„Výzkum rizikového chování českých pubescentů a adolescentů probíhá od roku 2010. Monitorujeme rizikové komunikační jevy spojené s využíváním internetových služeb. Zaměřujeme se především na kyberšikanu, rizikové seznamování v prostředí internetových služeb, sdílení intimních materiálů v prostředí internetu, zveřejňování osobních údajů, rizikové využívání sociálních sítí a další fenomény,“ uvedl Kamil Kopecký z Pedagogické fakulty UP, koordinátor projektu E-Bezpečí.
Cizímu o sobě prozradí hodně
Výsledky výzkumu potvrdily, že děti jsou ve vysoké míře ochotny sdělovat osobní informace lidem, které znají jen z on-line prostředí. Celkem 63 % (o 10 % více než v r. 2013) dotázaných dětí pošle cizímu člověku své jméno a příjmení. E-mailovou adresu mu sdělí 43 % z nich (12% nárůst).
Fotografii obličeje by na požádání poslalo 39 % účastníků výzkumu (13% nárůst). „Sdílení vlastních intimních materiálů s ostatními uživateli internetu (tzv. sexting) provozuje stále větší počet dětí. Téměř 8 % z nich v prostředí internetu sdílí vlastní intimní fotografie a videa, přičemž jiným uživatelům internetu – partnerům, přátelům – je zasílá více než 12 % dětí,” řekl Martin Kožíšek, manažer internetové bezpečnosti ve společnosti Seznam.cz.
Zarážející je i počet dětí (40 %), které by bez problému šly na schůzku s člověkem, kterého znají jen z internetu. Celkem 40 % z nich by na výzvu k osobnímu setkání od kamaráda z internetu odpovědělo kladně, což je o 4 % více než v r. 2013. O svém „rande naslepo“ by se nejčastěji (55 %) svěřily kamarádovi či sourozenci a jen ve 42 % případů rodičům.
Kyberšikana
Od loňského roku vzrostl počet napadení – děti se nejčastěji potkávají s průnikem do jejich osobních účtů (35 % – 12 % z nich přiznává, že se kvůli tomu dostalo do problémů) a verbálními útoky (34 %), mezi které se řadí i vydírání. „Počet případů vydírání dětí s využitím materiálů sexuální povahy v ČR trvale roste. Data z loňského roku potvrzují, že bylo prostřednictvím internetu vydíráno téměř 8 % dětí. K vydírání jsou nejčastěji využívány fotografie a videa, která děti dobrovolně či pod nátlakem posílají pachatelům,“ řekl Kopecký.
Výzkum se letos poprvé zabýval také tím, zda mají děti přístup k webové kameře a jakým způsobem ji využívají. Zařízení, které udělá obrazový záznam, má k dispozici přes 69 % dětí. „Téměř 3 % českých dětí potvrzují, že je někdo v průběhu posledního roku ponižoval, vydíral či jim vyhrožoval právě s použitím záznamu z webkamery,“ zdůraznil Kopecký.
Potřebuješ pomoc?
Stejně tak, jak se děti rychle učí využívat nejmodernější technologie, jsou šikovné i v případě, že potřebují pomoc – umějí si ji na internetu aktivně vyhledat. „Při spuštění poradny u projektu Seznam se bezpečně! v roce 2009 jsme zaznamenávali několik jednotek dotazů či žádostí o pomoc. Nyní nám do poradny přichází až 40 zpráv měsíčně a každý rok tento počet roste zhruba o 25 %,“ doplnil Kožíšek. Preventivní programy jsou proto velmi důležité. „Díky dlouhodobé práci s dětmi, učiteli a dalšími subjekty se nám daří oslovovat nejvíce zranitelnou skupinu. Děti si díky našim projektům osvojují základy bezpečného chování na internetu a učí se rozpoznávat rizikové situace, kterým mohou být na internetu vystaveny,“ vysvětlil Kopecký.
