Bořivoj Brdička: Kreativita a podnikavost podle profesora Zhao na konferenci ISTE 2012

Zpráva o konferenci ISTE 2012, jejímž hlavním cílem byla podpora vzdělávání ke kreativitě a  osobní zodpovědnosti, postavená na obsahu přednášky profesora Zhao. Součástí je též vysvětlení, proč není Čína svými skvělými výsledky v mezinárodních srovnáních žáků nadšena.



Koncem června se tentokrát v americkém San Diegu konala asi vůbec největší světová konference věnovaná vzdělávacím technologiím, kterou každoročně pořádá ISTE (The International Society for Technology in Education). Mezi zvanými řečníky byl na prvním místě nám dobře známý sir Ken Robinson, jehož proslulé vystoupení na TEDu z roku 2006 (Ken Robinson říká: Školy ničí kreativitu) shlédlo již přes 11 milionů lidí. Jinou věhlasnou osobností, která byla ozdobou zahájení, byl často citovaný odborník na umělou inteligenci a autor přirovnání dělící populaci na digitální imigranty a domorodce Marc Prensky (viz Technologická transformace vzdělávání podle Prenského). Již samotný výběr řečníků naznačuje, že zaměření konference orientované na kreativitu bylo poměrně kritické k aktuálně v USA prosazované snaze o zavedení nových minimálních standardů znalostí (Common Core Standards) a plošného počítačového testování žáků.

Důkazem je i další zvaný řečník, profesor globálního vzdělávání na College of Education University of Oregon Yong Zhao [1]. Profesor Zhao mě osobně zaujal již několikrát. Poprvé jsem na něj narazil před více než rokem v souvislosti s aférou týkající se „tygří matky“. Nebude na škodu nejprve připomenout souvislosti.

Na podzim 2010 v USA propukla kampaň kritizující veřejné školy a jejich učitele. Dávala jim za vinu zhoršující se úroveň žáků, kterou jako na zavolanou potvrdily i tehdy zveřejněné výsledky PISA 2009 (Bude PISA 2009 pro nás poučením?). Američtí odborníci se rozdělili na dva znepřátelené tábory. Jedni žádali zásadní změny vedoucí k propuštění „neschopných“ učitelů, jiní se snažili učitele hájit (Strategie skutečné reformy školství). První trvali na měření úspěšnosti škol i učitelů, chtěli implementovat moderní metody zefektivňující (neboli zlevňující) výuku pomocí technologií a byli obviňováni ze záměru privatizovat školství. Druzí tvrdili, že měřit schopnosti učitele je mimořádně obtížné, poukazovali na to, že do veřejných škol chodí nejhorší žáci, a odmítali se smířit s tím, že by se cílem výuky měla stát pouze příprava žáků na plošné testy (měřící též úspěšnost učitelů). Do toho v lednu 2011 vyšla kniha profesorky práv z Yale Amy Chua s názvem Battle Hymn of the Tiger Mother (Válečný pokřik tygří matky). Chua se dokonale trefila do noty kritiků veřejných škol. Snažila se přesvědčit Američany, že jejich volný a nenásilný způsob výchovy je chybný. Podle ní je podmínkou skutečně úspěšné výchovy tvrdý dril a nepřekročitelná pravidla, jak je známe třeba právě ze země, odkud Chua pochází - z Číny. Diskuze o tom, co je lepší, se dostala až k nám - Půvab tygří výchovy.

Právě názor profesora Zhao na tuto problematiku je zvláště cenný [2]. Vzhledem ke své odbornosti (pedagogický vědec) a ke svému taktéž čínskému původu je určitě mnohem lépe než my schopen posoudit, zda může být model „tygří matky“ opravdu úspěšný. A Zhao se jednoznačně postavil po bok většiny didakticky vzdělaných odpůrců drilu a zjednodušujících standardů, kteří ve výchově kladou důraz na kreativitu, vlastní iniciativu a podnikavost (vzpomeňme Problémy standardizace podle Socola). Oponující si skupiny bohužel nelze jako u nás jednoduše označit jako tradicionalisty/reformátory, protože zde reformu ve smyslu zavádění technologií žádají všichni – jen odlišnou.

Zhao svou přednášku na konferenci ISTE 2012 nazval Global, Creative, and Entrepreneurial: Defining High-Quality Education. Překvapil účastníky tvrzením, že „školství Spojených Států je na špatné cestě“. Určitě bude stát za to, podíváme-li se na jeho názory trochu blíže.
Zhao začal srovnáním problémů součastného vzdělávacího systému s GPS navigací. Ta je sice schopná vás vést, ale, kam chcete dojet, musíte vědět sami. Z toho vyplývá, že nastavíme-li jako cíl výuky minimální standardy, nedostaneme na výstupu nic lepšího. Řekl doslova: „Nemám nic proti standardům, uznávám NETS (Standardy technologických dovedností pro žáky od ISTE), ale ty nejsou ani všeobecné ani základní. Jsme svědky toho, jak snaha měřit výukové výsledky dělá z učitelů i žáků otroky plošného testování.“

Kam až může vést „čínský“ model školství orientovaný na úspěšné dělání testů, ukazuje Zhao na překladu příběhu matky z čínského portálu xinhuanet.com, která si stěžuje na to, že školní povinnosti její dceru příliš zatěžují: „Od té doby, co šla dcera do 7. třídy, má doplňkové večerní (online) vyučování. Nejdříve končilo v 18:50 a to jsem akceptovala. Ale od devítky jim výuka končí ve 20:40. Domů přijde v deset a pak musí dělat domácí úkoly. Vstává v 5 ráno. I v sobotu se učí od 7:30 do 20:00. Dokonce i během prázdnin mají 5 týdnů (online) výuky.“ [3]
Takováto praxe, v níž je navíc veškerá výuková náplň zaměřená na biflování testovaných znalostí, má neblahý dopad na psychické i fyzické zdraví žáků. Jeden z nich to v bohaté diskuzi pod článkem komentoval takto: „Jsem totálně vyčerpaný a vypadá to, že než dokončím školu, úplně zblbnu.“

Realita je taková, že asiaté vychováváni „tygřími matkami“ jsou schopni téměř dokonale plnit požadavky, které před ně klade školní výuka. Ve studiu prostě musí být velmi úspěšní, ale pak, když se mají uplatnit v praxi, selhávají. To Zhao dokumentoval na statistice celosvětově přijímaných patentů, na vysokém zastoupení asijských studentů na amerických univerzitách a naopak na jejich nízkém počtu ve vedoucích funkcích významných firem.

Celý článek spomocnik.rvp.cz