žádoucímu? Jak dlouho to má trvat? Co se skutečně změní k 1. září 2016? Budou peníze na podpůrná opatření, nebo zůstane jen u slibů? Co bude doopravdy s praktickými školami? Kolik dětí s nějakým problémem může reálně přijít do běžných škol? Nakolik se změny dotknou nejen praktických, ale i speciálních škol? Jaké a kolik nových pedagogů budeme ve školách potřebovat (speciální pedagogové v běžných školách, učitelé předmětů v dosavadních praktických školách, asistenti tam i tam)?
Máme listopad, zápisy a rozpočty na příští rok za dveřmi a informovanost nulová. Je nutné, aby ministerstvo urychleně vydalo tři „příručky“. Co čeká běžnou školu. Kdy, jak, za kolik. Co čeká praktickou školu. Kdy, jak, za kolik. Co čeká rodiče. Mají se proč obávat? Pokud nic takového nevznikne, pak místo věcné debaty, jak se připojit k proudu běžnému ve všech vyspělých zemích světa, zamrzneme v pokleslém dohadování ve stylu Máte slovo.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
6 komentářů:
Děti s handicapem do běžných škol nechtějí, je jim dobře mezi svými. Asi i takové existují, ale trend je jasný.
A basta. Trhněte si nožkou, dětičky. Trend je jasný.
Máte slovo, ale neříkejte věci, které se nám nehodí do krámu.
Věcné diskusi se vždycky daří tam, kde je protistrana nařčena z bludnosti.
zamrzneme v pokleslém dohadování ve stylu Máte slovo
Zateplete Kartouse!
Jak dokládá nedávná debata odborníků, neví prakticky nikdo nic.
Upřímná sebekritika.
A pozor, už je to tady. První záblesky kritiky ministerstva školství. Mělo mne to napadnout, když odborník na vzdělání nestál bok po boku ministerského úředníka, který říkal něco v tom smyslu, že se musí začít neprodleně, a věci řešit tak nějak za pochodu.
Takže neschopné školství i s neschopným ministerstvem, a na obzoru eduín a scio školy...
Jupííí!
Před chvílí jsem si tenhle typický manipulující Feřtekův blábol přečetl v Respektu. Marnost nad marnost a všechno je marnost.
Takže:
My inkluzionisté nepliveme do tváře speciálním pedagogům. Jen je změníme z učitelů na jakési konzultanty pro učitele a asistenty, kterým bude ke specializované výuce stačit 1500 stran jakési příručky, nebo dokonce jen maturita. Jednoznačná podpora specialistům!
My inkluzionisté víme, že se základní školy nezhroutí. To ovšem nikdo soudný netvrdí. Jen poukazuje na to, že se podmínky výuky v ZŠ ztíží a že to nebude bez vlivu na všechny děti. A říká, že pro některé děti je běžné vzdělávání nevhodné, a to s ohledem na svoje zkušenosti. Ty ovšem zřejmě neplatí na svatou feřtekovskou víru, že to prostě školy zvládnou.
My inkluzionisté víme, že 99 procent dětí lze vzdělávat v jedné škole. Jen jsme zapomněli dodat, jak to v takové škole vypadá, jaké má podmínky - narozdíl od škol, do kterých chodí děti u nás. Také jsme trochu pozapomněli, že u nás vládne dosti výrazná segregace kvůli víceletým gymnáziím a nejrůznějším dalším, často především "únikovým" školám. Únikovým a unikajícím i běžné populaci, natož dětem mentálně zaostávajícím aj. Také jsme pozapomněli na trend, který tuto segregaci posiluje.
My inkluzionisté víme, že velká většina dětí chce do normální školy. Jen nějak nerozlišujeme nevidomé, vozíčkáře apod. od mentálně zaostávajících. To je sakra rozdíl; ale pod rozlišovací schopnost experta.
My inkluzionisté narozdíl od tupých učitelů víme, že lze vzdělávat individuálně a že lze zabránit šikaně ve třídě. Jen nám nedochází, že práce v malotřídce třeba s 12 žáky je něco jiného než práce ve třídě s dvojnásobným počtem dětí. A že šikana se asi neprojevuje jen přímo v hodině, ale právě ve chvílích, kdy se děti mají spontánně inkludovat.
Největší sprosťárna ovšem přichází v závěru. Ti, kteří tlačí inkluzi přes nesouhlasné názory drtivé většiny těch opravdu informovaných, tedy odborníků a těch učitelů, kteří se k inkluzi vyslovili, začnou kázat o nedostatku informací a radit ministerstvu, aby informovalo. Jako by někdo čekal na podobné rozumy.
Tak jsem si ulevil, ale to neznamená, že by mé znechucení vyjádřením T. Feřteka bylo menší.
Ministerstvo nezvládlo v posledních letech žádnou svoji velkou akci, nejspíše proto, že jim o to ani nešlo. Hlavní bylo protočit peníze z Evropských fondů. Toto je jen nepříjemné pokračování v megalomanském stylu. Peníze se protočí, někdo se napakuje, většina učitelů se na...e a pojede se dál. O děti nejde, jsou jich na světě stamiliony.
Diskutovat můžete, ale pět zásadních věcí nesmíte říkat. Takové diskuse mám neraději.
Oprava: nejraději.
Okomentovat