Výsledky výzkumu potvrzují stálou potřebu zvyšování internetové gramotnosti. K tomu slouží i Centrum pro bezpečnost Google, nabízející informace jak se chovat na internetu bezpečně a co může každý udělat pro ochranu sebe i své rodiny. „Stejně jako se učíme pravidlům bezpečnosti na silnici nebo v komunikaci s cizími lidmi, je důležité naučit se bezpečně a zodpovědně používat internet. Proto se internetové gramotnosti věnujeme dlouhodobě. Na vytvoření správných návyků pro používání internetu je zaměřen projekt Web Rangers. Vychází z poznání, že je efektivnejší, pokud děti sdílí své znalosti mezi sebou samy. Iniciativa tak nejen učí teenagery jak bezpečně používat internet a z titulu Web Rangera šířit své znalosti mezi vrstevníky. Ukazuje jim, že internet a jeho nástroje jsou důležité i ve vzdělávání a usnadní jim mnohé i v jejich běžném životě,“ doplňuje Michal Zachar, marketingový manažer českého Googlu.
Výsledky Výzkumu rizikového chování českých dětí na internetu 2014 přenesou do svých strategických dokumentů MŠMT a MVČR. Také dva velcí internetoví hráči, kteří se tohoto projektu letos poprvé zúčastnili, Seznam.cz a Google, využijí výsledky výzkumu pro zlepšení svých služeb.
.png)
12 komentářů:
Ano, výsledky výzkumu potvrzují potřebu zvyšování síťové gramotnosti, jenže bohužel zatím mají ve školství jen docela jiný efekt. Přesvědčují většinu učitelů o škodlivosti internetu. Nikoho ani nenapadne, že velmi správná osvěta ze strany počítačových firem a snad i většiny učitelů ICT nestačí. Jedinou cestou ke zlepšení je zapojení všech! Jejich osobní přítomnost na síti a ukazování správné cesty včetně vhodného využití ve výuce.
školství jako celek zvyšování počítačové gramotnosti (bohužel) určitě nepřispívá. Souhlasím s panem Brdičkou, že tím, že něčemu nerozumí, tak se toho raději bojí. Díky spammingu o exekutorských pohledávkách za našimi občany bychom to mohli ad absurdum dotáhnout ke zrušení e-mailu, a pokud se pár lidí řízlo nožem, bylo by dobré zakázat výrobu nožů. Obávám se, že se můžeme nad tímto stavem pohoršovat, ale dokud nedojde ke generační výměně, která to vše bude brát jako samozřejmost, tak nám nezbude, než plakat nad rozlitým mlékem.
40 % dětí na internetu by souhlasilo
V žádném případě to nechci zlehčovat, ale... otázkou zůstává, kolik dětí s takovým počinem doopravdy souhlasí, kolik BY se na schůzku vypravilo, a kolik tam doopravdy půjde.
Osvěta je důležitá věc a není jí nikdy dost. Jakou měrou pomáhá či se míjí se dá ovšem snad jen odhadnout. Klesá spotřeba alkoholu, kuřiva, drog bez ohledu na věk propadlíků? Žijeme zdravěji, úmíráme méně na silnicích, kupujeme si méně hrnců a vysavačů, volíme lépe ve volbách?
ukazování správné cesty včetně vhodného využití ve výuce
To rozhodně. Ovšem jako běžného pracovního nástroje. Ne jako fetiše moderní doby a kamufláže vlastní truhlíkovitosti.
Hele, po prázdninách to zase začne:
Pošlete mi elektronickou poštou soubor pojmenovaný vaším příjmením, jehož obsah mne obohatí, s krátkým průvodním dopisem osobního charakteru se všemi náležitostmi, ve kterém uvedete, proč by mne ta informace měla obohatit a jaký k ní máte vztah vy sami.
To se zase budou dít věci.
