Na začátku roku 2013 se radnice jedné pražské městské části rozhodla, že ve svých školách podpoří zavádění počítačových tabletů. Přizvala na tuto oblast konzultanta a dala možnost vzniknout v kontextu ČR ojedinělému projektu, který může být získanými zkušenostmi dobrým příkladem pro další zřizovatele.
Z hlediska školství je Praha 6 do jisté míry výjimečná. Radní zde dlouhodobě a cíleně podporují ve svých 15 zřizovaných základních školách se 7 200 žáky a 456 učiteli různé oblasti, jako je například výuka cizích jazyků, protidrogová prevence či hodnocení škol. O zájmu a šíři aktivit radnice dobře vypovídá provozovaný informační portál www.jakdoskoly.cz. Na začátku roku 2013 se radnice rozhodla podpořit myšlenku radního pro školství Ondřeje Balatky a vybavit školy mobilními dotykovými počítači, především tedy tablety.
Plánovaná investice ve výši cca 10 mil. Kč uvolňovaná v průběhu dvou let způsobila, že byl projekt Škola na dotek rozdělen na dvě fáze, do každé z nich měla být zařazena přibližně polovina škol. Do první fáze, která probíhá ve školním roce 2013/2014 se přihlásilo šest škol.
Před každou zapojenou školu byl na začátku postaven úkol vytvořit koncept miniprojektu v rozsahu cca dvou stránek textu, ve kterém musela mj. zformulovat svá hlavní očekávání a cíle zavádění tabletů, očekávané výstupy projektu, připravenost pedagogického sboru, technologickou připravenost a projektový tým, který se má na realizaci aktivit podílet. Chtěli jsme se vyhnout přílišné administrativě známé z projektů ESF, na druhou stranu bylo potřeba přimět ředitele škol, aby o dané problematice začali sami hlouběji přemýšlet. Miniprojekt tohoto rozsahu a obsahu nám přišel jako vhodné řešení.
Následujícím krokem na straně škol byla příprava veřejné zakázky na dodávku technologií, tedy tabletů a všeho, co je s tím v souladu s jejich miniprojektem spojeno. Již na počátku se podařilo najít se zástupci radnice a odboru školství konsenzus v tom, že požadavky na dodávku technologií musí vycházet z potřeb jednotlivých škol a tudíž není vhodné organizovat jednu unifikovanou generální dodávku pro všechny školy. Každá škola má totiž jiné cíle projektu, jiné současné vybavení, jiné učitele, jiné podmínky… Například jedna škola měla zájem používat tablety jako jazykovou učebnu, druhá je zamýšlela využívat na 1. stupni a jiná se rozhodla je rozdat především učitelům, aby se s nimi sami naučili dobře pracovat. Pro zvýšení angažovanosti ředitelů stanovila radnice finanční částku, kterou každé škole poskytne a požadavek na minimální 10 % finanční spoluúčast.
Dodávka tabletů a dalších náležitostí
Před letními prázdninami byl vytvořen a školám poskytnut soupis, který podrobně specifikoval, co by součástí veřejné zakázky mohlo být. Jednalo se zejm. o soubor parametrů vybavení, které je pro pedagogické využití mobilních počítačů ve škole nutné: doporučenou minimální technickou specifikaci tabletů, základen pro jejich uchovávání, dobíjení a převážení, zajištění bezdrátového pokrytí požadované části školy, zajištění synchronizace tabletů, technické řešení projekce, volbu cloudových služeb, prvotní dodávku aplikací a základního instruktážního vzdělání. Tato specifika byla formulována univerzálně, aby na jedné straně nepreferovala žádný operační systém ani konkrétní řešení dostupné na trhu, zároveň aby byla dostatečně podrobná a projektovým týmům na školách napověděla, na co se při výběru soustředit a jakými konkrétními technickými specifikacemi dnešní moderní technologie disponují.Takto formulovaný dokument byl pouhým doporučením, na jehož základě si každá škola formulovala vlastní obsah veřejné zakázky. Navíc mohly školy pro poradenství využívat konzultanta projektu (autora článku), čehož mnohé intenzivně využívaly.
