Jsem modernista a mám to stvrzené černé na bílém. Dostal jsem pozvánku od Václava Klause, ředitele PORGu a člena výboru Asociace aktivních škol, abych se jakožto zástupce „modernistického pojetí výuky“ zúčastnil konference této asociace a přednesl příspěvek na téma nové technologie vs. klasické učebnice. Kdybych žil třeba v Texasu, tak bych si ten dopis mohl zarámovat a pověsit na stěnu své pracovny, hned vedle koženého klobouku a fotky, kde se zdravím s nějakým ministrem školství. Jelikož ale bydlím v Modřanech, tak o tom alespoň stručně napíšu na tento blog.
Předně je nutné říct, že moderní digitální učebnice rozhodně není žádný e-book. Tedy dnes běžně dostupná elektronická kniha, kterou si můžete přečíst na čtečce elektronických knih. Nejrozšířenějším jejich zástupcem je u nás Amazon Kindle. Technické vlastnosti elektronického inkoustu, tedy zobrazovací technologie současných čteček, ještě nedovolují sériově vyrábět přístroj, který by intenzivně podporoval interaktivitu a multimediálnost nových elektronických formátů. Těmito vlastnostmi ale disponuje nová generace přenosných počítačových zařízení jako jsou tablety, ultrabooky či chytré telefony.
Produkt podobný mému ideálu elektronické učebnice na českém trhu zatím neexistuje, postupně se k němu pomalinku blíží některá nakladatelství. Digitální učebnice je v mé představě vlastně počítačová aplikace, která umožňuje dotykovým způsobem procházet multimediální a interaktivní knihu, která propojuje tradiční čtení, poslech, video a animace s možnostmi interaktivních prvků jako jsou hypertextové odkazy, interaktivní grafy, simulace, propojení s internetovými zdroji a nejlépe i sociálními sítěmi určenými pro učení. Samozřejmostí pak je, že taková učebnice umožňuje žákovi vkládat vlastní poznámky, sdílet je s ostatními aktéry učení a získávat zpětnou vazbu.
Moderní učebnice mění dosavadní obsah, formu i způsob, jak s ní žák a učitel pracuje. Nad rámec tradičních didaktických požadavků by elektronická učebnice měla podle mých představ splňovat ještě tyto vlastnosti:
- nachází se někde na pomezí současné učebnice a pracovního sešitu, tj. má výkladovou, procvičovací a testovací část,
- má multimediální a interaktivní charakter (strukturované texty, audia, 2D a 3D animace, videa, fotografie a ilustrace, odkazy on-line, simulace, kvízy, testy),
- umožňuje fulltextové vyhledávání,
- je finančně dostupná a lze jednoduše pořizovat školní multilicence,
- je provázána se školním on-line vzdělávacím prostředím (dnes nejčastěji Moodle),
- je platformně nezávislá, tedy dostupná ze všech rozšířených počítačových platforem (Windows, Apple iOS, Android),
- podporuje aktivizaci žáka, podněcuje jeho zájem objevovat,
- umožňuje žákům spolupráci a sdílení, např. prostřednictvím vzdělávací sociální sítě,
- umožňuje vkládání poznámek (místo do sešitu) a je propojena s dalšími on-line nástroji,
- poskytuje zpětnou vazbu, nabízí analýzu výukových výsledků žáka (tzv. learning analytics),
- umožňovat přístup žákům k učebnici odkudkoli (přenosná zařízení) a kdykoli.
Jako diskutabilní pak spatřuji několik dalších vlastností:
- Správnost stvrzená doložkou MŠMT.
Otázky: Opravdu stále doložka funguje jako známka kvality? Nelze ji nahradit recenzními a reputačnímy systémy známými z internetu (přidělené hvězdičky od recenzentů a uživatelů, počet spokojených uživatelů, diskuze a komentáře atp.); - Umožňuje modifikovat obsah učitelem, např. přestrukturovat cvičení, přesouvat pořadí, vkládat poznámky atp.
Otázka: Dovolí to nakladatel? Co autorská práva? - Nabízí autorský nástroj pro učitele zdarma (příkladem je iBooks Author pro platformu Apple).
Otázka: Proč by to nakladatel (kterým není zrovna gigant typu Apple) dělal? - Nabízí průběžné aktualizace.
