Ministr školství Marcel Chládek chce podpořit masivní nákup tabletů pro školy a proškolení učitelů, kteří je budou používat. Má jít o investici až jedné miliardy korun. Zdá se, jako by využívání digitálních technologií na školách bylo u nás považováno za něco automaticky, samozřejmě pozitivního. Je to ale skutečně tak jasné? Nechybí k tématu rozsáhlejší a hlubší diskuse?
Z
článku učitele informatiky na Waldorfském lyceu Jiřího Procházky v Literárky.cz vybíráme:
Odborné studie- Čtením z obrazovky si zapamatujete až o 1/3 méně informací (Martin Stránský)
- Studenti se naučí méně, když se soustředí na víc věcí zároveň. – Studie provedená v USA uvádí, že v patnácti sledovaných minutách domácí přípravy studenti skutečně věnovali úlohám pouze 65 % času. Ve zbytku se rozptylovali elektronikou (mobil, web, Facebook apod.).
Problém nových generací studentů přesahuje problém „špatných známek". Je tu určitá možnost, že nadcházející generace poznává svět velmi mělce. Hloubka zpracování informací je podstatně menší, než u starších generací, protože mají k dispozici mnoho forem rozptýlení i v procesu učení a poznávání. To potvrdili kolegové ze Standfordu, kteří pozorovali slabší schopnost řízení poznávacích procesů u skupiny studentů, kteří mají ve zvyku stále pracovat s médii.
Přepínání pozornosti má negativní vliv na paměť a schopnost koncentrace, snižuje výkon a efektivitu učení. Pochopitelně je těžší takto dosáhnout uspokojení z plnění úkolů. (Jiří Procházka)
5 komentářů:
Technickou hodnotu mi trošku kazí ten antroposofický podklad. Ale umělecký dojem dobrý.
Takže příště ještě pan Brdička, a pak doufám i nějaký odborný konzultant. V dobrém, byť ideově hlouběji pojatém příběhu nesmí chybět komická figura. Vždycky se mi vybaví postava lorda Castlepoola z Pokladu na Stříbrném jezeře.
Na jedné straně hrozí digitální demence, na druhé digitální znevýhodnění a pád do digitální propasti. Měli bychom se s těmi technologiemi naučit žít "zlatou střední cestou".
Nevidím jediný důvod, proč se na někoho, kdo dokáže žít bez digitálních technologií, dívat z patra.
Naopak bych si dovedl představit, že se časem takový člověk stane předmětem živého zájmu badatelů v oblasti mnohých vědeckých disciplín. Psychologie a sociologie pak především.
Kupříkladu já už několik let machruju, že nevlastním mobilní telefon. Poslední dobou se mi stává, že když třeba přijdu do společnosti, mezi přítomnými dámami to zašumí, hele, to je ten, co ho vůbec nemá! No nekecej, fakt? Tak to nepotřebuje ani tablety?
A pánové závistivě a paradoxně hryžou ret. Už mi bylo několikrát naznačeno, že jestli si jej už konečně nepořídím, dostanu přednostně přes držku. Kdo prý to má doma pořád poslouchat.
Ano, je to tak. Osoby, které dokáží žít bez digitálních technologií de facto zapadají do konceptu digitálního znevýhodnění a tzv. jinakosti... Držím Vám palce.
zapadají do konceptu digitálního znevýhodnění
To je jako kdybychom řekli, že osoby, které si drží štíhlou linii, jsou hmotnostně znevýhodněny. To jest, že například ve vichřici by mohly mít potíže. Ve stavu nouze ovšem zpravidla postačí přidržeti se někoho dostatečně hmotného. Třeba za ty palce.
Jsem rád, že žiji poměrně poklidným způsobem života, kdy moje informační imobilita mne nijak zvlášť neomezuje.
Naopak, zdá se, že se mi daří například podržet si dnes už celkem vyjímečnou schopnost naplánovat a uskutečnit schůzku, aniž bych ji třikrát odložil. Tím přispívám, byť zanedbatelnou měrou, k přibržďování neustále se valících lavin posouvání následností světodějného času.
Okomentovat