Předem je třeba říci, že výsledky našeho výzkumu jsou pouhá data, která monitorujeme už řadu let. Data pouze ukazují, jak jsou rizika v populaci dětí přítomna. Neříkáme - zrušte internet a sociální sítě, naopak, při všech příležitostech opakujeme, že jsou to vynikající nástroje a služby, bez kterých si řada z nás nedokáže představit svět kolem sebe. Ovšem stejně jako v reálném světě jsou i v tom virtuálním lidé, kteří nejsou jenom ti “dobří”. A to je ten důvod - ukázat na rizika, ale nezavrhovat svět internetu jako takový.
Na výsledky výzkumu populace (i ta učitelská) reaguje již řadu let (měření prezentujeme doma i v zahraničí již 5 let) a osobně jsem se nikdy nesetkal s žádným učitelem, který by na základě těchto dat vyvozoval, že internet je jen zlo a nebude ho používat, a to jich ročně vidím přes 2000. Je to stejné, jako když zveřejníte počet trestných činů nebo počet dopravních nehod - to, co si z toho vyvodíte pro sebe, záleží na každém z vás.
Data ukazují, na co se v edukaci a prevenci zaměřit, např. když je vidět, že roste počet vydíraných dětí, asi by bylo dobré dětem ukázat, na co si dát pozor a co nedělat. A to je to, co se snažíme s našimi týmy dělat. Nestrašit, ale naučit děti minimalizovat riziko jejich fungování na internetu.
Co se týče dotazu na osobní schůzky, samozřejme máme data i ze skutečně proběhnutých schůzek, stačí si přečíst publikace na webu e-bezpečí (v PDF), kde je to detailně rozepsáno. Osobní schůzka s lidmi s neověřenou identitou neznamená, že by vše muselo dopadnout špatně. Znamená to pouze potenciální riziko.
Navíc výzkum je jen jeden článek mozaiky, děláme i preventivní akce pro děti s rozborem případů třeba v rámci projektu Web Rangers - a výsledkem jsou vlastní projekty dětí - od webových stránek, aplikací pro mobily, addonů a pluginů do prohlížečů, online videí, komixů atd. Tj. žádné strašení, ale přesný opak.
V poslední době sleduji, že máme jako národ tendenci buď věci hodně zveličovat, nebo naopak ignorovat. Jakobychom neuměli nahlížet na věci z více stran. Výsledky výzkumu si tak každý vyloží podle sebe - někdo se bude bát a zatracovat, někdo bude banalizovat, někdo se na věc podívá z obou stran. To ale opravdy neovlivníme…
Je asi potřeba zmínit, že i kdyby se škola a učitelé přetrhli, i kdyby neziskovky uspořádaly v každé škole besedu jednou ročně, kámen úrazu spočívá doma, tedy v rodičích. Učitelé, alespoň informatikové určitě, mají o rizicích internetu pro děti celkem jasno. Ohroženy jsou ale už děti na prvním stupni a ve školce. Tam by větší osvěta učitelstva byla rozhodně užitečná.
Největší problém je ale v informovanosti u rodičů. Většina z nich vůbec netuší, kde a jaké má dítě vytvořené účty, s kým a o čem komunikuje, atd. Také obecné povědomí o možných rizicích je velice nízké.
Ještě menší je pak znalost technik a způsobů kontroly. Většina rodičů vůbec netuší, že mají možnost u svých dětí použít blacklistů, že mohou monitorovat a blokovat dítku jeho provoz, atd. Já vím, že jde de facto o vstup do soukromí, ale minimálně u malých dětí je to nezbytné.
Koneckonců, je to sice také "trivialita", ale většina moderních televizních přijímačů umí nastavit různé rodičovské kontroly. Když jsem si onehdá dělal naprosto nereprezentativní průzkum mezi prváky na střední, setkal se z cca 50 v minulosti s touto funkcí jen jeden jediný.
Jen tak pro odlehčení, kolegové, potkáme se osobně? Vždyť jsme tady na ČŠ taková jedna diskusní rodina. Trochu bychom popili a pak pořídili pár fotek, abychom se mohli vzájemně kyberšikanovat. A ne že o tom řeknete předem kamarádům či dokonce rodičům.
ne že o tom řeknete předem kamarádům či dokonce rodičům
Tady jde spíš o to, jak to případně ututlat před manželkama.
