Personalizace je pro oblast vzdělávacích technologií hodně aktuální téma. Každou chvíli se vynořují zprávy, že nějaká firma vyvíjí aplikaci, která konečně její realizaci ve výuce úspěšně umožní. Spomocník o dvou takových nedávno referoval (Současný stav vývoje systémů adaptivního řízení výuky). V diskuzi pod článkem se dozvíte, že jedna ze dvou jmenovaných (inBloom) mezitím zkrachovala díky neochotě amerických rodičů akceptovat systém nekontrolovaně vytěžující žáky při práci a provádějící nad těmito daty analýzu výukových výsledků. Přiznejme si, že vědět o každém co nejvíce, je nutnou podmínkou úspěchu personalizace výuky založené na adaptivním řízení činnosti žáků. Nakonec je úplně jedno, zda je takový systém postaven na přímém kontaktu žáka s vyučujícím, nebo zda se jedná o počítačový systém založený na velkých datech.
Je na místě si spolu s Audrey Watters, která pracuje na knize, která bude dokumentovat historii učících strojů (Teaching Machines), připomenout, že snaha o řízení výukového procesu je již opravdu hodně stará. Jak zmiňuje ve svém článku The History of "Personalization" and Teaching Machines [1], první známý patent na mechanický stroj na učení byl v USA přijat v roce 1809 (Mode of teaching to read). Od té doby se již 2 století vynálezci, vývojáři a inovátoři pokoušejí prostřednictvím automatizace individualizovat výukový proces tak, aby každý mohl ty stejné výukové postupy dělat bez přímé účasti učitele sám a svým vlastním tempem. Povšimněte si, prosím, že tyto neadaptivní postupy nazývám nikoli personalizací ale individualizací.
Nasazením podobných původně mechanických strojů měly být odstraňovány individuální rozdíly ve znalostech žáků. Jedná se o typickou aplikaci behavioristické didaktické teorie v praxi. Vrcholem před-počítačové éry byl Skinnerův učící stroj, který se stal vzorem i pro první aplikace počítačového programovaného učení v 60. letech minulého století (Technologie, které měly změnit výuku, Jaké mělo být vzdělávání v roce 1975?).
 |
| Skinnerův učící stroj z 50. let 20. st. |
Na straně 976 pak najdeme toto často citované vysvětlení podstaty: „Nahradí stroje učitele? Právě naopak, stanou se důležitou pomůckou šetřící učiteli čas i práci. Přenesení některých mechanizovatelných činností na stroje postaví učitele do jedinečné role nepostradatelné lidské bytosti. Může mít víc žáků než dosud – což je pravděpodobně požadavek doby – ale bude schopen je zvládnout za méně hodin a s menším pracovním nasazením. Na oplátku může, vzhledem ke své vyšší produktivitě, žádat společnost o zlepšení svého ekonomického postavení.„
Něco hodně podobného můžete i dnes slyšet od propagátorů masového nasazení vzdělávacích technologií do škol. Nevěřte však nikomu, kdo vám slibuje, že s technologiemi budete mít méně práce. Řekněme si rovnou, že klíčem k pochopení podstaty problému je právě personalizace.
Proti behavioristickému pojetí se již od počátku 20. st. stavěli někteří jiní kognitivní psychologové – např. představitelé progresivního vzdělávání a konstruktivismu. Z pohledu moderních technologií pak zásadně odlišný přístup zavedl až (konstrukcionista) Seymour Papert v 70. letech minulého století. V předmluvě ke své knize [3], kterou nám dodnes svým názvem připomíná programovatelná stavebnice Lego Mindstorms, píše: „Někdo říká, že počítače mohou programovat naše děti. Já si naopak představuji, jak děti programují počítače.“ To mi připomnělo jiného zastánce konstruktivního pojetí vzdělávacího procesu Douglase Rushkoffa a jeho známé dílo „Programovat nebo být programován?“ [4] (viz Dohlížejí na vše stroje láskyplné milosti?).
Ve skutečnosti se však stále znovu objevují takové aplikace, které v žácích spatřují cílové objekty příjmu znalostí a snaží se je v duchu behavioristické tradice programovat (řídit). Je to nejspíše proto, že tyto postupy jsou mnohem efektivnější v přípravě na znalostní testy, skutečně usnadňují práci učitelům (může jich být méně) a umožňují snadnější správu procesu produkujícího na výstupu v masovém měřítku absolventy škol podobně, jako to dělá automatizovaná tovární výroba (Americké hybridní školy pro síťovou generaci, Rocketship – model školy budoucnosti). Ekonomické důvody jsou samozřejmě velmi silné. Vlajkovou lodí automatizace výukových aktivit v moderním hávu je Khan Academy (Khan Academy a „převrácená“ třída) spolu s kalifornským Clayton Christensen Institute (Teoretické možnosti kombinovaných forem vzdělávání). Produktem jejich partnerství je kurz kombinovaných forem vzdělávání (Blended Learning) určený učitelům, který se stal stálou součástí Khan Academy.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
.png)
0 komentářů:
Okomentovat