V této fázi se objevilo množství dílčích technických otázek a problémů, většina byla s využitím konzultací na mnoha stranách řešitelná. Například se ukázalo, že jednotliví dodavatelé mají svá ověřená hardwarová řešení, a ty prosazují i na úkor toho, že zcela nesplní požadavky veřejné zakázky. To by se samozřejmě mohlo při následné kontrole průběhu zakázky ukázat jako zásadní pochybení a odpovědnost by mohla padnout na ředitele školy. Obavy, že se do vyhlášených zakázek přihlásí firmy s nedostatečnou zkušeností v této oblasti nebo nabídnou vybavení, které nebude dostatečně kvalitní (např. neznačkové tablety bez podpůrného servisu v ČR) se naštěstí nenaplnily. Jistě k tomu přispěly i obhlídky přímo ve školách, které školy pro zájemce o veřejnou zakázku (většinou na konkrétní termín) vypsaly a kde mohly se všemi potencionálními dodavateli transparentně o možnostech konkrétního řešení šitého na míru dané škole podrobně hovořit. Přesto se ale stalo, že dodavatel nabídl vybavení, které škole z hlediska technických parametrů nevyhovovalo, takže muselo být zadání přeformulováno a zakázka opětovně vypsána.
Ředitelé škol si na vlastní kůži zažili, jak může působit konkurenční prostředí komerčních dodavatelů. Kritické připomínky k popisu technických parametrů veřejné zakázky mnohdy pomohly k ujasnění představ a cizelaci formulací, v některých případech se ale jednalo spíše o apriori kritiku návrhů konkurenčních řešení nežli o věcnou argumentaci. Právě v takových případech ředitelé nejčastěji využívali konzultanta projektu k nezávislým poradám.
Školy se musely v této fázi projektu především rozhodnout, kterou ze tří rozšířených platforem si zvolí. Volba škol mezi iPady s iOS, operačním systémem Android a tablety s Windows 8 vycházela především ze stávajícího vybavení, které na školách již existovalo. Školy dosud tablety nevybavené získávaly informace z více zdrojů, navštěvovaly referenční školy jednotlivých dodavatelů, aby se na místě přesvědčily, jak používání tabletů na dané platformě v praxi vypadá, účastnily se učitelských konferencí zaměřených na technologie ve vzdělávání, sjednávaly si konzultační schůzky atp. Fáze výběru počítačové platformy, organizace veřejné zakázky na dodávku technologie a její dodávka se oproti předpokladům protáhla na pět měsíců. Tři školy se rozhodly pro iPady, dvě pro Windows 8 a jedna pro Android.
Doporučením konzultanta bylo, aby součástí dodávky hardware byla mj. i předplacená konzultační činnost dodavatele a realizace základního vzdělávání pedagogů. Všechny školy si nakonec objednaly i prezenční čtyřhodinové proškolení učitelů v základní práci s tablety, proškolení pokročilejších dovedností, zejm. instalace aplikací a správa tabletů a zároveň pomoc při zajišťování semináře pro rodiče a další zájemce, který měl informovat o výhodách zavádění tabletů do výuky a usnadnit zástupcům školy danou problematiku kvalifikovaně komunikovat skupině zákonných zástupců žáků.
