Bohumil Kartous: Asociální názory posvěcené vysokoškolským diplomem

středa 11. března 2015 ·

Je politováníhodné, když někdo negramotný a chudý nepřeje jinému negramotnému chudému. Je opovrženíhodné, když totéž nepřeje negramotnému a chudému někdo, kdo se domnívá, že je vzdělaný a kdo žádnou nouzí netrpí…


Stává se to opakovaně. Vede se diskuse o vzdělávání a padají nepodložené, na první pohled zcela pomatené argumenty. Problém je, že je velmi často zastávají lidé, kteří se honosí svým vlastním vzděláním. V českých profesních a odborných kruzích se nyní vede diskuse o tom, zda zavádět či nezavádět povinný poslední rok předškolního vzdělávání. V podstatě jde o prodloužení povinné školní docházky ze současných 9 na 10 let na jejím začátku.

Je nutné konstatovat, že toto opatření má sloužit zejména zanedbaným dětem. Český vzdělávací systém si s nimi neumí poradit a separuje je ve velkých počtech v tzv. praktických školách, které vzdělávají podle ochuzeného vzdělávacího programu, postaveného na úroveň dětí s mentálním postižením. Jde o řízený proces vytváření bazální nevzdělanosti na základě sociálního vyloučení. Paradoxně ho vytvářejí a podporují ti, kdo většinou formálního vzdělání dosáhli a měli by si tedy uvědomovat, jak vysoký vliv na jejich sociální status to mělo. Asociální spodní proude v české společnosti ovšem vede k tomu, že ti, kdo formálního vzdělání dosáhli, jsou vesměs přesvědčeni, že je to výsledek jejich individuálních kvalit. Ignorance začíná u nedostatku sebereflexe a neschopnosti připustit si, že to byly z velké části podmínky, které jim jejich sociální seberealizaci umožnily.

Pro dokreslení kontextu celé diskuse nutno dodat, že ministr školství Chládek zveřejnil tento návrh v podobě, kdy se řada lidí oprávněně obává povinnosti bez výjimky, tedy bez možnosti vzdělávat své děti v předškolním věku jinak než v mateřských školách. Zdá se ovšem, že jde pouze o intelektuální neobratnost ministra, je-li možné domácí vzdělávání na 1. stupni ZŠ, bylo by zcela nelogické, aby totéž nebylo možné na úrovni předškolní.

Použiju zde esenci toho, o čem se domnívám, že reprezentuje „vox populi“ majoritní části současné české společnosti. Tohle napsal v diskusi na toto téma člověk, který se jinde ohání „vysokoškolským vzděláním“ a považuje ho za měrnou jednotku relevance:

„Žádná předškolní povinná docházka ničemu nepomůže a za pár let se bude s velkou slávou za zvuku objevitelských fanfár rušit.“

Podle všeho je jeho přesvědčení založeno na sociálně darwinistické představě (mimochodem krajně fatalistické), že k tomu, jací budeme, jsme ustrojeni už svou genetickou výbavou a design okolních podmínek nemá na náš rozvoj vliv.

Naše genetické vybavení je jistě důležité. Design podmínek však také. Existuje několik studií, které říkají přesný opak toho, co tvrdí citovaný výrok. Konkrétně mluví o pozitivním vlivu předškolní docházky dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí na výsledky ve škole, ale třeba i na kriminalitu nebo narkomanii. Mezi ty nejznámější patří Chicago Longitudial Study nebo HighScope Perry Preschool Study, což jsou studie, které pracují s výzkumným vzorkem po celá desetiletí. Sledují vývoj dětí ze sociálně nepodnětného, rizikového prostředí, jimž se dostalo předškolní péče v porovnání s těmi, jimž se této péče nedostalo. Výsledky obou studií jsou velmi přesvědčivé a mluví ve prospěch předškolní docházky. Obě studie ukazují, že sledované děti nejen že dosahují výrazně lepších výsledků ve vzdělávání, ale navíc jsou celkově mnohem více sociálně adaptabilní: vykazují nižší míru kriminality a drogové závislosti, naopak větší míru funkčního rodinného života. Shrnutí výsledků z Chicago Longitudial Study je následující:

„Vzhledem k porovnávané skupině mají děti, které se účastnily předškolního vzdělávání, o 29 % vyšší míru v dosažení středoškolského vzdělání, o 33 % nižší míru trestnosti mladistvých, o 42 % nižší míru trestnosti za násilné činy, o 41 % nižší míru umisťování do speciálních vzdělávacích programů, o 40 % nižší míru opakování ročníku a o 51 % nižší míru týrání dětí.“

