Oldřich Botlík: O (ne)dostupnosti maturitních dat

Zajímalo mě, jak dopadla jedna úloha letošních maturitních testů, tj. kolik maturantů vybralo z její nabídky položku A, kolik položku B, … a kolik položku E. Nepamatuji se, že by Cermat podobná čísla někdy zveřejnil, ačkoli i  pro učitele, případně pro pedagogický výzkum představují hodnotné a zajímavé informace. Požádal jsem tedy o ně Cermat na základě zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

A Cermat si mě vychutnal. Nejprve mi obratem sdělil, že moje žádost NENÍ žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť neobsahuje všechny povinné údaje. Doplnil jsem tedy do žádosti chybějící datum narození. A za dva dny jsem dostal e-mail, že Cermat moji novou žádost zamítá, neboť JE žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

§ 183c školského zákona

Přesněji, Cermat se domnívá, že ho k zamítnutí opravňuje § 183c školského zákona. Paragraf se dostal do zákona při poslední novelizaci a říká, že údaje získané při přípravě nebo zjišťování výsledků vzdělávání mj. ve společné části maturitní zkoušky a údaje vytvořené kombinací nebo vzájemným srovnáním těchto údajů (a příp. dalších údajů) právnická osoba nebo organizační složka státu, která s těmito údaji nakládá, neposkytuje žadatelům o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, pokud údaje vypovídají o

1. výsledcích jednotlivých dětí, žáků a studentů,
2. průměrných nebo souhrnných výsledcích za školu nebo více škol nebo za jinak vymezenou skupinu dětí, žáků nebo studentů,
3. srovnání výsledků mezi školami nebo jinak vymezenými skupinami dětí, žáků nebo studentů,
4. obsahu a formě zadání, která dosud nebyla využita v ukončeném zjišťování,
5. připravovaných nebo používaných nástrojích pro zjišťování a zpracování výsledků vzdělávání.

Nejspíš se proti zamítnutí odvolám, protože jsem přesvědčen, že § 183c nelze na můj případ aplikovat. Ty požadované údaje bych klidně oželel – myslím si však, že problém je zásadní a § 183c řeší jen jednu jeho stranu.

Důvěryhodnost maturitních testů

Díval jsem se do důvodové zprávy, kterou vláda svou novelu doprovodila: hlavním argumentem je, že bez zákazu by vznikaly nejrůznější žebříčky. Taková možnost vadí i mně, ale z dat, která jsem požadoval, žebříčky sestavit nelze.

Poslední věta odůvodnění § 183c je však prapodivná: „Údaje získané ve zjišťováních výsledků vzdělávání zasluhují zvláštní ochranu v zájmu stability zjišťovacích nástrojů, jejich důvěryhodnosti a v zájmu stability vzdělávací politiky státu.“

Důvěryhodnost zjišťovacích nástrojů se nedá získat či udržet utajováním podrobných výsledků, které tyto nástroje poskytnou. Naopak – pokud použité zjišťovací nástroje nějakou důvěryhodnost mají, velmi rychle o ni utajováním podrobných výsledků přijdou.

Pracné vyřizování žádostí

Dokážu si představit, jak pracovníky Cermatu otravují podobné žádosti jako ta moje. Požadovaná data sice Cermat samozřejmě má – jinak by nemohl posílat do škol protokoly s výsledky jednotlivých maturantů. Co kdyby ale o ně začali hromadně žádat například učitelé, protože jim mohou pomoci lépe připravit žáky na zkoušku? Nebo kdokoli, kdo se chce přesvědčit, zda Cermat něco „neharmonizoval“? Případně vědec, kterého zajímá, jak úspěšnost žáků při řešení úlohy X souvisí s jejich úspěšností při řešení úlohy Y?

Řešení je velmi snadné technicky

Cermat pracuje u každého testu se souborem záznamů. Můžeme si ho představit jako tabulku třeba v Excelu. Její řádky odpovídají jednotlivým žákům a sloupce sledovaným údajům: identifikaci žáka, identifikaci jeho školy a potom odpovědím žáka na jednotlivé úlohy testu (respektive kódům, na něž hodnotitelé převedli odpovědi žáka u otevřených úloh). Vypuštění hlavních identifikačních údajů maturanta (například jména a příjmení nebo rodného čísla, pokud se sleduje – pohlaví maturanta takovým údajem není) a identifikace školy (její IČ nebo jiný podobný identifikátor – takovým údajem ale není informace, že jde o gymnázium) trvá řádově minuty. Vzniklý soubor, zbavený informací umožňujících výpočet úspěšnosti jednotlivých maturantů, jednotlivých škol či sestavování žebříčků, lze snadno umístit na internet, aby si ho mohl stáhnout každý, kdo s ním chce dále pracovat. Je to zcela běžné – například European Social Survey nabízí jak data s odpověďmi respondentů (v několika formátech), tak nástroje, které komukoli umožňují provádět základní analýzy on-line. A poskytuje k tomu samozřejmě řadu návodů a doporučení.

Řešení je velmi snadné právně

§ 183c říká, která data Cermat NESMÍ poskytnout žadateli, jenž o ně požádá na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Stačí přidat do školského zákona nový paragraf 183d, jenž taxativně uvede, které informace Cermat naopak MUSÍ zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup, aniž o to kdokoli požádá. A to velmi brzy po zpřístupnění výsledků v testech maturantům. Ustanovení obou paragrafů nebudou ve sporu, ani když § 183d uloží Cermatu nejen zveřejnění anonymizovaných datových souborů, ale také zveřejnění základních statistických charakteristik maturitních testů, úspěšnosti jednotlivých úloh a odůvodnění správných odpovědí. Zveřejnit by měl rovněž podobné údaje o úspěšnosti týkající se jednotlivých zadání písemných prací. Obojí nejen za celek, ale v členění podle kategorií škol.

Současný stav je nepřijatelný

Veřejnost se každoročně dozvídá z úst ministra školství procenta neúspěšných maturantů ve společné části maturitní zkoušky. S odstupem více než rok se ve výroční zprávě Cermatu objevují výsledky o něco podrobnějších analýz. Výroční zpráva za rok 2014 nebyla dosud zveřejněna. Takový stav je nepřijatelný hned z několika důvodů. Za prvé, neumožňuje efektivní kontrolu správnosti zveřejněných údajů (tím nechci ani naznačovat, že by je kdokoli zkresloval záměrně). Za druhé, brání učitelům, pedagogickému výzkumu a komukoli dalšímu poučovat se z výsledků společné části maturitní zkoušky. Za třetí, zcela zbytečně snižuje efektivitu využívání informací získaných za prostředky státního rozpočtu, a tím i účelnost vynakládání těchto prostředků. A konečně za čtvrté, snižuje důvěryhodnost používaných testů a jejich výsledků, a tudíž rovněž důvěryhodnost a prestiž společné části maturitní zkoušky.

Řešení má v rukou zákonodárce a neměl by je odkládat.