Historie se občas opakuje a je jen na nás, aby se neopakovaly stejné chyby a poučili jsme se z těch minulých včas. Vzpomínám na zhruba první polovinu osmdesátých let, kdy jsem byl jako profesionální programátor požádán strýcem, abych doučoval programování sestřenici studující na střední škole. Detaily jsem už pozapomněl, ale pamatuji si, že se učila Pascal, programy se děrovaly na děrné štítky, dávkově zpracovávaly na sálovém počítači a paní učitelka byla před žáky o jednu kapitolu učebnice napřed...
Chvíli jsem vyhledával zdroje, jak to vlastně tenkrát bylo. V řadě prací je zmiňován konferenční příspěvek A. P. Jeršova Programování - druhá gramotnost z roku 1982, v českých zemích je hojně citován například Václav Kulič z Pedagogického ústavu Jan a Ámose Komenského ČSAV (viz třeba Od programovaného učení a vyučovacích strojů k počítačům a druhé gramotnosti). Výuka programování na školách tedy byla vědecky zdůvodněna a díky direktivnímu řízení společnosti nebylo od slov daleko k činům. Analogie se dnes bohužel hledají snadno.
V polovině osmdesátých let minulého století se ve školách začaly objevovat první osmibitové počítače, připomenu názvy IQ 151, PMD 85, ZX 81, ZX Spectrum, Sord M5, Sharp MZ, Atari 800XL či Commodore 64 (první dva počítače se dostávaly do škol, ostatní byly spíše výsadou rodin). Zpoždění východního bloku bylo ve výrobě elektroniky značné a výuka programování na školách měla připravit mladou generaci na budoucí modernizaci celého hospodářství. Nápad jistě dobrý, ale realizace zoufalá, takže Magda Krejčířová v roce 1999 napsala toto hodnocení: "Hlavním výsledkem jejich tehdejšího úsilí je to, že v Česku i Slovensku znatelně přibylo lidí, kteří programování a počítače upřímně nenávidí."
Na druhou stranu díky tehdejšímu boomu osmibitových počítačů a překonávání nejrůznějších překážek při jejich získávání, vývoji nebo údržbě se objevila generace špičkových programátorů a ajťáků obecně, která po převratu rychle dokázala zvládnout vyrovnání úrovně s Západem. Protože jsem přeci jen starší a v té době jsem programoval profesionálně postupně na sálových počítačích, minipočítačích s terminálovými sítěmi a poté na kancelářských osmibitech s CP/M, nemám osobní zkušenost s tehdejší osmibitovou "scénou". Mám ale dojem, že klíčovou roli tu sehrála spíše zájmová činnost, převážně ve Svazarmu a Domech mládeže. Nikoli školní praxe té doby.
Smutně jako snaha o podporu druhé gramotnosti v osmdesátých letech skončil i pokus v rámci Internetu do škol, kdy v tak zvaném softwarovém balíčku z konce roku 2001 byl téměř všem školám bez potřebné podpory dodán i dětský programovací jazyk Baltík. Ten sice na desítkách škol přežívá v nových verzích dodnes, ale opět šlo o centrálně ministerstvem školství vyhozené peníze.
Ale vraťme se k dnešku. Máme již téměř rok vládou schválenou Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, kde je definováno sedm oblastí intervence:
- Zajistit nediskriminační přístup k digitálním vzdělávacím zdrojům.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení žáků.
- Zajistit podmínky pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení učitelů.
- Zajistit budování a obnovu vzdělávací infrastruktury.
- Podpořit inovační postupy, sledování, hodnocení a šíření jejich výsledků.
- Zajistit systém podporující rozvoj škol v oblasti integrace digitálních technologií do výuky a do života školy.
- Zvýšit porozumění veřejnosti cílům a procesům integrace technologií do vzdělávání.
