Tomáš Hajzler: Školy s nejlepšími výsledky

pondělí 27. února 2012 ·

Žijeme ve společnosti zaměřené na výkon. Věříme, že štěstí je možné si koupit. Myslíme si, že když zabereme, vyděláme majlant, “budeme za vodou” a o to nám (nám = většinové společnosti) jde. Na jedné straně jsme se naučili toužit po věcech, které nepotřebujeme. Na straně druhé jsme proto nuceni dělat práci, která nás nebaví. Bludný kruh, kterému říkáme (mimo jiné) krysí závod. Kde to začíná a jak se z nás vlastně krysí závodníci stanou?


Před pár dny se ke mně dostala tahle sada žebříčků “nejlepších českých škol” (středních). Mně se letos většinový vzdělávací systém začal po mnoha letech osobně dotýkat. Už to pro mě není pouze přípravka na firemní svět, kterou mě baví studovat a občas jí pošťouchnout. Stalo se z toho pro mě místo, do kterého mílovými kroky míří naše dvě děti.

Jsou to „nejlepší školy“ nebo „nejlepší přípravky budoucích krysích závodníků“? Nejlepší v čem? Proč se snažíme naše děti vymodelovat do jednoho druhu dovedností?
Ty žebříčky jsem dostal od rodiče šestiletého dítě a nadchlo mě, že o tom už teď přemýšlejí. Myslím, že je to svým způsobem chválihodné. A taky obdivuhodné. Já toho ale nejsem schopný. Mě místo toho leká ta naše (snad až) posedlost, už v tomhle věku stavět dětem žebříky, po kterých mají šplhat tam, kam si myslíme, že je dobré lézt. To jest nahoru. Tam, kde je „společenské postavení“, prestiž a „dobrá práce“ (dobrá práce = dobře placená práce; dobrý student = s dobrými známkami). Postavili jsme jim pro to víceletá gymnázia a jiná místa pro tzv. talentované děti.

Nakolik chápu český vzdělávací systém, zdá se mi, že tvůrci systému víceletých gymnázií se snad museli inspirovat v Jižní Africe druhé poloviny 20.století. Ten systém totiž staví dokonalou zeď mezi děti nadané tím, co oceňuje naše dnešní společnost a mezi ty ostatní. Jihoafrický apartheid stavěl na stejných principech.
Možná jste to lezení nahoru zažili. Já ano. Pořádný kus života jsem lezl po žebřících, které přede mě postavili lidé okolo mě. A já jim vždy vyšel vstříc. Poslušnej kluk. Vylezl jsem nahoru, abych zjistil, že na tu či onu zeď vlastně vůbec nechci vylézt. Debilní pocit. Lítost… Přitom to je přesně to, na co většinový školní systém (ve slepé podpoře mnoha nevědomých rodičů) připravuje naše děti. Alespoň já to tak chápu.

Jak můžeme hovořit o „nejlepších školách“, když tyto školy připravují děti na svět, který byl? Ne na ten, který bude? Mnozí dnešní prvňáčci dorazí na „trh práce“ až okolo roku 2030. Co z dnešní práce bude ještě existovat? A bude vůbec existovat onen „trh“?
Moderní škola vznikla jako přípravka pro tovární dělníky. Zagůglujte si, pokud nevěříte. Nebo se tam vydejte a dívejte se. Mezi hlavní parametry úspěchu patřila průměrnost, přesnost, dochvilnost, “vítr z autority” a reagování na odměnu (nejprve známky ve škole a pak peníze v práci). Když si vezmete, jakými změnami prošlo za posledních sto let například to, jak komunikujeme, většinová škola se prakticky nezměnila. Možná se za posledních dvacet let ještě víc zvýšil tlak na výkon a soutěž (a ve společnosti se objevilo nové náboženství – konzum). Jinak je to stále ta stará dobrá přípravka továrních (dnes kancelářských) “dělníků“, poslušných ovčanů. Mnohé, dnes šestileté, děti se na trhu práce objeví až po roce 2030. Zohledňují tyhle žebříčky některé z dovedností, které budeme potřebovat v té době? Anebo to jsou staré známé levomozkové, na IQ a paměti postavené znalosti?



Mám obavu, že stále trénujeme a následně testujeme starý svět. Když jsem byl malý, neměl jsem tušení o většině, dnes běžných, pracovních pozic v IT, bankovnictví, výzkumu, reklamě, designu, poradenství nebo službách. Většina z toho, kvůli čemu jsem proseděl podstatnou část dětství a dospívání ve škole, mi byla k NIČEMU. Myslíme si, že práce, která je běžná dnes, bude k dispozici, až se Valérka rozhodne pracovat? Já o tom silně pochybuju.

Wayne Gretzky říkal: „Jedu tam, kde bude puk, ne tam, kde je teď.“ Možná bychom ho měli při vzdělávání našich dětí poslechnout.
A tak mě tyhle žebříčky přijdou nejenom úsměvné, ale i mimořádně nebezpečné. Směrují nás totiž někam, kde v budoucnosti vůbec nemusí nic být. A jako by nestačilo, že podle minulosti předpovídáme budoucnost. My podle těchto měření ještě sestavujeme žebříčky, jako by naše děti byli fotbalisti. Jako bychom porovnávaly sportovní výsledky nebo jak je kdo bohatý či krásný. Žebříčky v našem světě prostě milujeme. Myslíme si, že soutěž a porovnávání z našich dětí dostane to nejlepší. Z některých chlapečků možná ano (viz např. Více žen do vedení). Celkově je ale soutěž opakem spolupráce, a já si myslím, že budoucnost bude stát spíše na spolupráci než na tupém porovnávání se a nikdy nekončícím soutěžení.

