Ze středečního sloupku Martina Malého na téma Internet věcí v LUPA.cz vybíráme:
Mimochodem, k té matematice… Někdy v osmdesátých letech jsem zachytil diskusi, tuším, že to bylo ve Vědě a technice mládeži, o tom, co dělat s výukou programování. Tehdy někdo napsal velmi pěkný postřeh, který bych tu rád zopakoval. Totiž, že velký problém výuky matematiky na českých školách je to, že ji vzali do rukou matematici, kteří nejsou moc empatičtí, když dojde na otázky dětské vývojové psychologie atd., takže netuší, jak děti zaujmout, a perou do nich teorii a algebru a podobné suché a nudné věci.
Největší odvaz pak je veselá historka o tom, jak mladý Carl Fridrich Gauss ve škole svého učitele zlobil, tak dostal za trest úkol sečíst všechna přirozená čísla od 1 do 100. Jenže Gauss během chvilky znal výsledek, protože si odvodil vzorec pro sčítání řady. Velká zábava, ale je taky potřeba dodat, že tehdy Gaussův učitel rozpoznal talent, kluka pochválil a začal mu dávat adekvátně složité příklady, čímž ho povzbudil a rozvíjel. Dnešní Gauss by v české škole dostal poznámku “Je drzý a snižuje autoritu učitele”. Konec citace.
4 komentářů:
Dnešní Gauss by v české škole dostal poznámku "Je drzý a snižuje autoritu učitele".
Tímto by se ovšem mohlo stát, že se diskuse zabije téměř naprosto. Už jen krůček, aby nastoupili odborní konzultanti a odbornící na vzdělávání s tezemi o buzeraci v dnešní škole. Někde dál se tu krvavě řežou češtináři, a prý že Čapkovo šestá figura imago o polemickém vyvracení hastroše.
Nemohu se ubránit přesvědčení, že se tu do škola zase tlačí byznys. Ale abych se tu nechtěně nedopusti nějaké další figury zápasu perem, velmi bych se přimlouval, aby se ujasnily pojmy a role. Kdo je a co dělá při tvorbě programů analytik, algoritmizátor, kodér, debugger a tak nw´ějak podobně, a že pro mnohé činnosti a jejich nácvik není digitálních technologií potřeba.
Zkusme skupině dětí zadat úkol, aby napsaly postup, kterak spojit dva provázky uzlem, a druhá skupina, aby to provedla, aniž bude vědět, co má udělat. Zkoušeli jsme jen náznakem krájet cibuli, A čím vůbec začít. A tak jsem se přes nalezení cibule dostali až k rozpoznání vlastní matky v davu.
Možná by bylo dobře si uvědomit, že zavádění povinného programování je koncetrace sice nezjevných, leč zcela běžných činností prováděných ve všech oblastí výuky i výchovy. Možná figuara třináctá, imperare. Všemi prostředky prosadit to, co už dávno funguje.
Ten článek vlastně není tak špatný. Vypíchnul bych zejména:
Jestli to tu čte někdo z patřičných míst, tak bych se opravdu moc a moc přimlouval: Nechte povinné programování být! Nedělejte to! Není to dobrý nápad. Místo toho zkuste vymyslet a zavést výuku jiných dovedností, klidně napříč stávajícími předměty: řešení problémů; algoritmizace; práce s informacemi (mediální gramotnost); technické minimum; prezentační minimum.
Rozumím tomu, že nedostatek studentů na technických školách je alarmující a že se společnost obává nedostatku technických odborníků. Na druhou stranu silně pochybuju, že “povinné programování” povede k něčemu dobrému, navíc v provedení českého školství, notoricky podfinancovaného a svázaného kdejakými nesmysly. (O tom, že podle nové vyhlášky by studenti mladší 18 let nesměli pracovat v chemických laborkách s kyselinami, jste četli?)
Před deseti lety to vypadalo, že učit vůbec nejde bez osobnostní a sociální výchovy. Školilo se a školilo, zavádělo a zavádělo. To bylo certifikátů - ještě je mám schovaný. Ted nám za 55 mega vyrobili katalog podpůrných opatření, bratru 1500 stran povinné četby, navíc budeme sepisovat plány pedagogické podpory a místo přílohy RVP každému individuální plán na míru. No a když tohle přežijeme, naženou nás ještě programovat. Zbláznili se na MŠMT, nebo je vláznovství podmínkou už při nástupu do funkce?
A nezapomeň na odznáčky za neformální vzdělávání. Mám obavy, aby tenhle eduinský hit také vbrzku nezaklepal na brány Karmelitské.
Okomentovat