Realizace vzdělávání
Pro podporu úspěchu celého projektu na školách byl vytvořen komplex podpůrných opatření. Mezi hlavní patřilo rozsáhlé vzdělávání učitelů zapojených škol. V této oblasti bylo naopak vhodné koncipovat vzdělávání společně pro všechny školy dohromady, mj. proto, aby mohla mezi učiteli různých škol probíhat tolik potřebná průběžná výměna pedagogických zkušeností s využíváním technologií ve výuce. Veřejnou zakázku na realizaci vzdělávání v tomto případě vypsal úřad městské části Prahy 6 a primárně byla určena pro učitele šesti škol zapojených v první fázi projektu. Kapacita vzdělávání byla ale navýšena tak, aby se vzdělávacích aktivit mohli účastnit i zájemci z dalších škol městské části, kteří zatím tablety financované radnicí nedostali. Někteří učitelé totiž již tímto vybavením disponovali, a tudíž bylo účelné jejich zájem podpořit.Vzdělávání bylo strukturováno podle cílových skupin: pro učitele, pro ředitele a pro ICT metodiky. Zkušenosti z pedagogického výzkumu v zahraničí a několika českých pionýrů na tomto poli ukazovaly, že vzdělávání zaměřené na metody a způsoby zařazování tabletů do výuky musí být co nejvíce praktické a tudíž spojeno s konkrétní počítačovou platformou, kterou budou učitelé ve třídě využívat. Proto probíhaly všechny semináře pro každou ze tří platforem (Android, iOS, Windows) samostatně. Bylo stanoveno šest hlavních vzdělávacích oblastí, do kterých se učitelé mohli přihlásit:
- pro učitele 1. stupně,
- pro učitele českého jazyka,
- pro učitele cizích jazyků,
- pro učitele matematiky,
- pro učitele humanitních předmětů,
- pro učitele přírodovědných předmětů.
Vzdělávání vedení školy realizované na prezenčních seminářích je zaměřené především na řízení změny zavádění technologií a vhodné postupy integrace ICT do vzdělávání. Při plánování seminářů pro ředitele z jednoho společného regionu je nutné brát v potaz skutečnost, že někteří z nich se vůči ostatním mohou cítit jako konkurenti v „boji“ o žáky a nemusejí mít zájem sdílet nejlepší získané know-how se svými rivaly. Tuto skutečnost zpravidla nikdo veřejně nepřipouští, ale pro práci s takovou skupinou je důležitá.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz
20 komentářů:
1. Z článku na mne nevykoukla informace, kolik se těch tabletů vlastně pořídilo.
2. Děti prý poslední dobou nějak málo čtou. Je škola na dotek i školu na čtení?
Jakkoli souhlasím s tím, že schopnost čtení s porozuměním je důležitou kompetencí bez níž se funkčně gramotný člověk neobejde, všem, kdo se pokoušejí naznačovat, že technologie jsou příčinou snižující se schopnosti číst, bych rád vzkázal, že jsou zároveň paradoxně tím nejlepším nástrojem, jak s tímto problémem bojovat. Neznamená to ale jen děti přístroji vybavit. Je k tomu potřeba mnohem víc. Mimo jiné též kompetence učitelů technologie vhodným způsobem aplikovat (rozhodně ne za každou cenu všude).
Z některých grafů souvislost mezi poklesem čtenářství a nárůstem používání technologií vyplývá. https://docs.google.com/file/d/0B0kcqvjKX4DlZHRLZm50OUNwbFU/edit?pli=1
Ale možná je to tím, že tento výzkum sleduje pouze čtenářsvtí knih. Z předcházejících výzkumů profesora Trávníčka takový zhoubný vliáv nevyplýval.
Otázkou zůstává, jestli lze mezi četbou knih a přelétáváním drobných zpráviček spatřovat obdobný rozdíl jako mezi vařením hlavního jídla a přípravou jednohubek. Obojí je strava, ale kdo by se pořád cpal kaviárem, že?
Ad počet dodaných tabletů
Jelikož si veřejné zakázky na dodávku technologií (tablety, velkoplošné monitory, wi-fi atp.) řešily samy školy, nebyl počet tabletů celkem sledován. Na každou školu se jednalo odhadem o 30-45 tabletů. Záleželo, jakou důležitost škola přisuzovala počtu tabletů a jakou další infrastruktuře.
ON
Zrovna jsem studentům předhodil tvrzení, s nímž přišel nějaký Tim Kastelle z Queenslandu, který vytáhl z amerických statistik, že vlastně čteme stále více. Pozor, mluví o knihách, samozřejmě včetně elektronických - http://timkastelle.org/blog/2014/01/your-assumptions-about-reading-are-wrong/. Jsem zvědav, jak s tím naloží?