Za zmínku stojí i implikace ekonomická, což bývá velmi častý argument těch, kdo se domnívají, že se jedná o další „nenávratnou sociální dávku“:

„Výsledky analýzy nákladů a výnosů ukazují, že každý komponent Child-Parent Center (centrum poskytuje vzdělávací program pro rodiny s dětmi v sociální nouzi, pozn. překladatele) přinesl ekonomický výnos, který převýšil náklady. Zatímco průměrné náklady na jedno dítě představovaly 6 730 dolarů (v roce 1998) za účast ve vzdělávacím programu s trváním 1,5 roku, předškolní program vygeneroval pro společnost celkový výnos 47 759 dolarů za každého účastníka.“

Zdroj ZDE

Výsledky z citované HighScope Perry Preschool Study jsou velmi podobné, přehledný graf výsledků lze najít přímo na hlavní stránce výzkumu.

Zdroj ZDE

Je vysoce signifikantní, že v ČR žádný takový průzkum neproběhl, byť příležitostí a finančních zdrojů k tomu máme přebytek. Jeden tragický příběh však proběhl na Slovensku. V této diskusi ho dokumentuje Peter Dráľ z iniciativy Chceme vedieť viac, která na Slovensku vede kampaň za vyšší míru transparentnosti a veřejné participace při rozhodování o vzdělávání. Pan Dráľ popisuje výsledky osmiletého podpůrného programu, v němž jeho realizátoři dosáhli zvýšení v dokončení povinné školní docházky z 0 na 60 %, přičemž tři další děti pokračovaly na střední škole a jedno na vysoké. Po 8 letech program skončil kvůli nepřátelským postojům majoritní společnosti, která si nepřála vidět, že se dříve negramotní chudí (lehce ovladatelní negramotní chudí) emancipují. Je politováníhodné, když někdo negramotný a chudý nepřeje jinému negramotnému chudému. Je opovrženíhodné, když totéž nepřeje negramotnému a chudému někdo, kdo se domnívá, že je vzdělaný a kdo žádnou nouzí netrpí…

Převzato z Britských listů

6 komentářů:

Jana Karvaiová řekl(a)...
11. března 2015 6:45  

.....Jde o řízený proces vytváření bazální nevzdělanosti na základě sociálního vyloučení.....Že by KGB? Ale teď vážně, za prvé - u nás je v podstatě nulová negramotnost. Možná právě i díky praktickým školám. Velmi pochybuji o tom, že by lidé nechtěli, aby ti sociálně slabší chodili do školy a učili se. Většinou slýchávám od majority opak (kdyby se aspoň učili,chodili do školy ,kdyby dělali). Takže jen ať se udělá průzkum. Tady nejsme na Slovensku s jejich opravdovou negramotností, nemusím být věštec, abych si typla,že by výzkum dopadl dobře.
Kontrolní otázky:
Kdo určuje, kdo je sociálně slabý?
Nevadí toto určení propagandistům "nenálepkování"?
Jak chcete sociálně slabé donutit (fuj to je slovíčko) k předškolní výchově?
A opět, člověk nemusí být zrovna akademik aby věděl, že je jisté, že předškolní výchova je super pro sociálně ,ehm, ..je tam vůbec rovnítko? Ne vždy sociálně slabý musí být výchovně zanedbaný.

Milan Keršláger řekl(a)...
11. března 2015 13:38  

Asociální je když inteligent použije překroucené argumenty. Zatímco v citovaném USA a Slovensku jde o metodu, kdy se pracovníci o děti starají v rámci nějakého programu (zřejmě i individuálně), pro ČR to autor bere jako záminku k úřednímu rozhodnutí o povinné docházce. Pokud by to fungovalo, byli bychom nejskvělejší země na světě - pouhé úřední rozhodnutí od stolu by zlepšilo úplně vše a bez jakékoliv námahy! Zajímavé a neuvěřitelné! A podivné.

Eva Adamová řekl(a)...
11. března 2015 16:12  

Dobře to vyjádřil psycholog Mertin v diskuzi u "kulatého" stolu, která byla na České škole nedávno zveřejněna: "Jestliže nejsme schopni pomoci dětem z málo podnětného prostředí za devět let povinné školní docházky, myslíme si, že to dokážeme za deset let?"