Z hlediska informatiky (stejně jako z hlediska digitálních technologií) současné vzdělávací programy nevyhovují. RVP (a standardy) je tedy třeba poměrně výrazně přepracovat. Strategie předepisuje termín 31. 12. 2017. Mít informatiku v programu je k ničemu, pokud ji není podle čeho učit. Dalším opatřením je tedy tvorba potřebných učebních zdrojů (do stejného termínu). To ale pořád nepostačí, pokud informatiku nebude mít kdo učit. V té souvislosti najdeme řadu opatření cílených na připravující se i praktikující učitele – rozšíření vzdělávacích programů příslušných fakult, zařazení odpovídajících didaktik, tvorbu materiálů pro učitele, nabídku odpovídajícího dalšího vzdělávání.
Rok už jsme v realizaci cílů Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 zřejmě ztratili, vedení ministerstva školství má evidentně naprosto odlišné priority. Současně monitorujeme aktivizaci nejrůznějších lobby, které mají zájem především o finanční zdroje z nového Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. Vzhledem k tomu, že ministerstvo školství za ministrů Dobeše a Chládka jednalo a nyní i pod řízením ministryně Valachové jedná netransparentně a direktivně ve prospěch jen části odborné veřejnosti či skupin lobbistů bez veřejné diskuze, je třeba vysoké ostražitosti.
Mediální kampaň zřejmě reagující na proběhlý CodeWeek porozumění veřejnosti spíše nepomohla. Záměna programování a informatického myšlení zřejmě vyvolala i asociace, o kterých psala výše citovaná Magda Krejčířová. Bylo by škoda, kdyby negativní reakce Strategii digitálního vzdělávání ohrozila či změnila právě ve prospěch zmíněných lobbistů. A je jedno pod jakou nálepkou se skrývají: nejrůznější neziskovky, aliance, asociace či o.p.s. a samozvaní odborníci z nich v poslední době bohužel ovlivňují školství víc než k podpoře určené přímo řízené organizace MŠMT či skuteční odborníci z praxe.
A pokud se pak podíváme na podporu výuky informatického myšlení ve Spojeném království, musí nám být smutno...
Na závěr si dovolím malý test: z jakého roku je následující odborný text?
.png)
13 komentářů:
malý test: z jakého roku je následující odborný text?
Odhaduji to na nějakou brožuru nebo metodiku v rámci SIPVZ. Dostáváme se tedy před rok 2005.
A co ten 'programovací jazyk html, ke kterému se mohou žáci dostat na druhém stupni'?
Viz http://bit.ly/1LfYWNx
AAAuuugh! Tak ono nestačí, že mají jen hodinu na prvním a hodinu na druhém stupni. Ono nestačí, že učitelů, kteří by mohli učit programování, je žalostně málo. Ona se prostě výuka programování zavede! Prosím, rozum. Aspoň přidat do každého ročníku hodinu matematiky navíc.
Máme na I.stupni od 3.třídy 1 hodinu za 14 dní http://education.lego.com/cs-cz/preschool-and-school/lower-primary/7plus-education-wedo
Závidím. Při civilce jsem učil na základní škole informatiku - dvě hodiny týdně. V osmičce jsme zjišťovali údaje o škole (záclony, okna, topení, ...) a "cpali" do tabulky a kreslili grafy, zkoušel jsem učit Logo a Pascal, v Logu to bylo zajímavé - nadefinovali a rozchodili jsme ručičkové hodiny. Ale nevím, jestli je v českém školství takových "šílenců" dostatek.
Jinak pokud se nezvýší povinná hodinová dotace, na programování není čas. Mimochodem - na střední školu přijdou žáci, kteří jsou schopni všechno "oklikávat", klávesnici skoro neznají. A to nemluvím o typografických pravidlech. Tabulky a grafy v životě neviděli.
Na RVPZV je třeba pohlížet komplexně, neboli, když se MŠMT rozhodne někde přidat, tak se samozřejmě musí i někde jinde ubrat. Nebo je třeba říci, že se zvýší celkový počet hodin žáků ve škole.
