Jana Hrubá: Je možné sblížit názory na koncepce vzdělávání?

28. května 2012 se konala v Senátu konference Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) „Rozdílné koncepce vzdělávání a jejich důsledky s podtitulem Kterou cestou se chceme vydat?“ Konference zpravidla řešení nepřinášejí, ale dávají příležitost se vzájemně slyšet. To ocenili účastníci i tentokrát.

Tato možnost byla umocněna mimořádně pestrým složením účastníků. Kromě učitelů a ředitelů škol se tu setkali vysokoškolští pedagogové, pracovníci resortních ústavů, zřizovatelé škol, zaměstnavatelé a podnikatelé, zástupci asociací, vzdělávacích programů, neziskových organizací zabývajících se vzděláváním a ojedinělí pracovníci MŠMT, ČŠI a jeden senátor – Marcel Chládek, místopředseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR, ve spolupráci s kterým (a s o. p. s. Pomáháme školám k úspěchu) se konference konala. Bylo to tak trochu symbolické: jako by koncepce vzdělávání zajímaly dnes už širokou skupinu partnerů vzdělávání, ale ty, kteří o něm rozhodují a vytvářejí pro ně podmínky, jen ojediněle (nakonec to není žádná novinka a jistě se to promítá do současného stavu). Potvrdil to i senátor Chládek, když řekl, že senátní výbor pořádá různá veřejná slyšení k problémům vzdělávání, ale jen málo lidí z Parlamentu se jím opravdu zabývá a těchto akcí se zúčastňuje.

Moderátorem byl Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin, o. p. s. V úvodu zdůraznil, že v poslední době se v diskusích naráží na problém nejasných cílů vzdělávání. V podstatě existují dvě koncepce: 1. stát má zajistit, co potřebují zaměstnavatelé, 2. vzdělávací systém má sloužit občanům, rozvíjet jejich schopnosti a kompetence. Zástupci obou směrů se dnes sešli v panelu.

Je vzdělávání tím, čím má být? A ne-li, v čem je problém?

Úvodem do problematiky bylo vystoupení prof. Zdeňka Heluse z PedF UK pod výše uvedeným názvem. Řekl, že se pod dopady krize nacházíme v přelomové době, která je nejen ekonomickým kolapsem, ale vleklou krizí člověka a jeho způsobu života. Proto je třeba něco dělat především v oblasti edukace – vzdělávání a výchovy.

Představil několik existujících odpovědí na otázky po účelu vzdělávání:

1. Vzdělání má sloužit utváření lidských zdrojů a posilování konkurenceschopnosti.
2. Vzdělání má sloužit tomu, aby si člověk života užíval, aby z života vytěžil co nejvíce požitků (trend individualistického hedonismu).
3. Vzdělání má člověka vybavit širokým spektrem různých „gramotností“ – tedy způsobilostí zvládat informace, zabezpečujících efektivní fungování v různých oblastech společenského života.
4. Vzdělání je chápáno jako významný činitel kvality života. Vzdělaný člověk si ví lépe rady v organizování svého života, řešení problémů a předcházení kolizím.
5. Vzdělání a vzdělávání je závažnou aktivitou nápravy věcí lidských.
6. Vzdělání je aktivním a tvořivým výrazem starosti o člověka, aby se našel ve svém poslání, naplnil smysl života svého, osobního i obecně lidského.

Oproti zúženému pojetí vzdělávání zdůraznil výuku osobnostně rozvíjející. Definoval ji jako „ucelený náhled na svět a na místo / poslání člověka v něm. Díky svému vzdělávání, tím, že obšírněji a hlouběji rozumí světu a svému místu v něm, člověk ze své pozice přejímá ve světě a za svět spoluzodpovědnost. Uvědomuje si také hrozivost destrukcí a škod, které může svým jednáním způsobit, ale neméně i šance tvořivosti a konstrukce, kterými může svět obohatit. Takto chápané vzdělání úzce souvisí s komunikací. Vždyť skrze komunikaci s druhými lidmi se jedinec vzdělání dopracovává, sdílí je s druhými lidmi. V tomto smyslu je vzdělání jedním ze základních činitelů lidské pospolitosti.“

Cíle osobnostně rozvíjející výuky rozdělil na:

• Cíle kvalifikační.
• Cíle související s organizací a využíváním volného času.
• Cíle osobnostně rozvojové.
• Cíle emancipační.
• Cíle přesahové (transcendentující).

V pojetí osobnostně rozvíjející výuky se žák učí celou svou osobností a osobnost svým učením také rozvíjí. Prof. Helus položil důraz na potenciality žákova osobnostního rozvoje a vzdělávací úspěšnosti a vybavenost učitele kompetencemi pracovat s potencialitami žáků. Mezi profesionální kvality učitelovy osobnosti uvedl pedagogickou lásku, pedagogickou moudrost a pedagogickou odvahu a důvěryhodnost.


Celý článek k Učitelských listech