Otázka: Co s žákovskými poznámkami u části, která má být aktualizací odstraněna či změněna? Jak řešit doložku MŠMT? Skutečně někdo nabízí aktualizace, místo aby prodal novou verzi?
Rozhodně tedy moderní elektronická učebnice nevznikne pouhým převedením tradiční tištěné učebnice do nějakého statického elektronického formátu, jako je např. PDF. Právě skutečnost, že digitální technologie umožňují dělat věci jinak, a umožňují dělat věci, které bychom bez nich dělat nemohli, asi nejlépe charakterizuje moderní elektronickou učebnici. Používat dnešní počítače pro pouhé čtení textů je nerozumné, finančně neospravedlnitelné. Realizovat staré výukové cíle starými metodami je sice jeden z Prenského vývojových stupňů technologické transformace, kterým musíme patrně projít, ale teprve směrování k novým cílům za podpory nových prostředků a metod nám umožní využít ohromný potenciál, který technologie mohou pro učení poskytovat.
Členové Asociace aktivních škol se k mým idealistickým představám příliš aktivně nestavěli, komentoval je pouze Jiří Fraus a to celkem stručně. S něčím souhlasí, k něčemu by měl výhrady. Je mi zcela zřejmé, že ač jsou všechny mé návrhy technicky realizovatelné, desetimilionová cílová populace možná zatím nedisponuje takovým potenciálem, aby byly takové učebnice pro nakladatele rentabilní. A možná zatím ani chutí se do takového dobrodružství pustit.
Ale nezoufejme, svět technologií leží u nohou pedagogiky. Pohled na funkci a provedení učebnic se bude postupně měnit. Máme se na co těšit a to je pro každého modernistu jistě důvod k radosti.
Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na EDUin.cz
.png)
5 komentářů:
"Je také třeba se zmínit o tom, co je to modernismus, protože to je intelektuální blok, který podle názoru mnoha papežů představuje nejhorší ohrožení pro církev, je to nejzávažnější snůška bludů, takže máme co do činění s problémem zásadní povahy."
viz http://bit.ly/104qgqm
Pardon, ale je to zajímavé čtení a docela zajímavá je představa paralely s oním "modernistickým pojetím výuky" a Asociací aktivních škol reprezentovanou aktivistou v nedávných prezidentských volbách.
Můj největší problém s učebními matariály všeho druhu spočívá právě v (ne)možnosti modifikace a aktualizace podle vlastního uvážení, jak jste, pane Neumajere, velmi hezky nadnesl.
Je tam ještě jedna drobnost totiž, to jest zohlednění cílové skupiny v souvislosti s věkem žáků, typem školy, charakterem výuky a jen velmi obtížně předvídatelným "duchem" pracovní skupiny.
I proto si od jaktěživa radši všechno dělám sám. Je to pracné, není to dokonalé, ale nejlépe to vyhovouje mému pojetí způsobu zkompetentňování.
A na závěr:
"Modernista je ten, kdo říká, že pravda nepochází od Boha, ale z našeho povědomí, z naší fantazie. Každý má své vlastní náboženství, které spočívá na vlastním rozpoložení, každý si čte svou knížku."
Viz tamtéž.
Ráno jsem se probudil ještě jako čistotný, přítulný, ale lehce zanedbaný učitel bez páníčka. A hle, večer uléhám i já coby modernista.
Dobrý den
Považuji za velmi užitečné zabývat se ideály. Mohou to být velmi cenné ukazatele kam by se mělo směřovat.
Na vaší představě ideální elektronické učebnice neshledávám nic, co by v dnešních podmínkách nebylo realizovatelné a v případě kvalitně odvedené práce bych se vůbec nebál něčeho jako omezení na 10 milionový trh.
Naopak bychom klidně mohli "popustit uzdu vášně" a směroval bych ideál mnohem dál.
Pár drobností k dobru:
* Virtuální prostředí kde by jednotlivci, ale i skupinky žáků mohli řešit úkoly s využitím svých znalostí. Přímo tak zjišťovat, kde jsou hranice jejich vědomostí a nacházet prostředky k jejich překračování.
* Okamžitý přehled o úrovni dosažených znalostí. Silné a slabé stránky.
* Okamžitá odezva správně/nesprávně.
* Nabízet mnoho cest k pochopení/procvičení/testování jedné znalosti.
Mnoho inspirace lze čerpat z elektronických her. Proč je pro většinu žáků prostředí jejich oblíbených her tak lákavé a motivující? Jak by se těchto vlastností mělo využívat při výuce.
(Poprvé jsem tyto otázky pokládal před více než 20 lety :)
----
Za tématem "Ideální elektronické učebnice" vnímám ještě hlubší témata jako, "Ideální vzdělávací prostředí" a ještě hlouběji "Ideální vzdělávací soustava".
Mám za to, že problémem vzdělávacích soustav je, že se stále zaměřují na biflování učiva, že nedostatečně pružně reagují na změny společnosti a jejích potřeb, že se stále víc oddalují od smyslu, kterým by vzdělávání mělo mít.
Mintaka
Při vší úctě - představa ideální elektronické učebnice, tak jak ji popisujete, je opravdu ideál ve smyslu dokonalý objekt, jehož vznik, existenci a využití v současných školských podmínkách považuji skoro za utopii.
Při vší úctě -
téměř vše co máme dnes kolem sebe bylo nejdříve jen "ideálem", nebo někde poblíž ideálu.
Jen za tím zobrazovacím zařízením na které se teď právě díváte je tisíce myšlenek a snah přiblížit se k nějakému ideálu.
Mintaka
Zásadní problém se vznikem digitální učebnice souvisí s posledním bodem, ke kterému se Ondřej Neumajer vyjadřoval, tedy s trhem, který má onu všeobecně dostupnou podporu jednotlivým školám a pedagogům zajistit - své desetimilionové "malosti" navzdory. Vzhledem k počtu pedagogických fakult a didaktických přílepků nabízených na řadě jiných akademických pracovišť je nutné považovat vzývání trhu za kritický nedostatek imaginace na straně autora původního příspěvku.
Nejde vůbec o hledání rentabilního modelu soukromého investování do rizikového byznysu. Jde o zatraceně opožděné prozření, že doba vzývání tržních mechanismů ve školství již definitivně skončila. Už dnes stát zaměstnává a platí desítky vzdělavatelů budoucích učitelů a je jen na čase od nich požadovat, aby začali právě oni, jako ti nejpovolanější, plnit ústavou danou povinnost naší vlády - tedy zajišťovat bezplatné základo- a středoškolské vzdělání na výši doby pro občany České republiky.
Pokud mám volit mezi dvěma zly, dávám přednost mírnému omezení vysokoškolské autonomie oproti neustálým alibistickým průtahům ve věci zajištění kvalitní podpory učitelům a jejich žákům. Zcela by postačovalo vyhlásit jako badatelskou/grantovou prioritu onu zmiňovanou tvorbu s moodlem kompatibilních e-learningových kurzů, aby se během jednoho jediného akademického roku dalo konstatovat, že panem Neumajerem požadovaná sada digitálních učebnic pro ZŠ a SŠ vznikla a je k dispozici zcela zdarma na webu zřízeném MŠMT.
Státní moc může k tomuto bohulibému účelu pohnout velmi snadno všechny profesory, docenty a odborné asistenty na pedagogických fakultách pomocí peněz, kterými se dosud plýtvalo na zcela nekoordinované a diletantské akce typu DUM (digitální učební materiály), jejichž tvorba probíhala bez jasně stanovených pravidel oponentury ze strany autorit v oborových didaktikách. Naprostá absence jakéhokoliv náznaku odborně řízené dělby práce mě vede dokonce k podezření, že stát neměl s DUMy záměr vytvořit učebnice na výši doby, ale spíše pomocí fingované práce připlatit bokem učitelům z praxe, kteří si chronicky stěžují na nedostatečné ohodnocení vlastní vysoce kvalifikované práce.
Opravdu nechápu, proč stát nezakročí a nepřiměje učitele místo neustálého úpění k práci ve prospěch svých svěřenců v době letních prázdnin. Je totiž iluzorní, že by společnost přála navýšení platu učitelům, kteří mají osm týdnů v kuse dovolenou. Jde samozřejmě o mlčky přijímanou dohodu mezi mizerně platícím zaměstanvatelem a zaměstanci bez špetky sebeúty a ctižádosti.
Místo peněz a společenského uznání si můžete v létě válet šunky a občas si zabrečet na svou nedoceněnost... Ok, tak protentokrát berem, ale melem. Asi tak se staví naši pět let studující profesionálové ke svému povolání, které ovšem poté musí zákonitě vnímat spíše jako zaměstnání a nikoliv jako plnohodnotné životní poslání.
Okomentovat