Před lety jsem byl na setkání ohledně x té revize RVPZV a když všechny zájmové (předmětové) skupiny řekly, kolik hodin požadují, pak to vyšlo na 37 hodin týdně na druhém stupni. Neříkám, že není třeba posílit ICT, neboť se jedná o zásadní záležitost 21. století, ale opravdu potřebují děti znát všechny Jagelonce a všechen obsah chemie, nebo konstrukci trojúhelníku pomocí thaletovy věty? Nechci nyní soudit, co je důležitější a co ne, ale ten, kdo bude řešit RVPZV k tomu musí mít komplexní přístup.
Možná zkusme (jakožto "ajťáci") býti prvními, kteří nejenom budou říkat, potřebujeme více času na informační gramotnost..., ale hlavně navrhujeme zmenšit čas oboru tomu a tomu a ubrat tyto očekávané výstupy.
V RVP ZV je disponibilní časová dotace, kterou by šlo využít na hodiny programování.
Tu už má etická a divadelní výchova. A ta finanční gramatika.
Ty jsou rovněž nepovinné...
Ano. Rovněž nepovinné... Měl jsem ale pocit, že kdo to ještě nemá, má zaděláno na problém.
http://www.denik.cz/z_domova/skolni-inspekce-se-zameri-na-etickou-vychovu-a-jeji-vliv-na-skolu-20150928.html
Doprovodným jevem kampaní k tzv. technickému vzdělávání a jeho uplatňování ve školách bylo v 80. létech naplutí pseudo manažerů, kteří se obklopili nekoncepčními odborníky. Bylo to myslím mnohdy doprovázeno i odstavováním skutečných odborníků pro daný obor. Tučný žvanec z rozpočtu nebo z dotací nepatřil jen školám a učitelům, kteří ten obor ovládají. Velký kus toho žvance patřil, a patří myslím i dnes, těm, kteří se o co největší kus z něj umějí nejlépe servat. Součástí tzv. technického vzdělávání by, myslím, mohla a měla být i osvěta v tomto směru. Ono totiž nejde jen o to něco kloudného vymyslet a udělat. Jde i o to umět mít z výsledků práce spravedlivý užitek, který původci věci někdo jen tak snadno nesebere nebo ho nestrčí do šuplíku. Takových příkladů je myslím dost i dnes. J. Týř
Divím se, že v živé diskuzi o nesmyslu - programování od první třídy, ještě nepadla připomínka, že v roce 2014 soutěžilo v Bobříku informatiky přes 44 tisíc žáků základních a středních škol a další si mohou brousit své informatické myšlení v archivu testů z minulých ročníků jen tak nanečisto.
Věřím, že tak svým žákům mohu ukázat, že informatickému myšlení je mohu učit třeba i na všech Jagelloncích, zvláště když do českých dějin významněji zasáhli jen dva. Tento způsob myšlení pomáhá vždy a všude a programování, byť jen "dětské" (Scratch) není opravdu pro všechny.
Tato diskuse je, myslím, především o něčem, co ještě nebylo MŠMT a NÚV řádně vysvětleno a zdůvodněno. Takže zase diskutujeme o nepořádku, který je myslím pro MŠMT a jím řízené organizace dost typický: Věci se dávají dohromady tzv. Metodou sebeuspořádávajícího se chaosu využívajícího tzv. kontrolní chrousty: Něco se vyhlásí, sledují se reakce a pak se to za pochodu přizpůsobuje. Je to myslím jev opakovaný - viz například i ta inkluze a informace o ní. Tohle že je řádný způsob přípravy a uskutečňování vzdělávacích koncepcí? Co dělají expertní týmy v MŠMT a NÚV? Neměly by na tyto nesrovnalosti okamžitě reagovat? Monitoring tisku mají. J. Týř
Okomentovat