A já se k němu přidávám. Ono totiž řešení problému těchto děti nespočívá v délce povinné školní docházky , ale v přístupu během ní. Ten by bylo potřeba změnit. Vždyť výuka na 1. stupni je v mnohém postavena na domácí přípravě žáků. Děti, které nemají doma pomoc a podporu rodičů, v tom od začátku plavou. A podpora těchto dětí na školách vázne, a to i z toho důvodu, že nejsou peníze na přesčasové hodiny kantorů, na speciální pedagogy ani na asistenty. U nás se v současné době začali objevovat jacísi terénní sociální pracovníci, za nimiž děti s problémy dojíždí a oni je doučují. Nevím, zda toto je zrovna ta správná cesta, neboť se jedná o lidi bez pedagogického vzdělání, kteří netuší, co přesně dané dítě ve škole zrovna probírá a co mu dělá největší problémy, protože jsou v tomto směru odkázáni na to, jaké informace jim podá žák a ty jsou asi dost nepřesné. Na nás se zatím ani jeden takovýto pracovník s požadavky o informace neobrátil. Domnívám se, že peníze na takovouto podporu by měly směřovat přímo do škol, a terénní pracovníci by spíše měli docházet do rodin a ukazovat rodičům, jak se svými dětmi ohledně přípravy do školy pracovat.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
11. března 2015 21:58  

"studie, které pracují s výzkumným vzorkem po celá desetiletí. Sledují vývoj dětí ze sociálně nepodnětného, rizikového prostředí"

Dobře, prodlužme tedy docházku dětem ze sociálně neodnětného, rizikového prostředí, ale ne všem.

poste.restante řekl(a)...
12. března 2015 11:20  

"Jestliže nejsme schopni pomoci dětem z málo podnětného prostředí za devět let povinné školní docházky, myslíme si, že to dokážeme za deset let?"
Psycholog Mertin zřejmě nepochopil, co je účelem onoho "předškolního roku".
Nikoliv prodloužit délku "blahodárného působení školy" na žáka z devíti na deset let, ani další pokus na poli sociálního inženýrství.
Cílem toho jednoho roku je pokusit se zmenšit hendikep, se kterým někteří žáci do první třídy přicházejí.
Mnozí (nebo spíš "někteří")prvňáčci mají dnes problém se zvládáním základních činností. Neumějí se kolikrát ani sami pořádně vysmrkat, netuší, proč by si nemohli vzít spolužákovo pouzdro s pastelkami, někteří dokonce ani nezvládají pořádně komunikaci v českém jazyce.
Přípravné třídy by mohly tento hendikep částečně řešit.
Bavme se o tom, jestli má být takové opatření plošné. Podle mého nikoliv, protože pak se můžeme dostávat do situace, že ve velkých skupinách se učitelka MŠ nebude moci takovým dětem dostatečně individuálně věnovat a o to tady přece hlavně jde.

Jinak souhlasím s kolegyní Karvaiovou. Myslím, že na nulové negramotnosti mají lví podíl právě "zvláštní školy".
Donutit "nedonutitelné" se asi nedá. Ale mohly by se jim třeba dávat zadarmo obědy. :-)

A souhlasím i s kolegyní Adamovou, že "terénní pracovníci" nejsou řešením. I když pomoci mohou. Ale jsou to každopádně pro rodinu "cizí lidé", které nemusí chtít pustit přes práh a jejichž motivace může být koneckonců různá.
Myslím, že klíč v přípravě na prvním stupni je spíše ve školních družinách. Právě tam mohou pracovat kvalifikovaní lidé a pomohou dětem zvládat to, s čím jim vlastní rodiče nemohou, nebo nemají zájem pomoci.
Jistěže, musí je také někdo zaplatit. Ale vyděláme na tom všichni.

Nicka Pytlik řekl(a)...
12. března 2015 12:51  

Neumějí se kolikrát ani sami pořádně vysmrkat, netuší, proč by si nemohli vzít spolužákovo pouzdro s pastelkami, někteří dokonce ani nezvládají pořádně komunikaci v českém jazyce.

Aby nebylo nějaké mýlky. Toto jsou problémy i dětí z rodin sociálně zaopatřených s vysokoškolsky vzdělanými a česky mluvícími rodiči.
Chtěl bych vidět, kteří z nich by si vpustili domů terénního pracovníka, nejlépe romského etnika, protože jejich potomek naplňuje mnohá kritéria celkové zanedbanosti.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.