Olga Vilímová: Metoda doktora Domana díky technologiím na dosah

Informace o metodě rané výuky dětí amerického doktora Glenna Domana využívající jejich zájem poznávat s odkazy.

Úvod

Jedním z prvních pojmů v klasické pedagogické teorii jsou cíle výuky. Každý pedagog si pamatuje, že cíle jsou kognitivní, operační a hodnotové. Ale spousta pedagogů-praktiků řekne, že často jsou to jenom naše cíle, cíle učitelů. Děti, které přicházejí do školy, mají cíle jiné, málokdy shodné s našimi. Těžko, a to při vší snaze učitele, dokážeme nadchnout pro učení děti z rodin, kde vzdělání považují za nedůležité. Většinou se dobře učí děti těch rodičů, kteří je k tomu vedou a věnují se jejich výchově. Vztah dítěte k vzdělávání je hlavně v rukou rodičů.

Kdy začít?

Odedávna se říká, že výjimečný talent je dán především dědičností, je to rozmar přírody. Ale u geniálních lidí vidíme, že jejich genialita se projevila často především díky výchově v raném dětství (např. Mozart), kdy se v příznivých podmínkách rozvíjel jejich talent. I obráceně. Děti, které byly vychované zvířaty, se nikdy nestaly lidmi v plném smyslu tohoto slova. Dnes si myslíme, že víme o vývoji dítěte vše, ale i současný přístup k výchově je často mylný. Hodně se věnuje pozornost vzdělávání dětí starších 3 let, ale podle průzkumů vývoj mozkových buněk je v tomto věku dokončený již na 70-80 %. Podle názoru fyziologů a psychologů je klíčem k vývoji schopností dítěte jeho vlastní poznávání v prvních třech letech života (tato myšlenka je velice pěkně popsaná v knize Masaru Ibuka, zakladatele firmy SONY, „Po třech letech už je pozdě“).

Jak potvrzují výsledky výzkumů australské The Royal Conservatory, vývoji vzdělávacího potenciálu již v raném stádiu vývoje napomáhá např. výuka hudbě. Tuto myšlenku potvrzuje i metoda rozvíjení hudebních schopností malých dětí japonského učitele Shinichi Suzuki. Více než 30 let dr. Suzuki učil hudbě žáky středních a základních škol. Zjistil, že rozdíl mezi více schopnými a méně schopnými dětmi je velký. Postupně začínal s dětmi mladšími a mladšími. Nakonec, po desetiletích učitelské praxe, doporučuje dr. Suzuki začít s hrou na housle hned, když je dítě schopné držet dětské housle v ruce. Výsledky jsou ohromující, děti se učí a hrají s radostí. Podle názoru Masaru Ibuka, hlavním cílem raného rozvíjení dětí je zabránit tomu, aby se cítily nešťastné. Rozvíjet v nich neomezeně potenciální schopnosti, aby radost poznávání byla jednou z největších radostí jejich života.

Odpovědi na podobné otázky hledal i známý americký pedagog a chirurg, který se specializoval na mozek u dětí, Glenn Doman (1919-2013). V knize „How Smart Is Your Baby?“, kterou napsal se svou dcerou Janet, představuje koncepci fyziologie mozku a srozumitelně vysvětluje, jak a v jaké míře program fyzické aktivity dítěte ovlivňuje vývoj a neurologii jeho mozku.

Předvádí, jak mohou aktivity stimulovat intelektuální a sociální růst dítěte a nabízí doporučení, která jsou dnes všeobecně označována jako metoda dr. Domana. Jako většina skutečných profesionálů dokáže vysvětlit svoji teorii jednoduše a jasně. Výše zmíněná kniha je výsledkem intenzivního bádání nejen v Ústavu pro vývoj intelektu (The Institutes for the Achievement of Human Potecial), ale i ve více než 100 zemích, a to během více než 50 let. Základem jsou tyto principy:

1. Vývoj lidského mozku probíhá díky jeho stálému používání a je dokončen ve věku 6 let.
2. Malé děti se učí nejlépe.
3. Největším dárkem pro děti je pozornost rodičů.
4. Nejlepšími učiteli pro malé děti jsou jejich rodiče.

Metoda dr. Domana je založena na vlastnostech dětského mozku lépe vnímat:

1. to, co se objeví před jeho očima jen na krátkou chvíli;
2. největší pozornost dětí je věnována objektům barevným, výrazným a velkým;
3. rozvoj fyzický stimuluje rozvoj intelektuální, ale i obráceně (díky stimulaci vývoje mozku dr. Doman dokázal ovlivnit i fyzický stav dětí, a to i dětí s mentálními poruchami).

Jak probíhá výuka

Jako příklad vezmeme výuku matematiky. Dr. Doman byl přesvědčen, že výuku je důležité zakládat na faktickém materiálu, což v matematice jsou čísla a matematické operace. Podle něj jsou matematické schopnosti dítěte nedílnou součástí funkce mozku.

Výuka spočívá v tom, že dítěti rodič ukazuje kartičky s červenými tečkami (5 kartiček během několika vteřin) a nahlas říká jejich počet. Množství se ukazuje tečkami, ne číslem proto, aby dítě vnímalo reálné množství, ne abstraktní číslici. Stejné kartičky se ukazují týden, třikrát denně, vždy jen několik vteřin, pak se vynechává první a přidává se další. Důležitou podmínkou je spokojený a dobře naladěný rodič, který má především předat dítěti svůj pozitivní vztah k učení.

Numbers1 To 20_Week1

Když dítě již zná čísla do 20, přidávají se výpočty. Například:

1. Rodič ukáže kartičku s číslem 5, řekne: „Pět“.
2. Říká operaci: „Plus“. Nic se neukazuje, vždy se používá stejné slovo (!), buď „Plus“ nebo „Přidáme“, ale vždy stejně, ne jednou „plus“ a další den „Přidáme“.
3. Ukáže kartičku s číslem 3, řekne: „Tři“.
4. Operace: „Rovná se“.
5. Ukáže kartičku s číslem 8, řekne: „Osm“.

Většina dětí, a to i zdravotně postiženích, pozorně kartičky prohlíží a za pár měsíců jsou schopné vizuálně rozlišit všechna čísla do 100 a umí vyřešit jednoduchý příklad.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz