Ivana Eliášová: Ekolibřík a zodpovědnost

Dům dětí a mládeže v Lanškrouně již několik let pořádá zážitkový program pro děti 4. tříd všech lanškrounských škol. Jmenuje se Ekolibřík. Děti se vzdělávají formou her v problematice třídění odpadů, poznávají rostliny, zvířata… Propojují se zde různé činnosti od hraní výukové hry Odpady útočí na PC přes řešení úkolů na interaktivní tabuli až po poznávání přírodnin pouhým hmatem.


Zkuste si sáhnout do krabice, do které nevidíte a poznat, co v ní je. Je to docela zábava a mech, který si v lese pohladíte a říkáte si, jak je krásný, vám najednou připadá "nějak divný". S DDM spolupracuji na tomto projektu čtyři roky. Když jsem se tehdy ptala v úvodní části dětí, kolik jich doma třídí odpad, zvedly se tak tři čtyři ruce. Dnes je situace úplně jiná. Třídění je samozřejmost, slovo recyklace už není třeba vysvětlovat. Proto byl letošní ročník trošku jiný, byl o zodpovědnosti. Za sebe, za druhé, za přírodu. Tematicky jsme se posunuli k zbytečným nadměrným obalům, k různým druhům obalů.

Debatovali jsme s dětmi o tom, zda si pití do školy nosí ve vlastní lahvi, nebo zda si je každý den kupují. Jakému obalu dávají přednost, proč u nás nejsou vratné plastové obaly jako v cizině, kolik odpadů vyprodukují návštěvou KFC apod. Ráda bych se s vámi podělila o zážitek ze setkání s jednou třídou na této akci. Když jsem se dětí po půl hodinové debatě zeptala: "Kdo to všechno může změnit?" Ozvala se holčička ve druhé řadě a povídá:,,My.“ Žádný prezident, vláda, dospělí, prostě řekla my. A ostatní se jí nesmáli, jen rozvíjeli její myšlenku. Prostě to nebudeme kupovat, nebudeme chodit do KFC. Zajímalo mě, jestli to má cenu, když jiní lidé se tak nechovají a děti mi daly jasnou odpověď: "My nejsme hloupí a nenecháme ze sebe dělat blbečky." Tak děti už to vědí.