Také mne už napadlo, že by to mohla být docela zajímavá akce. Je tu ale pár problémků. Především konec anonymity u mnoha přispivatelů. Pak by se tam také mohlo sejít od každého dvacet poste.restantů, Hrabáčů, Krtků, Anonymních, Tajných, Obyčejných Člověků a Učitelek, Adamových, Carcyí a dalších a dalších. Pan Sokol řekl něco v tom smyslu, že největší slabinou internetu je jeho domnělá anonymita.
A nakonec známá historka o tom, jak mne kdysi jakýsi přispivatel Lysoň pozval na pivo až do naší Matičky. Tak jsem tam na Starém Městě postál asi půl hodiny před restaurací, která se rekonstruovala po povodních. Nakonec jsem mohl být rád, že jsem se nestal obětí nějaké sexuální agrese.
Já jsem já a kromě já nikdo není. Zatím jsem neobjevil nikoho jiného s mou identitou;-)
Ale k věci - už po vás žáci chtěli ICQ/FB/Twitter? Cesta není ve větším zapojení, ale ve zvýšení zodpovědnosti.
Taková akce by se mi také líbila. Šel bych sám za sebe. Ale nevidím nejmenší důvod, proč by to nemohlo být pojato jako maškarní. Za Pytlíka by mohlo jít hned několik příslušně vymóděných jedinců.
Ale teď vážně. podobnou akci v podobě barcampu jsme se již jednou pokoušeli prostřednictvím portálu RVP vyprovokovat, ale zatím marně (http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11183/).
Panu Kopeckému bych rád vzkázal, že se bohužel s učiteli, kteří mají k technologiím výhradně záporný vztah, setkávám neustále. Podobní jsou k naší škodě i mezi lidmi rozhodujícími o směrování našeho školství. Typickou ukázkou je příprava karierního systému i Strategie 2020.
Za Pytlíka by mohlo jít hned několik příslušně vymóděných jedinců.
Pytliků je všude dosti. Ani se nemusejí maškarádit. Poznáte je snadno.
Všemu rozumíme, ke všemu máme co říci, a není pravdy nad tu naši, pytlickou.
Pane Brdičko, my jsme na tom asi hodně podobně, protože i já se setkávám s učiteli na Pedagogické fakultě UP, kteří prostě vztah k technologiím všeho druhu nemají a nebudou mít.. a bohužel v praxi se to potom odrazí na tom, že nechápou dětský svět. Na druhou stranu se setkávám s řadou mladých nadšených studentů a studentek, kteří o svět techniky, tabletů a sociálních sítí mají skutečný zájem. Nejvíc to bylo vidět, když jsem s nimi začal jezdit na exkurze do Vodafonu, Seznamu.cz, Google, ale třeba i k Policii atd. Dostali tak možnost prakticky si ošahat svět kolem nich. To samé je pak vidět na různých akcích, do kterých se zcela dobrovolně mí studenti zapojují, viz. např. Veletrh UP. Postupně se zbavuji skeptického pohledu na učitele, protože cítím, že je to opravdu generační problém, než jednoduše nastoupí na trh práce ti, kteří s technologiemi vyrůstají. Tj. chci být aspoň trošku optimistou.
Mrkněte:
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/olomoucky-kraj/olomouc/1047-18372-se-studenty-ve-vodafone-onenet-centru.html
http://www.novinky.cz/vase-zpravy/olomoucky-kraj/olomouc/1047-14884-projekt-e-synergie-pokracuje-budouci-ucitele-navstivili-google.html
atd. Prostě věřím, že se to zlepší. Na druhou stranu mě děsí současná situace na pedagogických fakultách, kde se edukace postupně díky vnějším vlivům dostává na poslední místo v prioritách...
Zajímalo by mě, proč neučíme děti řídit auto už od školního věku. Stačí, aby dosáhly nohama na pedály a výukou můžeme minimalizovat nebezpečí, přece.
Okomentovat