Co myslíte vy?

6 komentářů:

Sam Zajíček řekl(a)...
27. února 2012 v 11:37  

Priznam se, ze mi v clanku trochu chybi, kudy z toho ven. Kdyz si kritizovane teze jenom zneguji, tak mi vychazi model, ktery nas uvrhne jenom do jeste vetsich s*acek ("nothing's true, everything is permitted" a vubec postmoderna v nejhorsi podobe).
Chybi mi - a uz dlouho - dobry napad, ktery by nejak skloubil nutnost klasicke racionality (IQ a "levomozkovna" - memorovani s pochopenim, matematika, rozlisovani "spravne" a "spatne" a "efektivne" a "neefektivne") s prinosem prozitkove orientace.

Nechci zit ve svete, kde bude jedno, jak je kdo vykonny (ja opravdu chci, aby letadlo ridil clovek, ktery umi ridit letadlo a je zodpovedny a odolny vuci stresu a nude). Ale nechci zit ani ve svete, kde toto bude jedine kriterium a budeme otroky zebricku.

Ale na tuto moji (doufejme sugestivni) dichotomii clanek bohuzel neodpovida, pouze ukazuje zvracenost do extremu dotazeneho jednoho polu. Skoda.

Pytlik Blaha řekl(a)...
27. února 2012 v 11:41  

Co myslíte vy?

Já si myslím, pane Hajzlere, že úplně postačí, zeptat se už konečně pana Gretzkeho, jak pozná, kde ten zpropadený puk bude.
Nebo lépe, jak se to naučil poznávat.
Věřte mi, že jej budu poslouchat, až se mi z uší bude kouřit.

Anonymní řekl(a)...
27. února 2012 v 12:23  

Tomáši jeden z duchů pravé inteligence je umění vyjádřit to podstatné, aby to bylo formativní. Díky za váš skvělý článek!
Sam si tady stěžuje, že je to bezvýchodně nihilistické. Já si myslím, a vidím to úplně stejně, že je to realita, ve které jsme různě (jak kdo) uvězněni. Malou výhodou je, že někdo alespoň vnímá a ozřejmuje pro ostatní méně vědomé toto excistující nebezpečí, které je vážnější, než si kdo myslí. Problém je, že to politikům a úředníkům budete vysvětlovat marně.

Přesto řešení už dlouhodobě existuje! Jen to málokdo dělá a MŠMT to zatím nesponzoruje.

Nestandardizujme a nepinožme se za modely IQ, a jeich omezenými modifikacemi, které v konečném důsledku jsou jen natrénovaným testováním a zavánějí chutí po žebříčkování. Zvláště u těch, kteří nedohlédnou dále než na to, kde skončil puk v minulé třetině.

To řešení je staré a známé, respekt k Bohu a kultivace vztahů. K tomu dávno existuje "standard", který nepředepisuje výkon, ale kvalitu této kultivace. DESATERO si nestačí přečíst, ale musí se žít a ve svých individuálních životech stále a stále a stále napravovat. Pak nebude nastávat to, co hypnotizuje a paralyzuje tuto civilizaci. Veškerá ta spotřebitelskost a konzumnost plodí omezenost ducha. Bez péče o duši kdejaký účel světí kdejaké prostředky. Lidi se je naučili i správně slovně obhajovat, aby nebylo tak moc vidět na pravý účel. Lídři této "umělé mocnosti" následně nejsou schopni svým duchem rozlišit patologii, které slouží a předepisují ji ostatním a utrácejí na ni společné peníze.

Takže, kdo chce obrat! Standardizujmee to, co má být všem lidem společné ... je to láska, pokora, tolerance, mírnost, odvaha, ale uvážlivost, trpělivost, střídmost ... Mám zkušenost, že kdo toho dosahuje, pak to u druhých rozpozná, a přitom je nehodnotí. Ani nechce soutežit. To ostatní IQ, EQ, MQ a jiné Q-dary pak může být rozmanité a bude to sloužit jinak a všem!
Ta práce na sobě stojí jen vlastní trvalé úslilí. Nemusíte si na to půjčovat peníze. To nevadí, že to druhý vedle vás ještě nežije. Jste svobodní? Tak to konečně zkuste! Dá se to pochopit?

(obyčejný člověk)

krtek řekl(a)...
27. února 2012 v 14:53  

A ono se v základech přírodních věd a matematiky za 30 let, případně v jazyce něco změní natolik, abychom to dneska vynechávali?
I když podle článku a některých diskutujících i to je zbytečné, protože to ducha nekultivuje tím správným směrem.
Takže veden panem Gretskym budu koukat na tribuně, pojídat pop-corn, pít colu a jásat nad góly.
To je víc než koukat, kde bude puk - na konci má být stejně v bráně;-)

Anonymní řekl(a)...
27. února 2012 v 15:51  

"Zohledňují tyhle žebříčky některé z dovedností, které budeme potřebovat v té době? Anebo to jsou staré známé levomozkové, na IQ a paměti postavené znalosti?"
Opravdu skvělá otázka. Jedinečná. Ukazující, že král je doopravdy nahý.
A jak to má, milý autore, škola vědět? Pořídíme učitelům křišťálové koule a v rámci DVPP jim zaplatíme věštecké kurzy?
A cítil jste se být špatně připraven? Neuměl jste čelit výzvám, které před Vás život postavil? Nepomohla Vám škola v získání přehledu, schopnosti analyticko-syntetického myšlení? Neplácáte tak trochu na hubě - řečeno hrabalovsky?

Anonymní řekl(a)...
28. února 2012 v 21:13  

Gratuluji. Pěkná živnost. Přeji hodně debilů, kteří se na ty kydy chytí.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.