Sice jako každý slušný diskutér bych se měl proti článku vymezit, nicméně zní to takhle na dálku jako poměrně dobře vystavěný projekt :-) Budou širší pedagogické veřejnosti dostupné zkušenosti z realizace projektu (v oblasti správy tabletů na jednotlivých platformách, využívaných aplikací, ...)? Například formou zpřístupnění materiálů v uváděných LMS? Určitě by to bylo velmi inspirativní, jak říká kolega Tabery :-) Děkuji.
jako každý slušný diskutér bych se měl proti článku vymezit
Platí to i opačně? Ne, že každý neslušný diskutér by se měl nevymezit, ale jestli platí, že kdo se vymezí je slušný, Víte?
Mám takovou projektovou deviaci. Už od dob Indoších. To jest prahnu po informaci, kolik se čeho za ty peníze pořídilo.
Můj odklon od normy je zřejmý. Už od těch dob Indoších. Nikoho tyto informace nezajímají, totiž. Čerpat se musí, ať to stojí, co to stojí, jinak to bude blamáž evropského formátu.
Že by se toho mohlo případně pořídit i víc, není podstatné. Hlavně, když se peníze nějak do systému dostanou. Ony se tam u nějak porozptýlí, přecee.
Vedle jak ta jedle pane Pytlíku. Nejedná se o evropský projekt. P6 investovala vlastní peníze z rozpočtu městské části. Poměřovat vzdělávací projekt pouze počtem pořízené techniky je krajně hloupé, jak jistě víte.
ON
jak jistě víte
Ne-e, nevím.
Vytáhnout do boje s argumentem, že v mém příspěvku nebylo o technice zmínky, by bylo krajně zbytečné.
Od dob indoších se projektanti poučili, a doprojektovávají onu přidanou hodnotu, jejíž přínos věci se jen obtížně posuzuje.
Nemá smyslu pátrat po smyslu a způsobu realizace oněch 'doprovodů' jakými se mnohdy mnohé takové experimenty doprovázejí.
Navíc by mohl padnouz stín nějakých pochybností na školní aktivity příslušné městské části, a to bych doopravdy nerad.
Vedle jak ta jedle.
Navázání původu dotace na zmínku o rozsahu ostudy nejvyšší, jakou si dovedu představit, se nabízí. Pokud někde dochází k přesměrovávání, pak je ale téměř jedno, z jakých je to zdrojů. Všechno to jsou nakonec tak nějak naše peníze. Ale tím, proboha, vůbec nic nenaznačuji. Třeba se časem ustálí rčení 'Vedle jak ten Pytlik'.
Mnohdy bývají signifikantem nepravostí popudlivé reakce aktérů na dotazy šťouralů. Ve Vašich příspěvcích, pane Neumajere, neshledávám ani stín něčeho takového.
Nakonec je to pořád lepší, než ty peníze někam uložit. Třeba.
Internet poskytuje řadu příležitostí ke čtení. Zaměřit svůj výzkum pouze na čtení tištěné knihy a časopisy mi připadá poněkud exkluzivní, v důsledku snad i matoucí. Raději bychom měli věnovat pozornost čtení jako takovému - bez ohledu na to, kdy, kde a jak.
Pane Pytlíku, pokud se v prvním příspěvku ptáte na to, kolik se tabletů vlastně pořídilo a v dalším, kolik se čeho za ty peníze pořídilo, tak jsem si to tak nějak spojil a upnul se na to, že Vás zajímá pouze technika. Moje chyba.
Mně vadí, že bez elementárního vhledu do popsaného projektu (pokud se nemýlím), podsouváte projektu chyby a nepravosti. Primárně je odvozujete od Vaší zkušenosti s ESF, když zjistíte, že o ESF nejde, tak zase začnete naznačovat (opět bez reálných faktů) možnosti přesměrování financí. Jistě, u diskutujících ČŠ se to tak nějak očekává; někteří čtenáři čtou jen diskuze, nikoli články.
Dovolím si upozornit, že tento článek (stejně jako desítky dalších), jsem napsal proto, aby se o postupu v projektu vědělo co nejvíce a mohly se informace šířit dalším zájemcům. Více rozkrýt projekt již neumím. Velmi rád přijmu kritiku či doporučení z jiných zkušeností jiných škol či zřizovatelů. Víc pro transparentnost projektu a šíření příkladů dobré praxe udělat asi neumím. Vaší snahou podsouvat a očerňovat mi to znepříjemňujete, ale patrně mne neodradíte, abych dále naivně takové věci dělal ve víře, že je to tak nějak správné a že by to tak lidé dělat měli, i když je k tomu nic formálně nenutí.
Byl bych ale opravdu raději, kdybychom se bavili o projektu a jeho obsahu, nikoli o tom, co se v jiných projektech možná někde stává.
ON
věnovat pozornost čtení jako takovému
V dětství jsem patřil spíše mezi knihomoly. Když jsem ale začal pracovat jako takový učitel odborných předmětů, nečetl jsem několik let nic jiného, než jen odbornou literaturu. Nakonec jsem si ke své hrůze uvědomil, že už nejsem schopen se soustředit na souvislý text delší než třičtvrtě stránky formátu A4. To je asi tak výška jedné obrazovky ve standardním rozlišení.
Pravdou ale je, že většinu pojmů zmíněných panem Kostečkou v http://bit.ly/1lB872o znám.
Jen u slova 'jízlivý' si nejsem zcela jist. Z faktu, že se o mně lidé v tomto smyslu nezřídka vyjadřují, dovozuji, že to bude nejspíš synonynum k 'přívětivý', možná i 'bystrý'.
Odradit se, pane Neumajere, určitě nenechte, a rozhodně ne někde z písku vylézajícími Pytlíky.
Byla by to věčná škoda.
Neberte si to osobně, pane Neumajere, ale já v tom projektu jaksi postrádám smysl. Pojednání jsem přečetl a zaujalo mne:
"Například jedna škola měla zájem používat tablety jako jazykovou učebnu, druhá je zamýšlela využívat na 1. stupni a jiná se rozhodla je rozdat především učitelům, aby se s nimi sami naučili dobře pracovat."
Vždyť nejde o nic jiného než organizované a - snad - trochu vyvážené a ohlídané rozhazování peněz. Věřím, že za 10 milionů by se toho dalo pořídit víc a rozumněji, než tablety do škol. Ale Praze 6 to neberu, Vám také ne. Prostě jen v tabletech nevidím smysl než že je to malé a lehké. Netbboky mne nadchly víc než tablety a dnes už nejsou k sehnání.
Netbooky, sakra. Omlouvám se za překlep.
Rozumím. Na tablety nechť si udělá názor každý sám, jen se obávám, že jinak, nežli tím, že si to sám vyzkouší, názor nezíská.
Microsoftí vize mobilních přenosných zařízení je Tablet PC, čili dotykový tablet s klávesnicí, čili vlastně netbook. Z článku to není zřejmé, ale některé školy šly touto cestou.
ON
Jenže zkouší se na vzorku a ne na celku. Taky si myslím, že rozumnější by byly notebboky případně netbooky. Ale, když si potřebuje popálit pazoury celá Praha 6, tak nechť si je popálí.
Existuje zásadní rozdíl ve čtení na tabletu/obrazovce a knihou.
například zde:
http://anniemurphypaul.com/2013/05/the-difference-between-reading-on-paper-and-reading-on-a-screen/
Opravdu chcete aby učili stroje?
To mi připomnělo, že na čtečce čtu mnohem pozorněji, protože chvilku trvá, než se přesunu o značný kus jinam, záložky elektronické nemám, takže si musím vše pamatovat. To si myslím, že je pro mozek stejně zdravé či zdravější než klasická kniha. Tu si nechávám na volné víkendy jako sváteční záležitost.
Okomentovat